Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.6.2004
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >Jaká cena za Špidlovu hlavu?
 >POLITIKA: Musí vláda skutečně padnout?
 >DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
 >FEJETON: Znovu o "Česko"?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
 >PSÍ PŘÍHODY: Otázka priorit
 >PRÁVO: Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
 >PRAHA: Pozoruhodnosti pražského metra
 >NÁZOR: Reaganův význam převyšuje běžné prezidenty
 >ŽIVOT: Příhoda s policistou
 >VÍKENDOVINY-KROKODÝL: Tam kde je Balaton, má hudba správný tón - část A
 >PENÍZE.CZ: Rybičky, rybičky, rybáři jedou
 >NÁZOR: Naposledy se smál Míla Superstar Ransdorf
 >POSTŘEH: O radosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
18.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
Ondřej Neff

Vzpomínání na dobu mého dětství, všechny dosavadní díly najdete na mém serveru Hyena.

Nevím, zdali dnešní bolševici se těší, "až to rupne". V padesátých létech to ale byla konkrétní naděje. Jako dítě jsem to pochopitelně ani nemohl vnímat přímo, protože před dětmi se otevřeně nemluvilo. To si rodiče odvykli už za války - příliš mnoho lidí skončilo na popravišti kvůli tomu, že někde něco neopatrně vykládali a někdo jiný je opatrně udal. Tatro obezřetnost se z dob nacistických celkem logicky přenesla do dob bolševických, ta hrůza byla hmatatelná a oprávněná a je mi to k smíchu, když slýchám pošetilce - naposledy ve čtvrtek v rozhlase - rozkládat o tom, že "u nás není žádná demokracie".

Mezi dospělými se šuškalo o termínech, "kdy to rupne", kradmo a šeptmo. Dnes se mluví a píše o tom, že za tyto plané naděje do značné míry nesla odpovědnost tehdy Peroutkova Svobodná Evropa. Má smysl kárat ho za jeho slogan "dobrou noc a pevnou naději"? Netroufnu si soudit.
Jisté je, že ta naděje mnoho lidí hřála.
Mohlo mi být šest, sedm let, kdy moji rodiče zřejmě uvěřili nějaké takové nadějeplné fámě. O Silvestra lili olovo podle starobylého zvyku, a vyšlo jim cosi jako gondola.
"Letos pojedeme do Benátek," usoudil z toho otec.
Byl jsem dost starý na to, abych věděl, že Benátky jsou na Marsu a není fyzicky možné tam jet.
"Uvidíš. Pojedeme do Benátek."
Plynul čas a domáhal jsem se cesty do Benátek.
No, nevyšlo to. Do Benátek jsem se podíval až v listopadu 1989, kdy to opravdu rupalo.
A ještě jednu vzpomínku mám na pojem "ruplo".
V literárním kavárně seděli u stolu dva staří ctihodní spisovatelé. František Langer a Stanislav Mojžíš Lom. U vedlejšího stolu seděli literáti nové ražby, tehdy ještě všichni komunisté stalinisté, později všichni disidenti, poté, co je rodná strana povyházela ze svých řad. A jeden povídal druhému:
"Vidíš, jak ti tam sedí? Když se na ně dívám, říkám si - to vypadá, jako kdyby to už ruplo!"

Nedovedu říci, kdy to slovo vymizelo ze slovníku.
Kdy zmizela naděje.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku