Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 12.6.2004
Svátek má Antonie




  Výběr z vydání
 >…abychom se v té Evropě neztratili…
 >ZAMYŠLENÍ: Kde jsou kořeny Abú Ghraíb?
 >GLOSIČKA: O slušnosti
 >MOBY DICK: Před volbami do Evropského parlamentu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O dešti
 >INFO: Nadaní
 >VÍKENDOVINY: Krokodýl II
 >GLOSA: Z čeho získávat elektrický proud.
 >LITERATURA: Chvála češtiny aneb Díky, Jeevesi... a pane Nováku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stonání
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se bojí bouřky
 >PENÍZE.CZ: Pojištění karty zaplatí i ztracené klíče či doklady
 >GLOSA: Šeřík, Sirka, Habr - zasloužilí plzeňští občané.
 >NÁZOR: Jak funguje dnešní česká politická scéna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
12.6. …abychom se v té Evropě neztratili…
JITA Splítková

V pátek a sobotu probíhají u nás volby do Evropského parlamentu, jak skončí ještě dnes 12.6. nevíme. Ve spojení s Evropskou unií voliče asi ještě víc, než jak dopadnou volby, zajímá, jak si v EU povedeme.
Lidi se strachují o to, "abychom se v té Evropě" neztratili, aby nás druzí neokrádali, abychom na někoho nedopláceli… jsou takové strachy na místě? Ano i ne, větší strach by každý měl mít z toho, abychom se neztratili sami v sobě - to znamená, aby sami občané ČR nebyli nepřímými i přímými (prostřednictvím politiků a podnikatelů) ničiteli své země a její ekonomiky. K tomu opravdu zatím není potřeba žádný nepřítel zvenčí, sami si vystačíme - likvidace prosperujících firem, přísun zlatokopeckého kapitálu, opuštění výhodných zahraničních trhů, kálení na vlastní historii… skutečně, nemusíme se obávat "zlých Evropanů"… a přitom ještě pořád máme šanci vše zvrátit v prospěch České republiky. Ovšem, aby se tak stalo, co by se mělo změnit?
Začněme od kořenů - jako první je nutné upravit vzdělávací systém - navrátit prioritu technickému a přírodovědnému vzdělání.
Od roku 1990 vzdělávací systém podlehl tlaku "mocných" a začal přecházet v systém zcela odtržený od potřeb státu a jeho zdravé samostatné ekonomiky. Orientace se začala převracet převážně na mnohdy okrajové a i zcela nepotřebné humanitní obory a to na úkor oborů technických, které byly označeny za něco podřadného a nepotřebného. Přitom pravdou je pravý opak a jediné co z humanitních oborů je možno brát, v rámci státu a jeho ekonomiky, jako velice kladné a potřebné je výuka jazyků a příprava učitelů.
Po roce 1989 nejen ve školství, ale v celé společnosti nastal uměle vytvořený módní odklon od technických oborů, dokonce se zrušila i povinná maturita z matematiky. V určitých kruzích (třeba kolem exprezidenta Havla a v uměleckých societách) se stalo módou technickými a přírodními vědami opovrhovat a patří zde k bontonu dávat okázale najevo, jak je například "ta fyzika" nezajímá a chlubí se, že ji vůbec neznají a vyzdvihují pouze ony nepotřebné a často parazitující humanitní předměty a pitoreskní mystiku.
Pravda je, že absolventi humanistických středních a vysokých škol státu moc nových hodnot nevytvoří neb ty vznikají hlavně ve výrobní sféře (takový právník novou hodnotu nevyprodukuje, i když platí státu daně). Na toto se poněkud zapomnělo a po roce 1990 se vesele privatizovaly a likvidovaly jeden strojírenský a vůbec jakýkoliv výrobní závod za druhým. Tímto si náš stát jako šílenec pod sebou podřezává jednu větev za druhou - co ho mělo živit, to ničí o dalším průvodním jevu tohoto ničení a to rušení pracovních míst a následném horentním růstu nezaměstnanosti ani nemluvě. Peníze, které mohly do státní pokladny plynout ze zlikvidované výroby, stát vymáhá formou daní na obyvatelstvu, ale za podřezané větve nové stromky nesází - čili nevytváří nové moderní, konkurence schopné a efektivní pracovní příležitosti (Hight technologie, přesné strojírenství… prostě vyrábět výrobky o vysoké hodnotě, ale malé váze) nebo aspoň se nesnaží přivést do země skutečné podnikatele, kteří by využili naše odborníky a také vědecké pracovníky.

Ke zmíněné likvidaci prosperujících firem docházelo a dochází jejich podivnou (úplatnou) privatizací většinou zahraničním zájemcům, kteří, jak to v některých případech vypadá, nákup firmy využili k její likvidaci - vytunelování, zmrazení výroby z důvodů, že vedení nemělo zájem hledat zakázky… (čili elegantní zbavení se konkurence -). Rovněž některé zahraniční firmy zakládající u nás své pobočky jsou přilákané pouze na daňové prázdniny po jejich uplynutí odchází rabovat jinam. (Nejznámější případy likvidace a odchodů po prázdninách: Let Kunovice, Aero Vodochody, Bateria Slaný, Gillette -předtím žiletky Astra, závody Poldi na Kladně zlikvidovat Čech Stehlík)… Na druhou stranu náš stát nezaručuje vymahatelnost práva, takže se sem slušný kapitál obává vstoupit. Prostě příklady táhnou a ty záporné odrazují. Pokud je naše země zapsaná u seriózních podnikatelů negativně dá velkou práci změnit si tuto vizitku. (Příklad odjinud: V Polsku například firma Atlas také měla daňové prázdniny do roku 2001 a je tam nadále a od začátku svého působení v Polsku věnuje nemalé finance na humanitární pomoc jiným.)
Kapitolou samo o sobě jsou pak ty různé arbitráže - kdy stát, skoro by se dalo říci: záměrně prohrává a platí miliardy neseriózním zlatokopům.
Miliardy zbytečně protékají hrdly různých parazitů a přitom chybí tam, kde by je měl stát investovat - například do efektivní infrastruktury. Za několik let, pokud se něco nezmění, nebude už možné po našich silnicích jezdit normálním osobním autem. Už nyní některé vozovky připomínají tankodrom. V tomto případě by se asi mohly na zefektivnění infrastruktury využít evropské strukturální fondy - například Irové je využili.
K infrastruktuře svým způsobem patří i telefonní síť - tu máme zmodernizovanou, ale telefonické volání nepatří k nejlevnějším. Síť to je i Internet (samozřejmě ten může být i bezdrátový, mikrovlnný) a v tomto případě jsme jak se říká "za vopicema". S Internetem je to u nás neslavné - je drahý a tím pádem pro noho lidí nedostupný. Být v Evropě a být v ní vidět, znamená mít volný přístup k Internetu a to všichni občané. S přístupem k Internetu se přeci váže možnost vytvoření pracovních míst nevázaných na nějakou kancelář či dokonce stát.

Člověk si klade otázku, jestli se toto vše neděje náhodou záměrně na něčí objednávku s cílem zbanánovatět naší republiku, protože je možné tolik hlouposti v hlavách těch, co vedli náš demokratický stát po roce 1989?
Kdo je odpovědný za prohrané arbitráže? Kdo je odpovědný za zpackané privatizace? Kdo sem přilákal onen neseriózní zlatokopecký zahraniční kapitál? Kdo zničil vzdělávací systém? Kdo zlikvidovat strojírenství? Kdo může za zchátralou infrastrukturu - konkrétně silnice? Kdo je ropuchou na prameni v nedostatečně rychlém zavádění Internetu do domácností? Kdo může za to, že je Internet tak drahý? A otázek bez konkrétních odpovědí by bylo.
Situace je vážná nikoliv však zoufalá a ještě máme možnost stát se v budoucnu Švýcarskem a ne banánovou republikou. Stát bude muset investovat do vzdělání a vědy. Opravit silniční síť. Zajistit dostupnost Internetu. Dále by bylo dobré vybudovat samodostačující si skupinu vzájemně provázaných podniků, které se navzájem obsluhují a jsou si sobě navzájem subdodavateli (něco takového vytvořili v Irsku). Každý další investor, který by přišel, automaticky by se stal novou částí již fungující sítě. Toto by bylo pro všechny investory zárukou seriózního podnikání a stát by měl zase záruku, že tato síť by si sama ohlídala serióznost nově příchozího a nepustila mezi sebe lumpy.

JITA Splítková




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku