Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.6.2004
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >Jaká cena za Špidlovu hlavu?
 >POLITIKA: Musí vláda skutečně padnout?
 >DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
 >FEJETON: Znovu o "Česko"?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
 >PSÍ PŘÍHODY: Otázka priorit
 >PRÁVO: Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
 >PRAHA: Pozoruhodnosti pražského metra
 >NÁZOR: Reaganův význam převyšuje běžné prezidenty
 >ŽIVOT: Příhoda s policistou
 >VÍKENDOVINY-KROKODÝL: Tam kde je Balaton, má hudba správný tón - část A
 >PENÍZE.CZ: Rybičky, rybičky, rybáři jedou
 >NÁZOR: Naposledy se smál Míla Superstar Ransdorf
 >POSTŘEH: O radosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
18.6. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
Jaroslav Hrdlička

"NEZAMĚSTNANOSTI, KTERÁ JE V JINÝCH OKRESECH ZA PĚT LET DOSÁHNEME BA DOKONCE JI I PŘEKROČÍME JIŽ ZA DVA ROKY" aneb návštěva na pracovním úřadě ze strany člověka nabízejícího práci.

Nevím to jistě, ale asi bych chtěl být úředníkem. Protože takový úředník se má. Vlastně nic nemusí, nehrozí mu krach, má zajištěnou existenci a hlavně - má pevnou pracovní dobu.

Narozdíl od úředníků jsme já a maje manželka pouhé OSVČ. Pro ty co tuto zkratku neznanjí znamená osoby samostatně výdělečně činné. V praxi to znamená, že dáváme jednoročního syna už třetí měsíc do jeslí, protože ženinu odbornost pro chod firmy nemůžeme postrádat a pracujeme v podstatě stále(občas o práci prý mluvím i ze spaní). Nejdůležitější ale je, že nechápeme práci jako pouhé zaměstnání a zdroj obživy, ale že nás naše práce baví a snažíme se v ní být co nejlepší a nejzodpovědnější. Protože jenom tak nás ta práce opravdu uživí.

A právě dnes jsme dokončili projekt, pro jehož fungování potřebujeme dva další zaměstnance. A protože žijeme kraji Ústí nad Labem, kraji s neuvěřitelnou nezaměstnaností, rozhodli jsme se získat právě ony dvě pracovní síly pomocí pracovního úřadu. Ale od samého rána chodili zákazníci a těm jak známo je potřeba se věnovat, neboť právě na jejich spokojenosti je přímo závislý náš zdroj obživy. Žena mne tedy na chvíli zanechala napospas náporu zákazníků samotného a vydala se na pracovní úřad požádat o doporučení dvou středoškolsky vzdělaných lidí, kterým chceme umožnit další studium a osobní rozvoj v perspektivním oboru. Ale na pracovní úřad korazila až v 11.33 a úřední hodiny jsou pouze do 11.30.
Paní v kanceláři prý slušně, ale rezolutně oznámila ženě, že pokud něco chce, tak musí přijít v pracovní dny a v průběhu pracovních hodin. A aby tam byla tak na osmou hodinu ráno, že tam je vždycky spousta lidí, kteří něco chtějí. Třeba práci.
Nejdříve jsem si myslel, že to je jen špatný vtip, ale po krátké úvaze jsme na to se ženou přišli. Ona úřednice pracuje na úřadu práce. A pokud by byli všichni zaměstnáni, ona by neměla co dělat a musela by být pro nadbytečnost propuštěna. Ale pak by se nemohla ani přihlásit na úřad práce, protože její místo by jejím propuštěním bylo zrušeno a kvůli ní by se muselo znovu vytvořit. A to by zaměstnalo více lidí, takže paní tím, že ženě vysvětlila kdy má přijít, ušetřila státu peníze za budoucí úřední úkony. A to že dva lidé budou o nějaký delší čas na podpoře, to přeci není její problém. Ona to totiž neplatí a nezaměstnaných má skoro nejvíc z celé republiky, takže jako jedna z mála tedy plní plán.
Neznám tu paní v kanceláři. Nechci jí nijak křivdit nebo ubližovat. Chovala se prý mile a vstřícně, ale bohužel jen v rozsahu svých pracovních povinností a své pracovní doby. Věřím, že pokud by paní před nástupem na toto místo byla nezaměstnaná, určitě by udělala něco navíc, než ji dovolují úřední hodiny. Ale to třeba nikdy nebyla a nebude. Třeba ve své kanceláři sedí již od ukončení školy a vydrží tam do důchodu. Ona má přeci vždy správně ořezané tužky a barevně vyplněné kolonky a to stačí. Není důvod dělat něco navíc. Ale její svěřenci od ní potřebují mnohem víc. Být bez zaměstnání určitě není příjemná zkušenost a nikomu bych ji nepřál.

Tak ale já už budu must končit, protože můj čas na oběd vypršel a já jdu zase vydělávat peníze. A musím jich vydělat hodně,protože stát po mne požaduje včas a v "rozumné" výši zaplatit daně. Chápu ho, protože musí přece z něčeho být placeni nezaměstnaní a úředníci.

Jaroslav Hrdlička



Další články tohoto autora:
Jaroslav Hrdlička

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku