Vření uvnitř nejsilnější vládní strany a možnost, že padne Špidlův kabinet, odsunuly z titulních stránek výsledek jednání evropského summitu, který v noci z pátku na sobotu schválil euroústavu, přesněji řečeno ústavní smlouvu, jež má učinit z EU právní subjekt. Poté, co byl akceptován návrh jedenácti malých zemí na úpravu hlasovacích pravidel, leží od víkendu euroústava opravdu na stole. Nejprve ji budou muset podepsat hlavy všech 25 členských zemí a pak budou mít členové dva roky na ratifikaci. Podle domácí politické dohody čeští občané musejí ústavu schválit v obecném referendu. To ale znamená změnit českou Ústavu a vytvořit zákon o referendu, který až doposud ODS odmítala a blokovala.

Spolu s Velkou Británií patří Česko k unijním zemím, kde je proti euroústavě největší odpor. ODS ihned o víkendu zveřejnila protestní memorandum a v nedělním TV pořadu "Otázky Václava Moravce" předseda občanských demokratů Mirek Topolánek znovu varoval před ukvapeným schválením tohoto dokumentu. Pokládá za nešťastné, aby v okamžiku, kdy je EU rozkolísaná přijetím nových členů, riskovala další ztrátu stability odsouhlasením nových pravidel hry. Obdobně se vyjádřil prezident Klaus, jemuž vadí, že ústavu přijaly vlády se slabým mandátem, notabene oslabeným ve volbách do europarlamentu.

Právní subjektivita EU, daná ústavní smlouvou, přináší dvojí občanství - přirozené národní a evropské, takže občan EU by měl v zahraničí nárok na právní ochranu kterýmkoli členským zastupitelským úřadem. K ústavě patří i Charta základních práv, která umožňuje evropským občanům, aby si mohli stěžovat a vést soudní procesy proti národním institucím. Týká se i pracovního práva a také zakazuje diskriminaci kvůli státní příslušnosti, takže, jak poznamenal novopečený euroskeptický europoslanec Jan Zahradil, se můžeme dočkat, že někdo napadne české restituční zákony, neboť podmínkou vrácení majetku bylo naše státní občanství. Přitom verdikt Evropského soudního dvora by byl pro členskou zemi závazný, a kupříkladu v tom vidí ODS omezení české svrchovanosti.
Zlou krev také vyvolává zřízení funkce tzv. unijního "prezidenta" - předsedy Evropské rady, a "ministra zahraničí", který má stát v čele Rady ministrů zahraničí. Nejen česká opozice namítá, že tyto funkce jsou zbytečné, stejně jako je zbytečná celá euroústava, neboť EU může klidně dál fungovat podle smlouvy z Nice. Podle bruselských byrokratů je ale EU na základě smlouvy z Nice neřiditelná.

Kromě Británie, kde s euroústavou souhlasí jenom 28 % veřejnosti, ačkoli premiér Blair prosadil národní veto v zahraniční a bezpečnostní politice, se dá největší bitva o evropskou ústavní smlouvu čekat v Česku. Opozice bude vyčítat vládě totéž, co se v Británii vyčítá Blairovi - že neprosadili též veto vůči Chartě základních práv. Vzhledem k sudetskému problému budou Češi na tento argument slyšet a vláda, beztak paralyzovaná rozkladem ČSSD, musí hrát o čas. Ani to nezaručuje, že euroústava v Česku projde, když by se referendum mohlo stát součástí politického boje před parlamentními volbami 2006, neboť v tomto roce musí být ratifikační proces uzavřen.

Mrož

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku