Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 21.6.2004
Svátek má Alois




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Palátci daně na druhý pokus
 >GLOSA: Zamyšlení povolební a také už předvolební
 >LIDŠTINY: Politika? Fuuuj! Aneb proč lidi nezajímá?
 >INFORMATIKA: Mlynářův informační mlýn I. Testcom
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pohodlné kempování doma v posteli
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to přírodní jev
 >PENÍZE.CZ: Kdo má vlastně právo bydlet?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HISTORIE SUDET: Poprava v lese Kuli
 >PRÁVO: Chyby nejsou jen v učebnicích aneb občanským právem krok za krokem ... někdy až do louže
 >POLITIKA: Česká houpačka ? Čert aby se v tom vyznal
 >EUROVOLBY: Najdeme i dobré zprávy
 >SuperStar: Hezounům v popu odzvonilo
 >MOBY DICK: České Textárny - nový gigant na trhu s ojetými vozidly
 >POLITIKA: Na hrubý pytel hrubá záplata

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
21.6. LIDŠTINY: Politika? Fuuuj! Aneb proč lidi nezajímá?
JITA Splítková

Valná většina našeho národa je znechucena politikou, je to tak a při klesající životní úrovni velké skupiny lidí, se není čemu divit. Politici, kteří by si po vzoru bájných hrdinů, měli čestně prohnat hlavu kulí nebo aspoň odstoupit, se na svých trůnech drží, co jen můžou a odstoupit za žádnou cenu nemíní (například v současnosti by se Špidla měl určitě vzdát předsednictví ve své straně, kterou dovedl k politickému bankrotu a Zeman by měl přijít napravit, co jeho nastolením "zvoral").
Fatálním při tomto stavu naší politiky je, že politice skutečně nikdo neutečeme a náprava politiky je možná zase jen politikou.

Člověk jako Homo politicus aneb politický paradox

Pokud nejste člověk, žijící na pustém ostrově, jste člověk politický, ať chcete, či ne. Každý člověk ve společnosti se chová politicky relevantně a nezáleží na tom, jestli se aktivně účastní politiky nebo se o ní podle svého mínění absolutně nezajímá - je to takový politický paradox. Zde i nezájem je vyjádření určitého politického postoje - odklon od politiky je samozřejmě vyjádřením znechucení a zklamání z politiky, aplikované ve společnosti. Dalo by se to nazvat "ztracené iluze". Ovšem tyto ztracené iluze vedoucí k pasivitě ještě více nahrávají špatně "vládnoucímu" politickému establishmentu a deziluze se pro pasivní členy společnosti stává ještě větší a vše končí velice špatně - extremismem a třeba i diktaturou. Politická pasivita je tedy velké a nebezpečné politikum. Ovšem ještě nebezpečnější je politická aktivita extrémistů, mafie a dobrodruhů.

Sartre napsal: Politika není postojem, který možno přijmout či odmítnout v závislosti na okolnostech - je výměrem osobnosti.

Důvod k odklonu od politiky je rovněž daný osobností jednotlivce, ale i prostředím, kde žije.

Tyto důvody jsou:

1 - čistě sociální - dotyčný ztratil své základní životní jistoty, žije se mu podstatně hůř než v minulosti, žije "z ruky do huby", je nezaměstnaný, houmeles...

2 - mravní důvody - dotyčný má jiný stupínek mravních hodnot, než politici, nemůže akceptovat jejich nemorálnost (zkorumpovanost), ale ve společnosti, která této morálce nahrává, je osamocený a tak rezignuje.

3 - Světonázorové důvody - pasivita je vyvolána zcela odlišným, povětšinou menšinovým názorem (vírou, náboženstvím), než je uznáván většinou, či je oficiální.

4 - Důvody dále mohou být jak racionální, tak iracionální (sem lze řadit třeba různé astrologické předpovědi, legendy, varující proroctví (která vzbudí antipatie k politice), ale i onu odlišnou víru).

5 - Od politiky se odklánějí i lidé, kteří se v ní aktivně účastnili. Zde hraje roli, jak byli v politice úspěšní a srovnání vynaložené energie s dosaženými výsledky. Mohou sem patřit i politici, kteří museli pro své prohřešky politiku opustit, tak i ti, kteří byli odsunuti intrikami, či zklamáni marností svých snah, mnohdy třeba i dobrých, a v neposlední řadě i takzvaně - ti slušní, co byli převálcovaní těmi méně zásadovými (plně bezzásadovými).
Masovější odklon od politiky dříve do ní angažovaných je velice špatným znamením. Před koncem řecké vlády a jejich světové hegemonie Epikuros učil, že moudrý muž se má vzdalovat politiky. Vůdčí elita prohrála své ideje, nastupuje krize svědomí, poznání, že vlastní sily nestačí k dosažení cíle, a tak se snaží zachránit lhostejností k věcem politickým.

6 - Znechucení politikou a distancování se od ní má i generační charakter. Ovšem nesmíme dát na poučku, že nositelem pokroku je mladá generace a tudíž mladí jen z titulu svého věku jsou znechuceni dosavadní politikou svých generačně starších spoluobyvatel.
Platon zakázal mladým posuzovat zákony, staří o nich mohli mluvit jen před vrstevníky nebo úředníky. Bylo to z důvodů, že mladí byli pokládáni za nezkušené. Mladí zase starce (ti v neměnných kulturách požívali velké autority, protože byli živým koncentrátem zkušeností generací a nosnými prvky dané kultury) usvědčovali ze stařeckého konzervatizmu, neochoty k novým a lepším změnám a ze senility. A tyto povrchní projevy v generačních střetech vedly k mylnému názoru, že mládí je vždy novátorské, moderní, nesešněrované, kdežto stáří je konzervativní, zpátečnické... tak tomu není, i zde především záleží na osobnosti a prostoru, kde se ten který konkrétní člověk pohybuje, kde žije.
Mladí lidé do svého jednání a poznávání (bez poznání problému není možná jeho jakákoliv náprava) přinášejí nezaujatost, idealismus a nekonvenčnost, ještě nejsou pohlceni šablonami. Tedy ne mládí, ale mladickost v jednání (a ta se pojí povětšinou s mladším věkem, ale nemusí). Také je zajímavé a studiem potvrzené, že nejvíce nonkonformní mládež, která neuznává žádné principy, je opoziční pro opozičnost vůči předchozí generaci (která podle nich plně se svými principy selhala) se později stává velice konvenční a splývá se strnulými názory. Hnutí nebo -ismus, který jak chobotnice ovine chapadýlka a zhltne kritické samostatné myšlení mladého jedince, vytvoří mechanického nositele určité mrtvé kontinuity. Mrtvé je takové hnutí či -ismus, i když třeba existuje staletí, které nenechává cestu k vlastnímu samostatnému hledání. Tak vznikají straničtí či náboženští fanatici - jsou to de facto ideologické klony předchozích fanatických generací.
Tento společenský fenomén možná bude postupně rozšiřován nejen na fanatická, nacionalistická či církevní hnutí, ale jedna generace může předat svůj "otisk" té mladší masovým přívalem informací, o které se zaslouží Internet. Takže mohou vznikat mechanické myšlenkové klony. Tomu může zabránit pouze výchova ke kritickému samostatnému myšlení a různost, různorodost Internetem předkládaných informací a možnost jejich srovnávání. To se myslím na Netu děje, takže hromadné vytváření na chlup identických "stejnomyšlenkářů" nehrozí (snad).

7 - Sklony k nezájmu o politiku mají podle sociologických výzkumů více ženy. Vysvětluje se to jejich v historii znemožněnou účastí na politice (právo volit získaly ženy např. v USA až v roce 1920 ) a jejich rodinnými starostmi. Ženy víc než o makroekonomiku se zajímají o konkrétní ceny potravin a dalšího zboží, ale i o sociální výdaje.

8 - Nezájem o politiku panuje i ve velkých a hlavně v podstatě spokojených společenstvích, jejichž zájmy jsou uznávány a vládní politika má společný cíl s jejich. Vše klape, jak se jim líbí, není tedy zabývat nutné se dobře fungujícím politickým aparátem. (Tak toto se naší země netýká.)

Důvodů k politickému nezájmu a pasivitě, by se jistě našlo ještě více, ale tento článek si neklade za cíl být vyčerpávající studií.




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku