Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 14.6.2004
Svátek má Roland




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Vzpoura strojů na obzoru
 >SPOLEČNOST: Ňákej blbej!
 >PENÍZE.CZ: Proč říct ano rovné dani
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme to dělali, když mobily nebyly
 >PSÍ PŘÍHODY: Útok ve dvojici, pokousaná Iris
 >SPOLEČNOST: Trochu opomíjená fronta
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >…abychom se v té Evropě neztratili…
 >ZAMYŠLENÍ: Kde jsou kořeny Abú Ghraíb?
 >GLOSIČKA: O slušnosti
 >MOBY DICK: Před volbami do Evropského parlamentu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O dešti
 >INFO: Nadaní

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
14.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme to dělali, když mobily nebyly
Ondřej Neff

Často si to říkám, jak jsme mohli být živi bez mobilu. Příkladů je bezpočet, tenhle je z poslední doby, ze včerejška. Jsme na výletě v jižních Čechách, Vločka, já a Šogo Iris. Irisku kousnul pes do zadku a já ji vezl k veterináři. Ten sídlí v Jindřichově Hradci. Kdepak v Jindřichově Hradci? Následuje vysvětlení, to se musí takhle a makle, uvidíte supinu novostaveb a tam doleva, do dvora, tečka.
Jedu do Jindřichova Hradce, jenže žádné novostavby, žádný dvůr.
Za klasických dob bych se trapně doptával místního obyvatelstva. To, jak známo, se vyznačuje totální neschopností vysvětlit cizinci cestu. Zpravidla je to tak, že místní obyvatel užasle řekne: Co? Kostel? Ne, tady není žádnej kostel. Jiná varianta: Chcete ke kostelu? Jo, tak to musíte k Mládkům, tam zahnete jako k Borovanskýmu, ale kolem Říhovo a zahnete tam co Musilům přejeli ochočenou užovku.
Naštěstí v éře mobilu nejsme odkázáni na pofidérní pomoc místního obyvatelstva. Stačí zavolat mobilem, v daném případě panu doktorovi, a ten mě v reálním čase provedl centrum Jindřichova Hradce. Dostal jsem se na dvůr i s pokousanou Iris. Pan doktor ž mě čekal před ordinací.
"Tak kdepak máme našeho maroda?"
Marod vylezl z auta, načež spatřil opodál kocoura a vyrazil za ním se zjevným úmysle rázně zakončit jeho chlupatý život.

Ještě k pomoci místního obyvatelstva, vzpomněl jsem si na typický příklad z dávnější minulosti, když ještě dálnice Praha - Brno nebyla hotová. Byla skoro hotová, někde u Humpolce se ale muselo sjet na okresky a kriditoti se vykašlali na značení. Podotýkám, že o dálnici se tenkrát hodně psalo, taky v televizi jí byla plná obrazovka. Mírně jsem bloudil a nakonec jsem zastavil u místního obyvatelstva, konkrétně u báby.
"Dobrý den," ptám se báby. "Prosím vás, kudy se tady jede na dálnici?"
Bába - výraz úžasu v tváři, pak usilovné přemýšlení. Završeno energickým zavrtěním hlavy.
"Ne," pravila rozhodně. "Dálnice? Taková dědina tu není."
Podotýkám, že dálnice byla vzdálena dva kilometry od oné dědiny, ve které jsem zakufroval a v níž dotyčná místní obyvatelka spatřila světlo světa a kde už bezpochyby sní věčný sen - pokud se nedožila stovky.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku