Když tak zrovna náhodou jsem, je to jasné - živí se mou krví. Co ale mají k snědku, když tam nejsem?
Vracím se ještě k cyklovýletu z minulého víkendu - psal jsem o něm včera (v článku o tom, jak jsem sebou seknul ve Stráži nad Nežárkou, podotýkám, že nosím na kole přilbu, to je návyk z motorky). V oblasti hodně pršelo a cesty byly velmi, velmi bahenní. A když vedly lesem, což se dělo často, byly velmi, velmi komárovité.

Komár nestíhá usednout na projíždějícího cyklistu. Myslím, že existují vynikající jedinci, kteří to dokáží, kteří dovedou synchronizovat rychlost letu s rychlostí pohybujícího se tělesa - je to něco jako ve filmu, když letadlo přistane na střeše vlaku (na př. v Báječných mužích na létajících strojích). Obyčejný komár, který není zrovna letecké eso typu Rudého Barona, to prostě neumí.

Jakmile se zastavíte, máte ho na sobě v počtu milion.
Což se nám s Ljubou dělo velmi často. Museli jsme zkoumat mapu (tu, kvůli které jsem si nabil hubu) za chodu, pokud možno za klusu, a stejně jsme utržili nepočítaně kousanců.
Co ale žerou, když tam nejsme?
V lese žijí zvířata. Ovšem komárů jsou miliardy, copak těch pár srnek, zajíců a veverek uživí takové kvantum? Navíc, po cestách s námi běhala Iris (Šogo). Nevšiml jsem si, že by byla obalená mračny moskytů.
Netvrdím, že mi to dělá vážnou starost. Ale zajímalo by mě to. Přece jenom jsou to taky Boží tvorové - a kdyby se lidem podařilo uměle vyrobit komára, byla by to světodějná událost první třídy a v novinách by se o tom psalo aspoň tři dny.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku