Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.6.2004
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >Jaká cena za Špidlovu hlavu?
 >POLITIKA: Musí vláda skutečně padnout?
 >DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
 >FEJETON: Znovu o "Česko"?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
 >PSÍ PŘÍHODY: Otázka priorit
 >PRÁVO: Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
 >PRAHA: Pozoruhodnosti pražského metra
 >NÁZOR: Reaganův význam převyšuje běžné prezidenty
 >ŽIVOT: Příhoda s policistou
 >VÍKENDOVINY-KROKODÝL: Tam kde je Balaton, má hudba správný tón - část A
 >PENÍZE.CZ: Rybičky, rybičky, rybáři jedou
 >NÁZOR: Naposledy se smál Míla Superstar Ransdorf
 >POSTŘEH: O radosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.6. POSTŘEH: O radosti
Ivo Rýznar

Cestou do knihovny jsme se včera stavili se synkem v samoobsluze. V potravinách. Byl jsem v dobrém rozmaru, a tak jsem mu pravil, že si může vybrat cokoliv, že to dostane. V duchu jsem však děkoval tomu že je malý, a jistě nebude mít zálusk na pětihvězdičkový koňak. Procházeli jsme uličkami mezi regály a košík byl stále prázdný. Klouček se rozhlížel, ale stále si nic vybrat nemohl. Snažil jsem se ho navést na laskominy o nichž vím, že má rád. Nakonec si vybral jedno čokoládové vajíčko s překvapením. Udivilo mne to. Pokusil jsem se mu "vnutit" ještě další oblíbené pochoutky, ale odpověděl, že mu to stačí, že nic jiného nechce. Paní pokladní z toho měla málem šok, neboť je zvyklá spíše na opak. Na dětské dupání a vztekání, že chtějí tohle a támhleto také. Ubezpečil jsem ji, že je synek pravděpodobně po mně, neb já byl vychováván dost spartánsky, a geny se prostě nezapřou.

Cestou z knihovny jsme se stavili pro změnu v hračkářství. Potomek tam chodívá rád a já byl stále ještě v dobrém rozmaru.

První prodejnu na rohu Klapkovy a Střelničné jsme absolvovali s tím, že jsme nic nekoupili. Jediné o co měl klouček zájem byly "fazole", ale tu kterou by potřeboval neměli. Tu s poldou. V druhém hračkářství jsme pobyli déle. Fazoli s poldou sice neměli, ale začal se živě zajímat o dva druhy autobusu a hasičské auto. Pravil jsem mu, že si může vybrat co bude chtít. Pokýval hlavičkou a stále pendloval od jednoho k druhému. Autobus číslo jedna, autobus číslo dvě, hasičák... Jistě není těžké uhodnout jak to dopadlo. "Táto, pojď pryč. Zajdeme ještě k tingťongům, tam mají takové malé autíčko co bych chtěl." Představa, že si nakonec vybere nějaký laciný šmejd, mi nebyla zrovna po chuti. Ona i přílišná skromnost není zrovna ideální vlastnost. Pak mne ale napadlo, jestli náhodou není spíše po své matce. Tak trochu dost nerozhodný.

Ve vietnamského obchůdku mi synek ukázal plastovou krabičku, v níž pod průhledným víčkem trůnilo asi pěticentimetrové autíčko. To že by prý chtěl. Podivil jsem se opět nad jeho skromností, když před chvílí pohrdl velkými autobusy. Takovou hloupost si vybral? Pokývl jsem ale hlavou a podíval se jen tak pro informaci na cenovku. Nemít brýle, asi by mi vypadly oči z důlků. 250 korun českých. Nechápal jsem, co na tom může být tak drahého. Nicméně jsem mu chtěl udělat radost, a tak jsme zašli za prodavačem. Když jsem vzal krabičku do ruky a řádně si výrobek prohlédl, pochopil jsem. Vedle auta si lebedila teleskopická anténa. Že by dálkové ovládání? Bylo tomu tak. Jen mi nebylo zpočátku jasné, čím je samo autíčko vlastně napájeno. Prodavač mi nebyl schopen na otázku odpovědět. Záhy jsem si ale všiml, že na podvozku jsou dva kovové kontakty. Takže malý akumulátorek, který se nabíjí přímo z vysílače, napájeného třemi tužkovými články. Řekl jsem to prodavači, byl objasněním záhady evidentně potěšen. "Vy jste ale chytrý," pravil. Odpověděl jsem mu, že jsem elektrikář. Škoda, že nešlo o hezkou prodavačku, od ní by pochvala potěšila nesrovnatelně více :-)

Při večeři v pizzerii jsme samozřejmě museli hned auto vyzkoušet. Personál je už na naše hraní mezi jídelními stolky zvyklý, myslím že ani hostům to nevadilo. A musím se přiznat, že se ve mně probudila opět chlapecká krev. Střídali jsme se při ježdění, každou chvíli jsme museli autíčko dobíjet. Klouček měl z auta radost, já měl radost že on má radost. Zkrátka včerejšek byl dnem radosti.

Mimochodem, asi si to autíčko koupím i pro sebe... :-)


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku