Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 19.6.2004
Svátek má Leoš




  Výběr z vydání
 >HISTORIE SUDET: Poprava v lese Kuli
 >PRÁVO: Chyby nejsou jen v učebnicích aneb občanským právem krok za krokem ... někdy až do louže
 >POLITIKA: Česká houpačka ? Čert aby se v tom vyznal
 >EUROVOLBY: Najdeme i dobré zprávy
 >SuperStar: Hezounům v popu odzvonilo
 >MOBY DICK: České Textárny - nový gigant na trhu s ojetými vozidly
 >POLITIKA: Na hrubý pytel hrubá záplata
 >Jaká cena za Špidlovu hlavu?
 >POLITIKA: Musí vláda skutečně padnout?
 >DETEKTIVKA: Případ s dopisem na rozloučenou.
 >FEJETON: Znovu o "Česko"?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - kdy to rupne
 >PSÍ PŘÍHODY: Otázka priorit
 >PRÁVO: Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
 >PRAHA: Pozoruhodnosti pražského metra

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
19.6. POLITIKA: Česká houpačka ? Čert aby se v tom vyznal
Jaroslav Šula

aneb - co mohou dále očekávat čeští voliči a voličky ?

Teprve před dvěma lety skončila vláda tzv. opoziční smlouvy a zralá veřejnost, zajímající se o politiku si vydechla. Šlo tehdy o menšinovou vládu ČSSD, "tolerovanou" opoziční ODS. Tolerovanou ve všem, systémem čím hůř, tím líp. Myslím tím způsob rozhazování, přímo plýtvání státními prostředky. Toto uskupení nám žel vydrželo 1998 - 2002, tj.celé čtyři roky ; v tu dobu neexistovala klasická opozice. Evropským paradoxem bylo, že středové strany byly vytlačeny mimo reálnou politiku. Tato česká absurdita posílila semknutí středopravých menších politických subjektů do společného uskupení Čtyřkoalice. Její preference se staly dlouhodobě významnými, i nad třicetiprocentní hranici, leč vnitřními nesváry se 4K rozpadla ještě před volbami do PS v červnu 2002.
Proto před těmito volbami znovu posílily oba oposmluvní subjeky, aby ve finálním klání jasně zvítězila ČSSD. Voliči se více přiklonili ke kultivovaně prezentované politice této strany, proti zkratkovitým a drsným glosám ODS. Karty byly rozdány pro těsnou koaliční vládu ČSSD se zbylou částí středopravé koalice, s křesťanskými demokraty a Unií svobody.
Do nevládní role se tak na další čtyřleté období dostala ODS, v opozici ji doplnili posílení komunisté. Bylo to řešení z pohledu klasického vládnutí v domácí politice a budoucnosti země, vč. směřování Česka do Evropské unie, zřetelně nejlepší.
Vládní mandát podpořený stojedním hlasem je dostatečně silným pro koalici vnitřně jednotnou, která hodlá naplňovat stanovené programové cíle, disponuje kvalitní mediální politikou a dokáže o svém pozitivním směřování přesvědčit občany. Proč se to ale nedaří? Jak to, že přes dílčí pozitivní kroky vlády, kdy se jednoznačně spěje k otáčení křivky dřívějšího zvyšování mandatorních výdajů země, resp. se šetří státními prostředky. Oběma komorami zákonodárců procházejí novely zákonů, podporující tyto trendy a přesto je nespokojenost. I současný debakl koaličních subjektů v evropských volbách je zrcadlem nahlížení na domácí politiku. Jak je to možné ?
Občané reagují z devadesáti procent na mediální obraz jak je předkládán, oproti realitě. ODS se totiž daří těžit ve svůj prospěch, po celé dva roky, z minima reálné kritiky. Převážně vulgarizováním práce vlády, absurdním křikem, zcela bez konstruktivnosti, decimuje vládu. Navíc vláda jako celek téměř rezignuje na pozitivní mediální obraz, vnitřní rozpory především v ČSSD neumožňují společný názor a postup. Je tak oslabována celá vládní koalice, vytrácí se společný efektivní národní zájem o prosperitu Česka. Největší opoziční strana navíc absurdně využívá faktoru otrávenosti veřejnosti z posilování komunistů v zemi, které sama absurdně nastartovala při volbě prezidenta.
Nevyzrálost české politické scény dává podněty k neperiodickému přelévání preferencí, podle konkrétních nálad. Vzájemné osočování,urážky a vulgarity mezi klasickými politickými stranami odklánějí voliče směrem k tzv. nezávislým, kteří pod touto zdánlivou nezávislostí upevńují své vnitřní aparáty daleko ortodoxněji, než vnímáme. Navíc zcela bez nabídky zřetelného programového ukotvení a možné následné předvídavosti jejich chování v reálné politice.
Drsnost výraziva současného vedení ODS se vzedmulo až do nadnárodního politického faux pas a zřetelně nás poškodilo na evropském politickém kolbišti. ODS tak vydala svědectví o svých "ambicích"; jejich případné budoucí vládnutí v Česku nevěstí ani posílení sociálního smíru, ani koaliční spolupráce, ani právního prostředí, ani občanské společnosti, ani šetrného zacházení s přírodou. Co nás tedy čeká ?
Nespasí nás žádné nové politické strany ani nové tzv. nezávislé subjekty, ale nutný důraz na konkrétní osobnosti ve stávajících politických uskupeních, které projeví jasný smysl pro politickou spolupráci ve prospěch národohospodářské prosperity země. Strany se tak postupně mohou zbavit parazitujících skupin či jedinců, kteří jsou jejich černým svědomím a brzdou. Kultivace politické scény, ne čekání na spasitele, je cesta pro českou politiku a nadcházející volby.


Jaroslav Šula



Další články tohoto autora:
Jaroslav Šula

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku