Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 16.6.2004
Svátek má Zbyněk




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Bloomsday
 >GLOSA: Slavné vítězství ODS
 >EKONOMIKA: Evropské volby oslabily domácí měnu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem si ve Stráži nad Nežárkou nabil hubu
 >PSÍ PŘÍHODY: Chlapi, včetně psů, jsou dobytkové
 >NÁZOR: Mnoho povyku pro nic
 >LITERATURA: Knížka krásná a čtivá
 >ŽERT: Žádost o propuštění z otroctví sociálního a důchodového "pojištění"
 >PENÍZE.CZ: Jak zajistit prosperující firmu
 >POSTŘEH: O psech
 >ARCHITEKTURA: Vycházejí Pražské vily a bude další Psí procházka
 >POLITIKA: Vláda prohrává boj s nezaměstnaností
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Když kvetly růže
 >PERLIČKY: Užiteční hnusáci mají týden
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Když někdo rád papá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
16.6. LITERATURA: Knížka krásná a čtivá
Petr Adler

Jan Krůta, můj kamarád a bývalý kolega z týdeníku Mladý svět, mi nedávno poslal svoji nejnovější knížku. Je to vlastně dvojknizka, jmenuje se Jizvy na zip/Bylo-debilo, a já jí jsem tak nadšen, že bych ji tímto rád doporučil všem čtenářům Neviditelného psa.
Nedělám to proto, že je Jan Krůta můj kamarád, ani proto, že jsem tu knížku dostal darem, neboli zadarmo. Dělám to proto, že se mi tak líbí. Kdyby se mi nelíbila, budu zticha.
Zalíbila se mi ve chvíli, kdy jsem ji poprvé vzal do rukou. Čtenáři knížek jistě znají ten pocit, kdy jim samotný pohled dodá chuť knížku okamžitě otevřít a vrhnout se do čtení. Jedna z obálek (počkejte, to vám hned vysvětlím) je reprodukci obrazů akademické malířky Kamily Ženaté, druhou obálku vymaloval další nás společný kamarád a bývalý kolega z Mladého světa, Vladimír Nagaj. To celé spojil v jednotný celek Václav Rytina; knížku graficky upravil Robert Rytina.
Jak už řečeno, jde vlastně o dvojknížku, proto ty dvě obálky: knížka se dá totiž číst z obou stran.
Nebudu prozrazovat obsah, zvláště u první části ne. Řeknu jen tolik, že Jizvy na zip jsou vyprávěním o tom, jak se poctiví lidé snažili žít v nepoctivé době v nepoctivé společnosti tak, aby se mohli podívat sami sobě do oči. Žádné vztyčování prstů, žádné obviňování nikým nikoho. Jednoduchý příběh, plný velice přesných postřehů od nejmenších detailů až k velkým záběrům. A to celé napsané češtinou čistou jak dosud nezamořená studánka.
Druhá část, zvaná Bylo-debilo, vznikla docela legračně. Jan Krůta totiž, jako jeden že spoluprvocinitelu společnosti Bonton, spolupracoval na vytvoření filmu Tankový prapor, podle stejnojmenné knížky Josefa Škvoreckého. Když došlo k nabízení filmu obecenstvu, Krůta požádal bývalé vojáky, aby – podníceni filmovým zážitkem – sepsali svoje vzpomínky na tu smutné potrhlou dobu. Dopisy měly být obtištěny v Mladém světě. Některé z nich skutečně byly, ale na mnohé se, ať už z jakýchkoliv důvodů, nedostalo. Takže Bylo-debilo vlastně plní slib těm, kteří přišli v prvním kole zkrátka.
Tyhle dvě části patří k sobě zcela logicky: Jizvy na zip sice jako próza vycházejí že skutečnosti, ale Bylo-debilo, jako dokument, tu prózu potvrzují. A přitom jsou uspořádány tak, že si je čtenář může číst dle své vlastní libosti. Průzkumy veřejného mínění v Čechách posledních měsíců dávají najevo, že komunisté mají zase ohromnou šanci se dostat do popředí života země. Připadá mi to, jako kdyby čeští voliči zapomněli, kam je tohle dobrodružství už jednou přivedlo.
Takže Krůtova knížka je nejen krásná a čtivá, ale také velice důležitá: příběhy očitých svědků nám připomínají, že se máme nad sebou zamyslet. Už proto stojí za to.


Další články tohoto autora:
Petr Adler

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku