Propadla jsem kouzlu Internetu a tak občas brouzdám jeho spletitostmi. A taky ovšem občas trochu i zírám. Sleduji mj. různé názory, články, glosy, které tu a tam vystihují „jakousi celonárodní náladu“. A teď nemám na mysli svobodu slova a plamenné projevy o demokracii. Mám na mysli obyčejnou okamžitou možnost vyjádřit se, reagovat, dozvědět se, konverzovat. Pročítám samozřejmě různé komentáře čtenářů. No a to už je o něco horší. Člověk by si i rád touhle cestou „pokecal“ s někým třeba z druhého konce republiky, ale většinou bohužel není s kým. Úplně nejvíc miluji vulgární přezdívkáře, kteří vypotí sprostou nic neříkající odpověď, u níž zřejmě prožijí asi orgasmus – „jo, teď jsem mu to, nebo ji, nandal!“ V mnohých případech vůbec nechápou o čem pisatel mluví. Jinak by se asi nestyděli podepsat.

Napadla mě v jednu chvíli myšlenka posílit vládní křesla o další resort – „Ministerstvo zásad slušného chování“. Připadá mi totiž, že celkový morální úpadek nabírá na rychlosti. Jelikož si vážně myslím, že mít odlišný názor ještě opravdu neznamená být „úplně blbý/á“. Já vím, že si teď někteří řeknete, „co tím ta baba vlastně chtěla říct?“ Tohle – je nás hodně, co si myslíme, že něco není v pořádku. Ale je taky hodně i těch, co si skutečně dělají co chtějí a bohužel jim to pořád prochází.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku