Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.6.2004
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >Jaká cena za Špidlovu hlavu?
 >POLITIKA: Musí vláda skutečně padnout?
 >DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
 >FEJETON: Znovu o "Česko"?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
 >PSÍ PŘÍHODY: Otázka priorit
 >PRÁVO: Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
 >PRAHA: Pozoruhodnosti pražského metra
 >NÁZOR: Reaganův význam převyšuje běžné prezidenty
 >ŽIVOT: Příhoda s policistou
 >VÍKENDOVINY-KROKODÝL: Tam kde je Balaton, má hudba správný tón - část A
 >PENÍZE.CZ: Rybičky, rybičky, rybáři jedou
 >NÁZOR: Naposledy se smál Míla Superstar Ransdorf
 >POSTŘEH: O radosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.6. DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
Lydie Junková

Moto: Nešťastníče, otročíš lidem, otročíš věcem, otročíš životu. Není-li odvahy k smrti, je život otrocvím (Seneca)

Muž ležel na přeložené dece, na pravém boku, jednu, ruku před sebou, druhou na hrudi. Měl zavřené oči, nehýbal se, vypadal, že spí. Vedle deky ležela tuba od léků, s hrudi se mu svezl papír s několika řádky, napsanými velkým, čitelným písmem.
Deka ležela pod košatou borovicí, jejíž větve sahaly téměř k zemi.

"Nejdřív jsem si ho vůbec nevšiml," řekl rozčileně muž v starém ovčím kabátě. "On sem jezdíval často, měl ty naše kopce moc rád. Vždyť také koukejte, ta jeho chatka stojí napůl v lese. Měl přírodu rád nejvíc ze všeho."
"Znal jste ho dobře?"
"No - my jsme se jen tak občas potkali a prohodili nějaké to slovo. On nebyl na velké řeči."
"Bydlel v té chatě sám?"
"To teda sám - občas mu pošťák donesl psaní nebo pohled - říkalo se, že má dceru někde v tramtárii, že tam prý sbírá brouky, či něco takového."
"Nikdy za ním nepřijela?"
"Nikdy. Jenom ty dopisy."
"A on se za ní nikdy nevypravil?"
"Kdepak, ten by nevytáhnul nikam paty. Teda - teďko už…"
"Jiné příbuzné nemá?"
"Co já vím, tak ne, on byl vdovec. Ani kamarády nebo známý, co by za ním přijeli."
"Tak vám děkuju. Kdybychom ještě něco potřebovali, asi vás najdeme tady, že:" Poručík Gall se zvedl z pařezu , kývl na pozdrav a šel k vozu, zaparkovanému opodál na travnaté cestě.
Dva technici se činili kolem, prohlíželi vnitřek chaty. prováděli tu spoustu rutinních úkonů, které známe z běžných, nepříliš vynalézavých detektivek.
"Kdy už přijede doktor?" otázal se jeden z nich.
"Musí tu být každou chvíli. Ten dopis už jste prohlédli?"
"Není na něm jiný otisk, než ten jeho, Stejně jako na té tubě od prášků."
Poblíž zahučel motor, zvyšující obrátky do kopce. Vůz zastavil a pomalu se z něj vysoukal silný, rozložitý chlapík s placatou čepicí.
"Buď zdráv, Viktore!" zahlaholil. "Doufám, že mi dáš čas na práci a nebudeš na mě hartusit."
Přistoupil k muži, ležícímu na dece a pinzetou zvedl tubu od léků. "No, jestli spolykal tohle, tak je to celkem jasné."
"A k tomu ten dopis!", podotkl jeden z techniků. "V chatě jsme našli pár papírů, jakési náčrtky pro dopis dceři. Už na první pohled jde o stejné písmo. Ještě to ovšem prověříme."

" Nemůžeme se spokojit s tím, že šlo evidentně o sebevraždu!"vyjádřil se kapitán Doubek. "Bude to ale zřejmě jen marná práce navíc"
"Takže propereme jeho okolí, zda neměl přece jen nějaké vztahy. A podíváme se zpátky na jeho život," podotkl Viktor Gall.
"Asi to nebude jen tak !" Podporučík Křížek se ztěžka zvedl ze židle za trezorem.
"Právě bude něco pro tebe, Vlastíku. Ty rozvážeš jazyk každému - s tvým vzhledem dobráckého tatíka - "
"Nepopichuj! Mě zrovna bere hexenšus!"
"Ale třeba zas někde dostaneš talíř buchet !"
"Končete, hoši! Ty Vlastíku, se vypravíš za tím pantátou, který mrtvého našel. Zapomněl jsem, jak se ten sebevrah jmenuje."
"Horymír Slepička."
"Propána, to se mu rodiče chtěli pomstít? Ani se nedivím, že byl samotář!"
Jenže kvůli tomu snad neodešel dobrovolně ze života!" namítl poručík Gall. "Když to vydržel tak dlouho! Pochybuji, že ho stihl náhlý záchvat deprese! Raději zajedu za tím svým známým psychiatrem. On je kapacita první třídy."

"Že se také jednou ukážeš!" uvítal ho prošedivělý starší muž v lehkém domácím kabátku , s kulatou dobromyslnou tváří a vlídnýma,chytrýma očima. Vysunul si brýle na čelo, odkud mu okamžitě opět sklouzly zpátky na nos. "Zřejmě ti zas jednou teče do bot!" usmál se.
"To má být výčitka? Otec mi vždycky radil, abych se neostýchal zajít k vám na radu!"
"Já vím! Na tvého tátu vzpomínám často - byl to vynikající právník."
"Jen mi neměl doporučit, abych šel také na práva! Mohl jsem být hajným někde v moravských lesích, kde jsme se o prázdninách toulávali s dědou!"
"To byl ten evangelický farář, že? Ale obávám se, že by ses tam nudil."
"To mi říkáte jako odborník?" Viktor Gall se zasmál. "Ale jdu dnes kvůli něčemu jinému .Takový neuvěřitelný případ - vyhlíží navenek jasně, ale -"
"A ty se domníváš, že vám ho psychiatr vyluští? To už na tom jsou policajti opravdu špatně! Ale už si konečně sedni!"
Poručík se usadil proti starému pánovi do křesílka u malého stolku. "Nemyslím, že vyluští, leč poskytne nám odborný pohled na duši sebevraha!"
"Ale co ty se sebevrahem? Snad máš na starosti vraždy!"
"Jenomže my se musíme zabývat i sebevraždou, neboť - co kdyby to někdo jenom narafičil!"
"Nemáte to opravdu jednoduché." Psychiatr se zvedl. "Uvařím kafe, vidím, že ho budeme potřebovat."
"Já bych prosil čaj, " požádal Viktor Gall. "A pokud možno, hodně silný!"
Psychiatr pozorně vyslechl, co se vlastně stalo. "Nějaké možnosti by se nabízely," prohlásil posléze, míchaje roztržitě lžičkou v šálku. "Ovšem - nemáte-li pražádné indicie, že by se do toho někdo zapletl - pak to bude pěkná fuška." Brýle opět putovaly na čelo. " V principu by mohlo jít o nějaký druh směny - jakéhosi výměnného obchodu: dneska se přece kšeftuje se vším!"
"Co máte na mysli, pane doktore?"
"Například toto: ty se připravíš sám o život, napíšeš dopis na rozloučenou, který bude znít pravděpodobně - a my ti za to něco poskytneme."
"Myslíte, že mohlo jít o vícero osob?" zeptal se poručík.
"No já nevím - to mně jen tak napadlo. Nemám na mysli organizovanou kriminalitu! Ale prostě: my - nebo já - ti za to něco dáme - nebo dám. Já vím, vypadá to absurdně, ale nesmíš mě hned chytat za slovo!" Psychiatr hlasitě vzdychl. "Není nic horšího, než ti podezřívaví - "
"Čmuchalové, že!"vpadl Viktor Gall. "Máte pravdu, je to profesionální deformace."
"Nedivil bych se, kdybyste někdy podezřívali sami sebe! Ale teď vážně .Ta nabídka by mohla znít v tom smyslu, že bude zachován oplátkou život někoho jiného, kupříkladu."
"To zní přijatelně!" mínil poručík "Nebo co třeba tahle verze: my za odměnu neprozradíme nějaký škraloup ze tvé minulosti!"
"Možné to je - kdopak někdy neprovedl třeba pitomost nebo v horším případě nějaké svinstvo! Příležitostí bylo dost - a to nemám na mysli hned nějaké seznamy estébáků."
"Jistě - příležitostí je i dnes neuvěřitelně mnoho, třeba lákadlo korupce! Rozhodně je mnoho lidí, kteří jí neodolají."
"Jo, kdysi se takhle kupovaly třeba odborářské zájezdy na rekreaci do zahraničí, to se pamatuju. A dneska jde třeba o možnost něco vytunelovat! Bože, já už se začínám montovat i do politiky! To jsem tedy dopadl. Ještě začnu žvanit o neviditelné ruce trhu!"
"A co proti ní máte?" zasmál se poručík.
"Co? Zdá se, že ti chybí staré dobré vzdělání. S tou teorií přišel koncem osmnáctého století Adam Smith - ve svém díle o bohatství národů. Jenže to šlo o začátky kapitalismu - což se nemohlo vztahovat na současnou situaci."
"Nemám vzdělání, ale pamatuju si, že baronka Thatcherová, kterou se teď jedna významná osobnost ohání, chápala úlohu trhu úplně jinak. Nenechala v podnicích vládnout omezené voly, vyměnila je, podniky oddlužila a neumožnila, aby je vytunelovali. Ovšem ona už byla u moci a nemusela si ji teprve kupovat!" prohlásil Viktor Gall. "Jenže to už se netýká sebevraždy, nýbrž ekonomiky.Stejně jsem to poněkud zjednodušil."
"Baže! Leč ono všechno souvisí se vším, jak učí filosofové. Ale vraťme se k tomu vynucenému kšeftování. Jsou tu ještě jiné možnosti, dokonce mnohem krkolomnější. Někdo by třeba zpracoval oběť psychologicky a s jejím vědomím by jí nalil do krku toxickou směs.- pokud by neměla sílu či odvahu učinit tak sama."
Viktor Gall se zatvářil poněkud překvapeně. "Tak tohle by mě v životě nenapadlo. A to by ten člověk stačil ještě dojít na zahradu a tam se uložit na deku pod stromem?"
"Pokud jste ho našli tam…Leč to se zeptej vašeho doktora - ten by si s tím měl poradit! Já jsem pouhý psychiatr."

"Takové možnosti mi připadají značně vykonstruované - ale já duši sebevraha samozřejmě nerozumím!" podotkl kapitán Doubek, když vyslechl poručíkovy informace.
"K jakým závěrům došel doktor?"
"Naprosto jasným: zemřel po požití těch léků. Žádné stopy násilí, žádné poranění, nic."
Ve dveřích se objevil Křížek. Dokulhal ke své oblíbené židli za trezorem a ztěžka na ni dosedl.
"Proč si nevezmeš něco proti bolesti?" zeptal se kapitán.
"Já nic polykat nehodlám. Ono mě to přejde samo. Na to jsou všelijaké bylinky."
"Podařilo se ti něco vyzvědět?" vpadl netrpělivě poručík. "Kde máš ty svoje lektvary? Uvařím ti to dnes sám."
"Díky! Zato vám povím, co jsem vyšťoural, že Horymír Slepička měl kdysi kamaráda. Měl chatu blízko něj, ale dnes už do ní nejezdí. Údajně ji prodal nějaké rodině, ovšem ti se tam zatím ukázali jenom jednou."
"Tady máš ty bylinky!" řekl Viktor Gall. "A ty jsi tu rodinu našel?"
"Ne celou rodinu, ale jejich babičku. Její dcera s manželem a dětmi jsou momentálně někde - moment, zapomněl jsem, kde!" podporučík vytáhl z kapsy malý notes. "Tuhle je to! Chceš se podívat, Viktore?"
"Díky, jen si ten svůj škrabopis rozlušti sám!"
"Vy ale naděláte zbytečných řečí!" poznamenal kapitán Doubek. "Už bych se rád dověděl, co jsi se vydoloval z té jejich babičky!"
"Povídal jsem si s ní nejmíň hodinu, je velice řečná. Ale přece jen jsem z ní něco dostal. Ten Horymír Slepička prý byl takový zamlklý, nevlídný patron, jak to označila."
"Asi nebyl na zbytečné řeči!" mínil poručík.
"To asi. Ale přece jen mi řekla něco konkrétního. Jednou nemohla spát a viděla, že v Slepičkově chatě se svítí. A on se prý najednou objevil ve dveřích, nesl nějakou tašku, zamknul dveře a vydal se k lesu."
"Nešla za ním?"
"To tedy ne. Prý se začala bát. Připomnělo jí to nějaký film o pašerácích:"
"Třeba má bujnou fantazii," řekl kapitán Doubek. Vytáhl ze zásuvky dýmku a položil ji před sebe na stůl. "Ovšem jakási stopa se tu nabízí. Musíme to prověřit."
Podporučík Křížek se zhluboka napil bylinek, ale nezdálo se, že by nějak zabraly. "Mám za tím jít?" zeptal se.
"Kdepak, to bude vyžadovat celou skupinu. Vytvoříme pátrací tým - ty ho povedeš, Viktore - a vyber si k ruce, koho uznáš za vhodné. Jen mi to předlož ke schválení.""Určitě to bude chtít Pepíka, to je expert na počítače. A ještě někoho vyberu."
"Nemysli si, že mě vynecháš!" rozzlobil se náhle podporučík Křížek. "To bych už mohl jít rovnou do penze!"
.
Drobný muž v brýlích, s živýma, neposednýma očima, se rozčiloval: "A co mám v tom počítači hledat, to byste mi někdo neřekl? Všechny sebevrahy? Ale ti tam nejsou, pokud nespáchali nějaký trestný čin. A toho vašeho Slepičku tam nemám!"
"Ale snad nechceš odmítnout součinnost, Pepíku?" divil se naoko vážně poručík Gall.
"Můžeš si jít na mně stěžovat! Až budete mít něco pro mne, rád vyhovím!" Dveře za ním nezapadly právě potichu,
"Tak vidíš, ještě rád se spokojíš se mnou!" pravil podporučík Křížek. "Není nad práci v terénu."
Nevypravil se tam sám. Několik mužů v civilu se zakouslo do nelehkého úkolu: najít něco, bůhví, co.
Lidé se divili, kroutili hlavami, nebo se dokonce rozčilovali.
Výsledky několikadenního pátrání byly hubené.
"Ten Slepička byl snad neviditelný!" prohlásil Viktor Gall.
¨"Nebo prostě nikoho dost nenaštval, aby si ho vůbec všimnul," podotkl Vlastimil Křížek. "Protože kdy tě lidi vezmou na vědomí? Když tě potřebují, nebo když je štveš!"
"Ty dovedeš člověka povzbudit!" pravil poručík.
Zatím co se celá parta vyškolených odborníků pídila po nějakých aspoň trochu použitelných informacích,.protáhla se líná náhoda, ta stálá průvodkyně většinou zlomyslného osudu..
Drobný jezevčík se stal její nečekaným pomocníkem.
"Kde jsi zase lítala, Ajdo!" přivítal muž v ovčím kabátě zrzavého hladkosrstého jezevčíka, který se přihnal zvenku a divoce se rozštěkal. "To už máš asi hlad, že tak spěcháš!" Pohladil psa po hlavě a nasypal mu do misky žrádlo. Pes však odvrátil hlavu a dál divoce poštěkával. Nejevil zájem ani o misku s vodou.
"Tak copak mi vlastně chceš,Ajdičko?" zeptal se udiveně muž.
Ale brzo se dovtípil: "Ty mi chceš něco ukázat, viď!"
Jezevčík zase zaštěkal a vyřítil se ze dveří.
Běžel napřed k okraji lesa, muž mu sotva stačil. "Počkej, já si svlíknu ten kabát!" řekl a odhodil ho na hromadu polen. "A neuštvi mě, Ajdo!"
Pes se zastavil až na okraji lesa.
"Ale tady přece našli toho Slepičku!", bručel muž pro sebe. "Snad jsi na něco nepřišla!" Pes neklidně přešlapoval a chytrýma očima jako by lákal svého pána k sobě.
"Prosím tě, co tam máš? Tady už hledali jiní kabrňáci, než jsi ty! Takový policejní pes!" Muž se sklonil k vykopané jamce, vedle které ležela kost. "Ty sis tady zas něco schovala - to já znám, ale proboha, co je tohle?"
Pes slabounce zakničel, spokojen, že mu konečně ten příslušník mírně natvrdlé rasy rozumí: svého pána oddaně miloval, ale s jakousi nadřazenou shovívavostí. Možná, že odborník by vám tuhle skutečnost potvrdil, zatímco člověk, který o svém jezevčíkovi má jen neúplnou představu, by se vám asi vysmál. Leč zanechme úvah, věnujme se proslulé náhodě, která celé policejní pátrání postavila s charakteristickou zlomyslností.dokonale na hlavu.

Telefon na kapitánově stole zvonil jako obvykle. "Máte tu hovor," hlásili mu. O několik minut později policejní aparát přímo nadskočil překvapením, pokud aparát může být opovážlivě označen jako nadskakující.

"Drogy!" Kapitán se pokoušel zapálit si dýmku, ale jako obvykle mu nechtěla hořet.
"Takže babička neměla zlý sen, ale viděla Slepičku opravdu jít s taškou do lesa!" řekl podporučík Křížek
"Ti překupníci ho vydírali a vyhrožovali, že všechno se doví jeho dcera.." Viktor Gall vstal a šel otevřít okno. Do místnosti vlétl hluk podvečerní ulice. "Je to jako z nějakého románu. Kdybych ho četl, považoval bych ten děj za krkolomný a nepravděpodobný."
"Zřejmě raději zvolil smrt, než aby dceru nějak poškodil."
"Co z toho ta banda mohla mít, se už asi nikdy nedovíme. Pochybuji, že se ji podaří odhalit - podle čeho také!"
Kapitánovi konečně chytla dýmka a vyslal ke stropu několik úhledných kroužků.
"Ale nejlepší na tom je, že nebýt toho malého čokla, nepřišli jsme na nic. Drogy zahrabané v tašce kus pod zemí nemohl vyčenichat žádný policejní pes, ani proslulý komisař Rex!" řekl Viktor Gall. "Nejhorší na tom je, že lidé dovedou tak otročit věcem. Co z toho pašování sám měl? Chtěl pro dceru nashromáždit nějaké jmění? To už se nikdy nedovíme. Určitě by bylo nesmyslné pokoušet se ji vyslechnout Ať si dál někde sbírá ty své brouky."
"Smutné je, že tátovi ani nepřijela na pohřeb," řekl podporučík Křížek. " Někdy bych už opravdu šel raději do penze."
"Přece nebudeš házet flintu do žita!!"namítl vlídně kapitán Doubek.
"Kdyby to řekl každý," přidal se Viktor Gall, " nemuseli bychom ani čekat , jestli na nás časem spadne nějaký asteroid."




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku