Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 16.6.2004
Svátek má Zbyněk




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Bloomsday
 >GLOSA: Slavné vítězství ODS
 >EKONOMIKA: Evropské volby oslabily domácí měnu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem si ve Stráži nad Nežárkou nabil hubu
 >PSÍ PŘÍHODY: Chlapi, včetně psů, jsou dobytkové
 >NÁZOR: Mnoho povyku pro nic
 >LITERATURA: Knížka krásná a čtivá
 >ŽERT: Žádost o propuštění z otroctví sociálního a důchodového "pojištění"
 >PENÍZE.CZ: Jak zajistit prosperující firmu
 >POSTŘEH: O psech
 >ARCHITEKTURA: Vycházejí Pražské vily a bude další Psí procházka
 >POLITIKA: Vláda prohrává boj s nezaměstnaností
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Když kvetly růže
 >PERLIČKY: Užiteční hnusáci mají týden
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Když někdo rád papá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
16.6. POSTŘEH: O psech
Ivo Rýznar

Ačkoli jsem podle indiánů narozen ve znamení vlka, nikdy mi příliš psovité šelmy k srdci nepřirostly. Snad to způsobili i dva rozmazlení extchýnini jezevčíci. Vysloveně jsem nesnášel, když běhali po zahradě a špinaví se vrhli do postele. Ale oni za to nemohli...

Minulý týden se mi ozvali kamarádi z východních Čech, jestli bych je chtěl přijít podpořit v sobotu na výstavu psů. Před časem si totiž pořídili fenku border kolie, s níž objíždějí všechny možné výstavy a soutěže. Neměl jsem na víkend nic konkrétního v plánu, a tak jsem s radostí pozvání přijal. Snad nikdy v životě jsem neviděl tolik psů pohromadě; od malých jorkšírů až po vlkodavy, kterým jsem mohl hledět zpříma z očí do očí, pokud jsem si přidřepl. Musím říci, že jsem borderku viděl a hladil na vlastní kůži poprvé v životě. Moc pěkný a hodný pes. Úplný mazel.

Uběhlo dopoledne a část odpoledne a já za tu dobu poznal několik psů a nových kamarádů. Čas se však nachýlil, a tak jsem začal pomýšlet na odchod - měl jsem ještě nějaké povinnosti v zaměstnání. Zvedla se i pejskařka z Ostravy, že by ráda stihla vlak. Kamarád nás vzal autem na nádraží, a protože byl ještě do odjezdu rychlíku čas, navrhl jsem, že bychom si před nádražím mohli na chvíli sednout a popovídat. Právě když jsme procházeli halou, přitočil se ke mně jakýsi muž a lámanou češtinou se mne optal, jestli nemám zájem o mobilní telefon. Příkře jsem odmítl a pokračoval k východu. "To je normální," pravil jsem kamarádce, "buď vypadám tak blbě, nebo až příliš důveřivě. Oslovují mne podobné existence dost často. Už jsem na to zvyk..." Ani jsem nedopověděl a byly u mne dvě černovlasé menší ženy a nabízely mi hodinky. "Tak vidíš, měl jsem pravdu."

Seděli jsme na lavičce sotva pět minut, když se u nás zastavil postarší ošuntělý muž s lahví v ruce. Po předchozích příhodách s distributory prapodivného zboží jsem si nedělal iluze, že by jej zaujal pod lavičkou sedící hafan. Tentokrát jsem se však mýlil. "To je hezký pes," pravil, "to je pastevecký. Ti jsou hodní." Kamarádka mlčela, evidentně jí byl ten týpek proti gustu. Snažil jsem se vetřelce odbýt: "Jo, hodný je, ale kouše." "Ha, ha," oponoval, "tihle mají náhodou lidi moc rádi. Já je znám." "Jistě," přitakal jsem, "mají lidi rádi. Zejména játra a ledviny." Ten chlap však byl neodbytný a mlel a mlel ty své opilecké řeči dál. Už jsme ho ani neposlouchali. Naštěstí mu však brzy došla slovní zásoba, neboť se otočil a odcházel. Ale dodnes mi zní v uších jeho poslední slova.

"Jo jo, pes je skvělej, ten tě nikdy nezradí. To jen člověk tě zradí."


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku