Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 12.6.2004
Svátek má Antonie




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Kde jsou kořeny Abú Ghraíb?
 >GLOSIČKA: O slušnosti
 >MOBY DICK: Před volbami do Evropského parlamentu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O dešti
 >VÍKENDOVINY: Krokodýl II
 >GLOSA: Z čeho získávat elektrický proud.
 >LITERATURA: Chvála češtiny aneb Díky, Jeevesi... a pane Nováku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stonání
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se bojí bouřky
 >PENÍZE.CZ: Pojištění karty zaplatí i ztracené klíče či doklady
 >GLOSA: Šeřík, Sirka, Habr - zasloužilí plzeňští občané.
 >NÁZOR: Jak funguje dnešní česká politická scéna
 >Usáma byl příjemný a nabídl mi čaj
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
12.6. POSTŘEH: O dešti
Ivo Rýznar

Nemám rád déšť. Proti samotné padající vodě bych asi nic neměl, ale vadí mi, když mi prší na brýle. Viditelnost rapidně klesá a pokud celý zmoknu, nemám si pak ani čím brýle utřít. Mokrým tričkem skla nevysušíte ani kdybyste se rozkrájeli. Přijde-li dešťová přeháňka během tropického dne, připadám si jako v teplé sprše. S tím rozdílem, že do vany nelezu oblečen. Na vlastní kůži pak poznávám pocity nepřebaleného počuraného miminka. A to nemluvím o jiných věcech, kterým déšť vysloveně vadí. Kolikrát mi už zmokla stařenka Praktica. Její věrnost však sahá až za hrob, ani po dvaadvaceti letech služby jí závěrka nezrezivěla.

Bylo mi asi osm let, kdy jsem cestou ze školy nakoupil, a pak se v prudkém lijáku vracel domů. Zčásti zmoklý, zčásti uplakaný, jsem se staršímu kamarádovi svěřil, že nákup bude asi v trapu. Největší obavy jsem měl o máslo. Inu, byl jsem malý a v tu chvíli jsem netušil, že mnohem hůře na tom bude sůl a cukr.

Včera jsem večer vyrazil do Podolí plavat. S vidinou, že kvůli dešti nebude moc narváno. Celou cestu tam lilo jako z konve, proudy vody se hrnuly jako z protržené hráze. Shora jsem byl sice chráněn deštníkem, ale od chodníku se odrážející kapky mi kropily nohy. A pak že voda padá jenom shora dolů! Jarní počasí je nevyzpytatelné, po celou dobu plavání ve venkovním bazénu ani nekáplo. Zato když jsem řádně unaven odcházel, opět cedilo a cedilo. Zákon schválnosti.

Kolikrát jsem byl už upozorněn na to, že ve svých poetických ránech až příliš dávám najevo svůj pesimismus. Že si stále na něco stěžuji, něco kritizuji. Naříkám. Moc mne to mrzí, promiňte. Polepším se.

Miluji déšť. Miluji jeho šumění, pleskání kapek o zem. Miluji svěží vzduch. Miluji vůni ozónu za bouřky. Venku je vše mokré, příroda přijímá životodárnou vláhu, rostlinstvo se čerstvě zazelená. A já ležím na půdě nebo na seníku a poslouchám bubnování kapek do střechy. Vnímám hromobití blízké bouřky, okolí občas prozáří jas blesku. Mysl je naladěna na vlnu romantiky. Mám tisíc chutí udělat nějakou šílenost. Vybíhám ven, roztahuji ruce a nastavuji se přívalům vody. Nic mi nechybí, nic mne netrápí, jsem šťasten.

Na sklech brýlí se objevují kapky vody...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku