Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.6.2004
Svátek má Zdeňka




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Svědectví z nočních bojů v ingušské Nazrani
 >REAKCE: Labské jezy a …?
 >HISTORIE: Oč jde?
 >MROŽOVINY: Sto čtyřicet let a tři dny od tažení na Červené řece
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Skřivanovy problémy
 >PSÍ PŘÍHODY: Vy jste kdo?
 >REAKCE: Argumenty
 >POLITIKA: Poněkud šílený hon na Špidlu
 >POLITIKA: Vyznamenejme bratry Mašíny
 >NÁZOR: Znovu o Mašíny?
 >DETEKTIVKA: Láska k miniaturám
 >POLITIKA: Jak položit vládu? Jak kdy.
 >POLITIKA: Tato noc nebude krátká
 >MEDSOMMARFEST: O Slavnosti slunovratu v Česku i jinde
 >PENÍZE.CZ: Reforma daní a státního aparátu podle našich čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
23.6. NÁZOR: Znovu o Mašíny?
Michal Matoušek

Ale ne, nejde o Mašíny. Čert ví, o co vlastně jde. Totiž, čert... čert je v tom také nejspíš nevinně. To jen kohorta ctižádostivých mamlasů vzala do rukou baseballové pálky a začala zase tlouct na buben, o němž se domnívá, že bude pěkně nahlas znít. Tentokrát je to dokonce buben senátní.

Po věcné stránce já nemám, co bych dodal k textu Bratři Zemanové a major Mašín... (NP 28.1.2004) a ke čtenářským ohlasům na něj. Vše podstatné tam řečeno už bylo. Od té doby mě řada čtenářů prostě odzívla jako “komouše” – a já tu roli bez zbytečných rozpaků hraju dál. Zrovna tak, jako by mě nenapadlo vymlouvat se, že nejsem žid, kdyby mi tu nějaký další veleduch nadával “židovských sviní”.

Bylo by mi to jedno. A jaký jsem přitom pěkný árijec! – Spousta čtenářů spolu se mnou cítila, že čin bratří Mašínů nelze brát jednoduše jako jen kriminální, ale zároveň jim nepřipadalo vysloveně hrdinské a na vyznamenání zabít svázaného člověka, který se nemůže bránit. I když všichni chápeme, že morálka rangera Walkera se hodí právě jen do seriálu o něm... a trochu toho také litujeme.

Takže dost. Stačilo. Je koneckonců lhostejné, jestli president Mašínům nějaké vyznamenání propůjčí. Bude to jeho rozhodnutí, ne naše. Zajímá mne spíš, k čemu je dobrá ta znovu vzplanuvší mediální masáž, a odpovídám si stejně jako v lednu: stěží sleduje jiné než soukromé cíle. – Koneckonců: jestli má někdo potřebu zviditelňovat se takto, pánubohu poručeno. Musím ovšem přiznat, že mne přece jen udivuje, jak velký prostor pro své (promiňte, dámo!) těžce humpolácké psaní dostává třeba v MFD (19.6.) Monika Elšíková. Podezření, která se přitom sama nabízejí, si nechám pro sebe; jen doplním, že na výčet autorčiných tragických stylistických selhání z předchozích článků mi MFD zůstala dlužna odpověď. Zatímco když jsem Michalu Semínovi opravil, že to, co Englandová prováděla iráckým vězňům, nebyl “sadomasochismus”, nýbrž prostě “sadismus”, dala mi MFD obratem za pravdu a chybu (prý) autorovi vytkla.

Jsou však i horší věci než neumět psát. Monika Elšíková dělí obyvatele naší země na dvě nestejně veliké a nestejně disponované části: na ty, kteří už pochopili velkou pravdu a ve věci bří Mašínů s ní bezvýhradně souhlasí, a na ty druhé. Senát má prý nyní před sebou šanci konečně překročit stín estébáckého uvažování, nebo v něm navěky uvíznout. Připadá někomu taková formulace problému jako názor svobodného člověka vyslovený ve svobodné společnosti? – Senátor Martin Mejstřík míní, že svobodný člověk musí bojovat proti totalitě i se zbraní v ruce; ale proč tedy nebojoval on sám? A ještě jednu otázku mám: pokud stát s demokratickou nálepkou používá totalitní praktiky, kdo a kdy dá svobodným lidem povel? Jejich mravnost? Svědomí? Podle čeho se bude řídit?

Spisovatel Procházka napsal před necelým půlstoletím knížku Přestřelka, myslím dost pěknou. Z hlediska našeho tématu je zajímavá tím, že na jejím dějovém pozadí probíhá podobná akce: lov na Mašíny. Lov na lidi. Hrdinství, ukazuje se tam, není výsadou boje proti zlu; ostatně, jak zlo najít a pojmenovat? Hrdinství je zásadně možné všude a leckteří z nás už jsou o cosi dál: ptají se, čím hrdina platí. Kdyby Moniku Elšíkovou někdo o své vůli označil za přisluhovače totality, svázal ji a tak dále... mohl bych teď dost věrně popisovat jisté fyziologické konsekvence, ale postačí, když řeknu, že zabíjení je prostě hnusné a vyrovnat se s ním ve svědomí je téma pro lidi, kteří zabíjejí. Ne pro lidi, kteří jen veřejně předvádějí svůj salónní radikalismus, neumí se vyjadřovat, přemýšlet nejsou ochotni a vzít v potaz názor druhého vůbec nesvedou – protože svět pro ně není mozaika umně poskládaná ze střípků, jež poskládány jinak by k sobě vůbec nepasovaly. Svět je pro ně velký, širý, rodný lán, kde uprostřed skleroticky ční jejich pravda a jejich ctižádost. – Kdyby M.E. opravdu někdo “odstranil”, byla by hrdinnou obětí na oltáři demokracie (v našem případě uspořádání, kde si politici výsledky voleb vždycky vysvětlí ve svůj prospěch), nebo by jen “měla smůlu” a my bychom pro její vrahy mohli po čase žádat vyznamenání?




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku