Bylo to snadné. Šlo to raz dva. Takové nabití huby se odbude ve vteřince. Musíte sedět na kole a...
Předešlu cosi technického.
Dokud jsem se nesetkal se Sněhovou Vločkou, netušil jsem, co to všechno znamená, jezdit na kolem. Domníval jsem se, že kolo sestává z několika částí, mezi jinými i z šlapek, a že na šlapky se šlape. Jenže Vločka mi vysvětlila, že jen guma jezdí na kole se šlapkami, že je třeba mít na kole espédéčka. To jsou speciální úchyty, které zaklapnou do podrážky boty (dvou bot), takže šlapete nejen směrem dolů, ale i nahoru. Dlouho jsem se bránil espédéčkům, asi před měsícem jsem podlehl.
V krámě mě upozorňovali, že si párkrát nabiju hubu.
"To si nabije každej," uklidňovali mě. Jde totiž o to, že jste opravdu přišití ke šlapkám a když chcete z kola slézt, musíte se odpojit. A když zapomenete, spadnete na hubu.
Já ne a ne spadnout. Malá Vločka se ptala matky, zdalipak sebou už ten Neffík říznul. Ono nic!
Až v té Stráži nad Nežárkou minulou sobotu.
Neměli jsme turistickou mapu. Projížděli jsme kolem obchodu s velocipédy, koukám do výlohy a hele, oni mají i mapy. Už jsem chtěl zavolat, "Ljubu, počkej, mají mapy," ale to už jsem stál - neodepnutý - a bum, došlo k setkání mé huby a asfaltu.
Jenže v tom krámě říkali, že si párkrát nabiju hubu. Takže mě další pády čekají.
Snad ne.
Budu se vyhýbat Stráži nad Nežárkou.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku