Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.6.2004
Svátek má Bruno




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Krokodýl II
 >GLOSA: Z čeho získávat elektrický proud.
 >LITERATURA: Chvála češtiny aneb Díky, Jeevesi... a pane Nováku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stonání
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se bojí bouřky
 >PENÍZE.CZ: Pojištění karty zaplatí i ztracené klíče či doklady
 >GLOSA: Šeřík, Sirka, Habr - zasloužilí plzeňští občané.
 >NÁZOR: Jak funguje dnešní česká politická scéna
 >Usáma byl příjemný a nabídl mi čaj
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >NÁZOR: President Ronald Reagan
 >ZE ŽIVOTA: Londýn volá o pomoc!!!
 >EKONOMIKA: Oslabování koruny k euru je u konce
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Děti se dívají

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
11.6. VÍKENDOVINY: Krokodýl II
Václav Vlk

Kapitola prvá

Úvodem:
Milí přátelé,
jak pravidelní čtenáři Psa vědí, první knížka vzniklá z Víkendovin je na pultech knihkupectví pod skutečně neotřelým názvem :
"Stálo to za hovno a stejně byla sranda"
navíc celá ukrytá v rudém obalu s nápisem:
"Klement Gottwald -Spisy XVI."
Tímto se omlouvám všem, kteří si netroufnou a nebo nechtějí mít doma knížku s obálkou se jménem Klémy. Když jsme to s Ivem Železným a jeho spolupracovnicemi vymýšleli, tak to původně vypadalo jako dobrý nápad. Zda byl a nebo nebyl se teprve uvidí. Někteří knihkupci se přímo zděsili a tak, pokud se Vám moje psaní líbí zkuste je přesvědčit, aby to zkusili prodávat.
No a pokud prostě nemůže někdo mít doma knížku s takovým obalem, tak stačí jej jen sundat... No jo, ovšem tak tam se objeví zase ten nápis s tím "hovnem". Tak to už nevím. Snad tu knížku jedině zabalit do novin .A předstírat, že je to příručka o pěstování "květoňuchy rozsochaté", která plodí naprosto vynikající, výborné a určitě čisté eko-biologické plody s kladným vlivem na duševní rovnováhu, tvorbu tělních kyselin, zažívání, správné množství hořčíku, prokrvování končetin i údů a na potenci. To snad zabere.
Takže, abych nevyšel ze cviku a vyhověl přání některých mých čtenářů, a spanilomyslných čtenářek, dočkáte se několika pokračování, která jsou přípravou na druhý díl knížky, pokud se ta první bude líbit. Tahle část se bude velice objevně jmenovat Krokodýl a bude zasílána - tak jako v té knížce - mé půvabné, vzdělané a vůbec báječné neteři Lucii. Bytem Francie, skoro Paříž.

Milá Lucie,
tak abych pokračoval ve svých výchovně historických ponaučeních, které ti posílám a které už vyšly knižně, připravil jsem na dnešek kapitolku:

Víno, zpěv a ženy... a telenovela

Případně: Ženy, víno, zpěv. To podle toho, jestli je někdo víc na ženský nebo na chlast.
Jinak je to věčné téma. Pro literaturu! A pro spisovatele! A dneska už i pro spisovatelky. Já znám některý, co jsou na holky a chlast vysazený víc než voják po šesti měsících základní služby! A to je co říct.
Takže co dneska budu psát já? O písničkách a zpívání jsem už psal. O vínu? No, to bych mu musel rozumět. Což moc nerozumím. S vyprávěním o mělnické Ludmile a nebo Pražském výběru díru do světa neudělám! Ani jak se správně francouzsky píše "božolé" nevím a na vyhledávači to nemůžu najít. S tvrzením, které vykřikoval jednou v moravském sklípku jeden opilec, že nejvíc mu v životě ublížili jistí dva Němci, a to jmenovitě Müller a Thurgau, těžko obstojím a nebýt toho, že mi Andres poradil, ať ve Španělsku nepiju pokud možno místní bílé víno, ale červené a to že se řekne "vino tinto" a dobré že je značky RIJOCHA, tak o zahraničních vínech taky moc nevím. Jenom snad to, že nemám pít, ani kdyby šlo o život, takzvané víno z krabic a PET lahví. To na zajímavé povídání nevydá.
Já bych věděl o čem psát, ale na druhé straně vím, že psát jakékoliv ženské, byť by to byla neteř, povídání o jiných ženských je pěkná pitomost.

Ovšem, pokud to pojmeme jako literární či jiné umělecké dílo, tak to zase taková pitomost není. To je naopak velice žádaná a lukrativní činnost. Psaní takových příběhů, jak továrník Jánský či hrabě Kocharowski si vezmou chudou, leč čistotnou švadlenku - to pro starší ročníky - bylo vždycky výhodné. A u čtenářek a návštěvnic kin oblíbené.
Jejda, holka, kdybych já uměl psát něco, co by vydal Harlekýn! Přípravu mám! Když jsem bydlel (v době, kdy mého otce šoupli do Leopoldova, aby jim jako ekonom nekecal do úspěšného budování socialismu) u tety Nelly uprostřed dvou sestřenic a jejich kamarádek a na léto jsem jel, abych si odpočinul, k jiné tetě a tam byly zase jiné dvě sestřenice a jejich kamarádky - to zřejmě aby byla změna - tak jsem pilně četl mimo Čuka a Geka, Julia Verna, Trosky a Daleko od Moskvy také červenou a modrou knihovnu a její vynikající díla jako "Madla z myslivny", "Primánka", "Divoška Jája" (teď ovšem nevím,jestli ten poslední titul nepocházel spíš ze soukromého Nakladatelství milovníků erotické literatury, kterážto díla mne též mimořádně zajímala).
Harlekýny dneska nečtu, což je možná škoda, jenže ona tam dělala redaktorku také jistá moje úhlavní přítelkyně spisovatelka, ekoložka a feministka Eva H. která mi jinak vždycky nadávala, že píšu naprosto přízemní čtivo až se sama dala k Harlekýnům a já teď nevím, jestli tam nepíše pod pseudonymem Sylvia Brandenburk či tak nějak jinak. To abych si nekoupil dívčí románek pro osvěžení mysli a ono tam v něm nebylo někde zašifrovaný podprahový sdělení, že mám doma luxovat koberce, vynášet odpadky, jíst müsli a volit stranu Zelených.
Tedy já v zásadě píšu pro ženský rád. Vyrůstal jsem mezi nima, vychovávaly mne, učily pravopis a smrkat do kapesníku a tak, ale nějak jsem to psaní vzal za špatný konec. Já se měl nejdřív naučit pořádně španělsky a začít psát telenovely. To by bylo něco.
Já mám něco trochu připravenýho a ono to nejde. Já nejsem schopnej se do toho holkovsko-telenovelovýho světa úplně vžít. A brát ho vážně. Jako když vyprávěl pan režisér Troška, že on kdyby natáčel pornografický film, že by z toho zas byla jen ptákovina, protože jeho napadá začátek pornofilmu jen takový, v kterém stojí proti kameře úplně nahatý chlap v polobotkách, kouká se odpředu dolů a povídá tam tomu: "No, to seš celej ty. Jaký mám ponožky na to čumíš furt! Ale podívat se, jestli mám kravatu, to tě ani nenapadne!".

A se mnou je to podobný. Ale snažil jsem se. Moc. Pracoval a pracoval a už mám základní osnovu telenovely která ovšem v mém provedení vypadá asi takhle:
Příběh je o tom, jak seňor Juan Oliviera Gonzáles, ten co miluje muchachitu Anitu Manuelu Moreno, která je krásná ale slepá (taky blbá, ale to nevadí), má problémy, protože jim nepřeje španělský přistěhovalec do Argentiny, sevillano Pepito Francisko Garcia a nejvíc matka Anity Manuely seňorita Juana Pilar Mercedes [142](což není značka modelu luxusního automobilu, ale váha oné dámy v kg), která chce aby si Juan Oliviera Gonzales vzal Juanitu Mariu Fernandes, která je protivná a má špičatej nos, ale její tatínek má fabriku na tabák a nějaké menší plantáže asi tak velký jako Morava, což v Argentině není nic moc. Což ovšem hrdinčinýho milence ničí, protože on, Juan Oliviera Gonzales má taky svoje plantáže a nějakou tu naftovou koncesi, takže "imrvérekompresor" trpí tím, že je odporně bohatý a přitom vůbec, ale vůbec mu nevadí, že Anita Manuella je chudá jak kostelní myš, až na ty róby od Versáčeho, co má v každým díle pokaždý jinou, ale naprosto naopak, protože je tím pádem "taková nějaká čistá". Tedy né tim, že si pořád vyměňuje šaty, ale že je chudá a jí nízkokalorickou stravu a diskutuje duchovno-vznešeně.
Ovšem pak se přijde na to, že maminka seňorita Juana Pilar Mercedes [142], si jen omylem myslí, že Anita Manuela Moreno je chudá a možná i tajně chytrá a blbou jen dělá. Což by mohlo být synáčkovi nebezpečné. Seňorita Juana Pilar Mercedes zjistí, že Anita Manuela je skutečně blbá jak troky, což většina chlapů co omylem zhlédla aspoň kousek jakéhokoliv dílu seriálu ví od začátku, ovšem, většina divaček váhá a říká si, jestli ona to fakt jak tak nedělá. "Protože ženský jsou někdy děsný mrchy, to já znám, já bych mohla vyprávět!!" (říká si v duchu řada divaček).
Ale pak se situace zdramatizuje, protože přijede strýček Ramón Cajal y Choriso a vyjeví, že Anita Manuela Moreno není chudá jako kostelní myš, ale že zdědila po nebožce paňmamince od bratrance sestřenice všechny latifundie švagra, kterýho sežral žralok když plaval v jezeru Titicaca. Čili celkem několik vesnic i s kostelama, kde nejsou vůbec žádný chudý ani myši, ale naopak i myši jsou bohatý a nažraný z množství darů, co tam nosí peoni co jsou šťastný a taky tak odteďka ňák v majetku Anity Manuely Moreno, s čímž se nakonec nešťastný seňor Juan Oliviera Gonzáles v osmistémpadesátémčtvrtém díle smíří a už mu nevadí, že bude ještě bohatší. Takže ve finále, kterým děj prozatím končí, než se natočí další pokračování, co bude mít ještě o 64 dílů víc, než ta první série co měla jen 1153 dílů, tedy pak jim nakonec oběma požehná ve venkovském kostelíku s elektronickejma varhamana starý vrásčitý kněz Franchesko Pablo Velascuez v bílém rouchu, ani trochu zespoda nezasraným od kravinců a neumolousaným od prachu ve vesnici. A indiánské dítky budou sypat na cestu z kostela až k horské haciendě okvětní lístky růží a starý honák Paco Pablo Suvereno při pohledu na tu krásu a dojímavou scénu si zamáčkne slzu na vrásčité tváři tou svojí upracovanou rukou zamatlanou od "chilli con carne" a hned potom automaticky rukou ještě slanou od těch slz a zamatlanou od omáčky, jak vylizoval to pálivé "chilli" z talíře, mimovolně také zamáčkne v zadnici urajtované z hubených koní zase mrcha vyhřezlý hemoroid, takže jej posléze najdou z levého oka nepřetržitě slzícího jak místo účasti na svatební hostině u stolu určeném pro honáky, učitele a podomní obchodníky s životním pojištěním (páč latinoamerikános vědí, jakou čest mají vzdát učitelům, oproti tomu jak je to u nás), jak sedí holou zadnicí v potoce, chladí se křišťálově čistou vodou z pohoří Sierra Caramba a mezi zuby drtí španělské kletby jako "Sacra Madona Traversa y Tersmoca!" a podobně.
A v závěrečném obraze mezi kaktusy a palmami odjíždí bílý Cadillac směrem do slunce a veze s sebou šťastný pár Anitu Manuelu Moreno a Juana Oliviera Gonzálese a k tomu jim na pozdrav kynou Pepito Francisko Garcia, Juana Pilar Mercedes [138] (drží dietu a zhubla!!), Juanita Maria Fernandes, farář, kostelník, peoni, děti, psi a také Paco Pablo Suvereno, ale ten jen jednou rukou, protože druhou si pořád musí na tu prdel hnát vodu z potoka, protože "chilli" je pěkně pálivý svinstvo, jak ví každá kuchařinka.
To je scénář, co?!? Ať mi nikdo neříká, že to latinoamerikános umějí líp. Nesmysl, teď si půjdu dát večeři a za klukama do naší chalupářské hospody a pak zítra budu pracovat na vylepšení scénáře tý mý telenovely. Dělat se na tom musí, kdyby se to chytlo, to by bylo peněz. Do smrti vystaráno! Tam mne omluv, jdu tvořit.Totiž do hospody.

Strýc Václav

P.S. - Včera jsem místo tvorby telenovely večer po návratu z píva koukal na skoro intelektuální program ČT 2 a zhlédl mimořádně zajímavou diskusi o problémech ženství, mužství a vůbec našeho místa v Evropě. Dneska jsem zhlédnuté prodiskutoval u kafe s kamarádkou Madlou a její sousedkou Zdenou, abych na věc získal i jiný "ženský" pohled a tak vůbec, a musím konstatovat, když jsem se zeptal, čím bych mohl ony diskutující osoby ženského pohlaví, vnitřně rozervané a plné hlubokých myšlének, nějak potěšit aby nebyly tak strašně plné svízelí lidského a najmně ženského života i vin našich otců a babiček, zděšené z nedozírných následků, které na nás čekají v budoucnosti, poradily mi Madla s její kamarádkou takové věci, že zde nemohu ani napsat.
A nejen napsat, já bych už je ve svém věku nemohl s těmi dámami ani provozovat! Mně už není dvacet, kdy bylo v podstatě jedno, já je to ženská, hlavně že to byla ženská a byla potřebná! Dneska už není ta síla!
Takže v tomhle ohledu bych zrovna těmhle vyhovět nemohl. I když věřím, že by jim to pomohlo. Některý věci pomáhají přímo báááječně.
Ovšem nebyl to promarněný čas sledováním onoho intelektuálního pořadu. Uvědomil jsem si, že v té telenovele musí být také něco pro nás pro Evropu, a to hlavně Evropu střední, kterou znám a kde bych chtěl být, kdyby to bylo možný, skrzevá tyhle telenovely slavný.
Takže by bylo vhodné, aby byl děj košatější, dodat nějakou interesantní vedlejší postavu. A hned jsem na jednu přišel. Bude to šofér Cadillacu u Juana Oliviera Gonzálese.
I jméno bude mít tento šofér velice zajímavé. Bude se jmenovat Anča Xacuchacha Nováková a bude to podle papírů chlap. Podle vzhledu by v TV nebylo jasný, zda jde o muže či ženu. Jistěže by to byla žena - viz takzvaná kalhotková role - žena, která vystupuje coby muž, takže jí můžou, tu roli, hrát pouze dámy do velikosti podprsenky "zapošitá 2".
Šofér Anča Xacuchacha Nováková by byla také vhodná pro naše bavorské a rakouské sousedy, kde jsou tyto seriály velice oblíbené. A kde v jejich dílech vystupují, jak ukazují seriály na televizi PRIMA, coby služebné, mírně dementní, často slaboduše zločinné, případně přiblble ale věrně sloužící skoro vždy osoby pod jmény "Slama", "Dovorzak", "Novotny" a podobně.
Ovšem abych u našich sousedů zlepšil rafinovanou propagandou obecné mínění a Slovanech a Bémácích zvláště bude řidič Anča - familiárně nazývaná seňorem Juanem Olivierou Gonzálesem oslovením "Anita" - osobou elegantní, chytrou a i jinak výrazně kladnou.
Kde se Anča Xacuchacha Nováková v Argentině a vůbec v ději vzal? Odpověď je až dětinsky prostá! Jeho/její maminka Mařka Nováková, jako správná středoevropská samostatná ženo - osoba z okruhu mladých levých studentek - po studiu genderistiky na Universitě Anežky Hodinové-Spurné a doktorandském studiu v Insbrucku (to jsem rafinovanej jak jdu na ty Rakušáky, co?) bohužel díky přetrvávajícímu sexismu nesehnala v Česku ani místo poradkyně předsedy vlády. Ani žádnej flek u mnoha feministicko-ekologicko-enviromentálních organizací a tak se rozhodla, po vzoru jesuitských misionářů, kteří skoro všichni studovali ve středověku v Praze v Klementinu, vyrazit stejným směrem a roznášet po světě osvětu. A vyrazila.
V Buenos Aires se zamilovala do řidiče taxíku ,pravého to Indiána, který v bude v seriálu ukazován zásadně tak, jak sedí za volantem s kohoutími péry zapíchnutými ve vlasech aby všichni věděli že dbá na tyhle domorodý tradice.
Drama vypukne, když Indián pochopil, že platit pokuty za jízdu v protisměru a problematika obsluhy parkovacích automatů není nic pro něj, a odešel do pralesů za hlasem přírody. Takže Mařce posléze po něm zbyl jen ten taxík a dítko, kterému dala jméno po tatínkovi Xacuchacha a po sobě Nováková, protože je to zaprvé poctivé české jméno a za druhé to ve svobodné společnosti, která jistě přijde, nemá žádný vliv na to, že bude holčičku z takticko-strategických důvodů vydávat za chlapečka, případně obráceně, do té doby než feminismus zvítězí. Kdy již v této dohledné v budoucnosti nebudou ani v jižní Americe odporní "machos".
Syno-dcera zdědil pak taxíka po mamince, když ta také jednou odejde za hlasem svého srdce a v nepotlačitelném záchvatu touhy po původním Xacuchachaovi vyrazí do argentinských deštných pralesů ležících na soutoku řek Dolores a Ibarruri (jméno má tato řeka po slovenských zaměstnancích Československých plynovodů a kanalizací, kteří na zvědavé otázky domorodců, co to furt zakopávají do země, odpovídali "iba rúry". Mařka po dramatickém hledání a boji s anakondama, kondama a dama (tak dělí Indiáni tyto hady různými pojmenováními podle velikosti) po cestě narazila na kmen, který uměl dělat báječnou šťávu z kaktusů, takže se rozhodla plně se věnovat základnímu biologicko-ekologickému výzkumu na příklad co to s člověkem udělá, když bude každý den ten výtažek ochutnávat.
Mladý osiřelý Anča zdědil taxík a jezdil a jezdil a jezdil a jezdil (jak to bývá v zemích, kde nejsou silné odbory a pracující si musí peníze vydělat a nikoli vystávkovat, jak je zvykem u nás v Evropě), až tu se na něj usmálo štěstí. Seznámil se při divoké honičce uličkami Buenos Aires důvěrně s nám známým seňorem Juanem Olivierou Gonzálesem, když nejen bravurně řídil taxík v dešti střel směřovaných na Juana Olivieru Gonzálese od jej pronásledujících zločinných bankovních makléřů a přitom stačil ještě velice dovedně kouřit jeho Havana, čímž vytvářel za vozidlem skoro neproniknutelnou mlhu, v které bandité nakonec zabloudili. Dál to ještě nemám, ale určitě to bude úžasný. Už teď si v mém díle mimo ženských, které čučí na každý seriál, ať je o čem chce, hlavně když je to zamilovaný, přijdou na své také feministky, milovníci pravé přírody, Zelení, obdivovatelé automobilových honiček a bojovníci proti kapitálu vůbec. Až to dotvořím, to by bylo, aby to někdo nekoupil.
Takže ahoj! V.

P.P.S - Teď mne napadlo, že by nebylo marný v rámci úspor na nákladech, když už je ten scénář tak geniální, natáčet se stejma hercema a štábem několik filmů najednou? Například abychom přilákali mladé diváky, mohl by ten Anča, podle vzoru amerického filmu pro teenagery v Česku běžícího pod názvem "Prci, prci, prcičky" když už se bude točit o jeho dospívání, ještě než matka Mařena odejde do pralesů, zkusit vylepšit tu původní scénu kopulace s jablkovým koláčem jak byla v tom americkém filmu, ale nahradit jí třeba sexem s půlkou bagety? Matka by jej přistihla, srdečně by se dcero-synkem promluvila, věc prodiskutovala, prohodila, že pravé bagety hrozně rychle tvrdnou a mají pak škrábavou kůrku, aby si neporanil citlivou pokožku (říkal jsem p o k o ž k u !! umíte číst?!?) a tak.
A pro západoevropské mladé diváky a divačky, plné ideálů, by se natočila vsuvka, kde by byl syno-dcera Anča vzdělanou matinkou poučen, že má k podobnému i jiným účelům používat jen zdravotně nezávadné bagety, v kterých není ale zaručeně není žádná geneticky mutovaná obilnina.
Pro americký trh by se ke scéně automobilové honičky dotočila scéna, jak zločinní bandité (pro trh v USA přeměnění na bezskurpulózní byznysmeny, kteří za zády vlády USA tajně obchodují s islamisty) v tom fofru, když příliš sledují to kouření Havana a nedávají za jízdy pozor, narazí do nějakého sloupu a auto pak vybuchne. Kdyby bylo dost peněz, může se natočit jak narazí do benzínky a pak je konečný efekt zaručen. Pro jihoamerický a evropský trh by se pak dotočila scéna (nějak by se ta figura propašovala i dopředu do děje) jak, když to auto havaruje, než vybouchne, tak porazí mladou dívku, která do té doby chodí o berlích a ona tou šupkou jak jí nabere kapota nejen že ztratí ty berle, ale plotýnky a kyčelní kloub jí zázračně skočí do správné polohy a ona odejde nejen pro svých ale rovnou na soutěž krásy kombinovanou s tancem, protože jí zmizí i ten tik, který měla do toho, jak v opěrce berle nechal mladý, nezodpovědný a odborově neorganizovaný dělník hřebík a ten jí vždycky, jak se opřela píchnul v podpaždí, takže sebou cukla, ale...
Ale raději už nic, nechám si to do té telenovely, přeci všechno nevykecám předem.

P.P.P.S - Jak to po sobě čtu, tak to už vůbec nevím, jestli je ten šofér Anča Xacuchacha Nováková chlap nebo holka, ale ono je to v telenovelách jedno, aspoň by to bylo zamilovaný.
V.

P.P.P.P.S. - A ještě něco, co ovšem už není vůbec pro mojí neteř a vlastně vůbec pro žádnou neteř, protože je to jen pro ty, co jim nevadí nemravná slova, takže dále už nemají přístup poslanci strany Lidové, úplně levá poslankyně soudružka Levá, svíčkové báby a tak podobně.
Vstup mají povolen jen ti, co už někdy navštívili na netu nějaké pornografické stránky. Ti, co je ještě nenavštívili, tak na ty chvíli počkáme, než se juknou aby věděli co a jak dál a pak se vrátí.
Takže chvíli počkáme ……..
A ještě počkáme……..
A furt čekáme …
Nikdo se nevrátil …..
tak to vyzkoušíme podle návodu co tam mívaj:

"Souhlasím s tím,abych si přečetl nemravná, závadná a vůbec nekorektní slova. Zároveň prohlašuji, že je nebudu dále nikde rozšiřovat a zvláště né před mládeží, nezletilými, skauty, pionýry, důchodci a podobně. Souhlasím-li se vstupem kliknu na
Ano (Pro USA a Kanadu YES) nebo Ne - NO - kdo nesouhlasí ať sofort vypadne

Klik…….. ono nic, tak se slušňáci rychle odpojte a nemravové a zvědavé ženské mohou pokračovat. Jde o to, že jsem přišel na to, že by to mělo mít, ta telenovela, taky nějakou ústřední melodii. To se tak nosí. Všichni si ji pak pískají, v TV běží telenovela o tom, jak se točila telenovela, jeden si koupí CD se "soundtrackem" a jiný si půjčí DVD a pak to všichni vypálí a doma si to pouští…. No paráda.
Ta melodie, co znám, je úžasná a je z nějaké prvorepublikové operety, ovšem ta slova, ta slova! Já jistě vymyslím nějaké lepší, ale pro představu z čeho se bude vycházet a co jsme zpívali jako kluci, když nás to mimoděk naučili dělníci z cihelny a nemravní dědečkové, když se večer potáceli z hospody u Kofrů a řvali ji na celou ulici, takže nás probudili a my jsme si ji vtloukli do hlayv tak, že na ni do smrti nezapomeneme. A je to takhle:

Don Pedro pod okny stááál,
klacíčkem do hovna mlátil,
co si tak pitomě hrááál,
jiný mu Rositu klátil

Aj jaj jaj jaj ja jáa,
byla to dona Juana,
Aj jaj jaj jaj ja jáa,
nejhezčí seňorita.

Don Pedro unést ji chtěéél,
jako to dělají jiní,
velikou smůlu však měéél,
splet si jí se svojí tchýní.

Aj jaj jaj jaj ja jáa,
byla to dona Juana……..

To bude šlágr!!! A tohle už je fakt konec.
V.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku