Psí soužití jsem rozšířil, kromě Barta je to fenka rasy pointer Iris, která patří Anně, dceři mé přítelkyně Ljuby Krbové. Jaký má ke mně Iris vztah?
To záleží na tom, jak kdy.
Tak například večer, když sedíme s Ljubou aka Sněhovou Vločkou v kuchyni a klábosíme, přijde Iris, podívá se na mne pohledem řkoucím "a copak je tohle za týpka, jak ho tu můžeš trpět, paní", načež vleze pod stůl a složí se Ljubě k nohám. Když jsme společně na procházce a já na ni zavolám "k noze", přiběhne a předpisově si sedne - Ljubě k noze. Já jsem ani ne vosk, já jsem vzduch, já jsem pan Nikdo, já jsem vakuová bublina, prostě - nic.
Není tomu tak vždycky.
Dnes ráno jela Ljuba na natáčení.Sedl jsem si k počítači a pustil jsem se do práce. Netrvalo to ani pět minut a vyrušil mne něžný dotyk Irisčina čumáku.
"Co děláš, pane? Jak ti to jde? Nechceš s něčím pomoct? Kdybys mě vzal na klín, práce by ti šla mnohem líp od ruky. Jak známo, s myší a klávesnicí se mnohem líp pracuje, když je člověk stabilizován psem ležícím na klíně."
Dopíšu tenhle článeček a půjdeme s Iris a Bartem na procházku.
Po celý den budu mít v Iris tu nejvěrnější kamarádku.
Až do večera.
To přijde Ljuba domů, Iris ji půjde uvítat a v půli cesty se po mně ohlédne a řekne paní:
"Jo, málem bych zapomněla, nevíš, paní, co je to za týpka, co se tu dneska ochomejtal?"

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku