Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.6.2004
Svátek má Zdeňka




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Svědectví z nočních bojů v ingušské Nazrani
 >REAKCE: Labské jezy a …?
 >HISTORIE: Oč jde?
 >MROŽOVINY: Sto čtyřicet let a tři dny od tažení na Červené řece
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Skřivanovy problémy
 >PSÍ PŘÍHODY: Vy jste kdo?
 >REAKCE: Argumenty
 >POLITIKA: Poněkud šílený hon na Špidlu
 >POLITIKA: Vyznamenejme bratry Mašíny
 >NÁZOR: Znovu o Mašíny?
 >DETEKTIVKA: Láska k miniaturám
 >POLITIKA: Jak položit vládu? Jak kdy.
 >POLITIKA: Tato noc nebude krátká
 >MEDSOMMARFEST: O Slavnosti slunovratu v Česku i jinde
 >PENÍZE.CZ: Reforma daní a státního aparátu podle našich čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.6. POLITIKA: Jak položit vládu? Jak kdy.
Petr Štěpánek

Podle českých novinářů se šachy hrají tak, že dříve než se udělá první tah, musí se vědět, jaký bude tah desátý. A pokud hráč dopředu nezná desátý tah, nesmí udělal ani ten první. Lze tak usuzovat z toho, že v médiích zní vcelku jednotně hlas, že ODS musí nejdříve říct, jaké budou všechny další kroky budoucího mocenského uspořádání, a až poté lze vládě vyslovit nedůvěru.

Nic proti tomu, třeba to tak možná i může být. Jen by si člověk nesměl pamatovat, co česká novinářská smečka psala v roce 1997, kdy byl sarajevským atentátem odstartován pán druhé Klausovy vlády. Novináři se tehdy čerta starého starali, co bude potom. Hlavně aby padl Klaus. A jak k tomu, panečku, šturmovali! Nikdo v té době neřešil, jaké alternativy kormidelník v pozadí, prezident Václav Havel, den poté nabízí. Havel prostě rozehrál svoji antiklausovskou mocenskou partii, která Českou republiku na řadu let uvrhla do turbulencí blbé nálady a nedomrlých slabých vlád, a zkoušel uhrát, co se dá. Novináři se tehdy starostlivě neptali, jaké budou kroky číslo dvě, tři a deset, mnozí naopak u Havlovy destrukce aktivně asistovali. Namnoze jsou to ti samí, co dnes volají po rozvážnosti a odpovědnosti.

Ale zpátky k dnešku. Opravdu je třeba ještě před pádem vlády mít dopředu nalinkované všechny další kroky? Opravdu je třeba všeobecná shoda? Ano i ne. Ano pouze v případě, že by se jako východisko z nouze hledala shoda na ústavním zákonu, který by zkrátil volební období poslanecké sněmovny. V takové případě se rozhodující politické síly musejí umět dohodnout nejen na termínu předčasných voleb, ale také na složení udržovací vlády, která zemi dočasně povede. Potřebují k tomu shodu v podobě tří pětinové parlamentní většiny.

Zcela opačně to však je, pokud by měly proběhnou standardní mechanismy vedoucí k předčasným volbám tak, jak s nimi počítá ústava. Jestliže padne (Špidlova) vláda, prezident někoho pověří sestavením nové vlády. Ta se bude ucházet o důvěru ve sněmovně. Nezíská-li ji, mechanismus se opakuje. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, následuje třetí pokus, ve kterém prezident pověří sestavením vlády politika vybraného předsedou poslanecké sněmovny. Tato varianta cesty k předčasným volbám vůbec nemusí být tak strašně dlouhá, jak neustále kdekdo straší, zvláště pokud by už bylo dopředu jasné, že jde o pouhou formalitu. Koneckonců podobný mechanismus právě probíhá v sousedním Polsku. Podstatný rozdíl, je v tom, že pro tuto verzi není třeba hledat politickou shodu, natož tří pětinovou. Sama tato cesta je naopak řešením všeobecné neshody.

Zlí jazykové určitě spustí, že několikaměsíční proces uvrhne republiku do nestability. Mýlí se. Jestliže naše země přežila poslední Havlův experiment v podobě zoufalé, bezkrevné a chaotické vlády Vladimíra Špidly, určitě přežije i ústavní cestu k předčasným volbám.




Další články tohoto autora:
Petr Štěpánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku