Tak to nám ten poslední červnový týden začne velice pěkně. Kanaďané totiž půjdou v pondělí 28. června k volebním urnám, aby zvolili novou federální vládu. Znalci předvídají, že to asi skutečně bude vláda zbrusu nová, čili nikoliv znovuzvolení Liberálové pod vedením nového šéfa Paula Martina. Když bude mít Martin obrovské štěstí, shodují se odborníci, vytvoří vládu menšinovou, čili takovou, která bude rukojmím některé z dalších stran, které s Liberály zcela zásadně nesouhlasí. Kanada měla naposledy menšinovou vládu v roce 1979, kdy tehdejší ministerský předseda Joe Clark, takto vůdce tehdejších tzv. pokrokových zpátečníků (ve zdejší řeči Progressive Conservative) ano, i takové krásné věci se dají najít v zemí javorového listí zkusil vládnout, jako kdyby měl většinu, a po několika měsících byl ve sněmovně přehlasován ve věci rozpočtu, což je potažmo podle zdejších zákonů hlasem o nedůvěře vládě. Takže šel od valu a Liberálové, tehdy pod vedením Pierra Trudeaua, se vrátili.

Paul Martin řekl ve svém vyhlašovacím projevu, že půjde o to, či představa budoucnosti země zaujme voliče.

Vedoucí druhé nejsilnější strany, konzervativec Stephen Harper, opáčil, že by pan Martin neměl zkoušet přeskakovat svůj vlastní stín. V první řadě totiž, dodal Harper, půjde o to, co si Kanaďané myslí o dlouhodobých skandálech liberální vlády. Tyhle skandály jsou v poslední době ve středu pozornosti. A jelikož politická věda tvrdí, že ten, kdo prosadí do volební kampaně svoje téma na úkor témat ostatních, má největší šanci vyhrát, mají konzervativci na startovní čáře zcela zajímavé postavení.
O jaké skandály jde?
Kanadská královská jízdní policie nedávno obvinila bývalého vysokého vládního úředníka Charlese Guitea a presidenta montrealské reklamní agentury Groupeaction Jeana Braulta že zpronevěry a spiknutí k dalším nezákonným činnostem.
Takhle pěkně se rozjela aféra, na níž kanadští opoziční politici začali poukazovat už v posledních letech minulého století a který nakonec potvrdila i kanadská vrchní kontrolorka účtu, Sheila Fraserova, ve svých zprávách parlamentu.
Groupeaction věnovala kanadské liberální straně darem před minulými volbami celých $100.000, a za to dostala smlouvy na reklamní kampaně ve výši zhruba $250 miliónů. Čímž tedy Groupeaction nejen dostala politický dárek zpátky, a to tak, že rovnou od kanadských daňových poplatníků, ale ještě navíc si pěkně nacpala kapsy. Nejkomičtější je, že za těch $250 miliónů neodvedla v podstatě žádnou práci.
Tomu všemu předsedal bývalý ministr veřejných práci Alfonso Gagliano, kterého tehdejší ministerský předseda Jean Chretien, když věc začala trochu páchnout, odeslal do Dánská, aby tam vystupoval jako kanadský velvyslanec. Kanadští komentátoři si tenkrát smlsli na hláskách typu, že ve státě dánském je něco shnilého; když si ale dovolili poznamenat, ve zřejmě narážce na Gaglianuv italský původ, že Gagliano zadával projekty jako protřelý mafiánský kmotr, dozvěděli se od rozhořčeně liberální vlády, že se dopustili zločinu rasismu. Když ale koncem loňského roku Chretien odešel do důchodu, jedním z prvních kroku jeho nástupce Paula Martina bylo, že Gagliana odvolal. Nejdříve k tzv. vládním poradám a výslechu před parlamentní komisi, a pak rovnou do důchodu. A teď se tedy kolečka začala hýbat. Loni na podzim kontrolorka Fraserova vládě vypočítala, o co všechno touto zpronevěrou připravila daňové poplatníky, letos na jaře to v další zprávě zpřesnila, a parlamentní výbory začaly jednat. Bohužel, nikoliv plnou parou, neboť Liberálové měli pořád ještě ve sněmovně většinu, takže se snažili věc co možná nejlépe zamlžit. Do věci se ale také pustila policie, a její mandát je daný velice jednoduše: je to, co vyšetřujete, v souladu s platnými zákony? Vaše odpověď budiž prostá: ano ano, ne ne. Jelikož ale Martinův poněkud rozporuplný nástup do předsednictva vlády a celá liberální strany poněkud rozjitřil i samotné liberály, z nichž někteří se celkem oprávněné domnívají, že se k odkazu svého předchůdce nechová s patřičnou úctou, několik z nich se nabídlo, že vyšetřování vypomůžou vlastními poznatky. A těch nebylo málo. V posledních týdnech neuplyne dne, aby se v kanadských novinách neobjevil nějaký nový titulek, vládě ne právě nakloněny.

Samotný Martin se k celé věci postavil čelem. Prohlásil, že o tom nic, ale vůbec nic nevěděl. To vyvolalo po celé Kanadě bouří nadšení. Martin totiž byl, až na několik závěrečných měsíců Chretienovy vlády, ministrem financí a potažmo druhým nejmocnějším představitelem Quebecu ve vládě. A jelikož se celý skandál týká právě této krásné frankofonní provincie, táží se Kanaďané, pohříchu oprávněné, jak je možné, že ministr financí nevěděl, co se děje s penězi daňových poplatníků. Kdo jiný by to měl vědět? A kromě toho, jak je možné, že nevěděl nic o bezmála rodinné-milostném vztahů vlády s quebeckymi firmami Liberálům štědře finance nakloněnými?

Martin měl původně v plánu získat si vlastní mandát, oddělit se od svých předchůdců neproniknutelnou zdi, začít dělat věci podle svého a, hlavně, obsadit vedoucí místa vlastními přívrženci.

Jenže do hry nastoupil skandál, který ne a ne skončit.
Někteří cynici tvrdí, že Chretien odešel od valu předčasné hlavně proto, že Martina z té celé široké frankofonní duše nenávidí a když viděl, že se přehrada začíná trhat, řekl si, že by bylo skvělé, kdyby svého nechtěného nástupce utopil jako stěně ve splašce, kterou způsobil on sám. Co na té teorii je, to se asi tak hned nikdo nedozví; ostatně, Chretien mlčí jako ryba. Jenže, pakliže se skandál bude rozrůstat tak, jako se rozrůstá až dosud, může se Chretienovi moc dobře stát, že bude ve vší úctě vyzván, aby přišel poslancům povyprávět, co s tím vším měl společného on sám. A pakliže se jeho strana v těchto volbách neprosadí, může se mu docela dobře stát, že bude vypovídat před poslanci mnohem méně přátelsky naladěnými než jsou ti, kteří ve sněmovních výborech zasedali dodnes.
Ostatně, když Liberálové minulý týden zcela cynicky, být s poukazem na blížící se volby, ukončili činnost vyšetřovací komise ve sněmovně, odvděčili se jim opoziční členové komise vyhlášením vlastních výsledků pátrání. A ty nebyly, co se vlády dotýče, moc pěkně. Mezi jiným tam totiž opoziční politici dokumentovali, že nový ministerský předseda o věci nejen věděl, ale on v ní dokonce i byl namočen.

Obvinění pánů Guitea a Braulta se zatím dotýká $2 miliónů, na které chybí vyúčtování. Ale začíná být docela možné, že až se částka nebezpečné přiblíží k oné čtvrt miliardě, o níž se zmiňuje vrchní kontrolorka Fraserova, budou na seznamu obviněných figurovat i jiní, například ministři, kteří panu Guiteovi nařídili, aby dělal, co dělal. Ostatně, vyšetřující důstojník kanadské královské jízdní policie, kaprál Patříce Gelinas, sám řekl, že vyšetřování pokračuje a první obvinění jsou pouze začátkem celého procesu.
Zatím je zřejmo jedno: letos v létě nebudou mít kanadské sdělovací prostředky okurkovou sezónu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku