Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.6.2004
Svátek má Jan




  Výběr z vydání
 >INFORMATIKA: Mlynářův dezinformační mlýn III.
 >NÁZOR: Rozpačitá politika vlády v Iráku
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ať žijí naše hvězdy!
 >LIDŠTINY: O obyčejnostech, a co je obyčejnějšího než takový vuřt …
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problém se zvonkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí oprsklice, psí gentleman
 >EKONOMIKA: Růst zahraniční poptávky by vedl k posílení koruny
 >NÁZOR: Korupce a morálka.
 >FEJETON: Leoš Mareš v České televizi
 >PENÍZE.CZ: ČSSD sází na virtuální účty
 >CHTIP: Kurz managementu
 >SVĚT: Svědectví z nočních bojů v ingušské Nazrani
 >REAKCE: Labské jezy a …?
 >HISTORIE: Oč jde?
 >MROŽOVINY: Sto čtyřicet let a tři dny od tažení na Červené řece

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
24.6. LIDŠTINY: O obyčejnostech, a co je obyčejnějšího než takový vuřt …
JITA Splítková

Vuřty v dnešní době odborně nazývané špekáčky, jsou staré téměř 3000 let. Divíte se? Ono totiž za tuto uzeninu je možné pokládat i onen kozí žaludek, naditý krví a masem, který v Homérově Odyssei slibuje jeden nápadník Penelopin tomu, kdo z boje o její ručku vyjde vítězně.
Básník si jistě toto jídlo nevymyslel, ale zřejmě ho dobře znal. Jednalo se podle všeho o vžitou lahůdku a podle toho, že to byla cena pro zdatného reka asi vzácnou a ne každodenně dostupnou.
Také ve starém Římě byly při hostinách podávány, a to přímo na počest bohů, malé vuřtíky zavěšené na dlouhých šňůrách. Římané dovedli hodovat, jistě to byla delikatesa.
Nejen svět antiky baštil špekáčky, ale i - podle mínění Říma barbaři - staří Germáni si tuto uzeninu oblíbili. Konzumovali ji převelice a při tom jídle si možná uvědomili, že žaludkem prochází nejen krmě, ale přeci i láska a buřtíčky si dávali navzájem darem. Z toho prý u nich vzniklo přísloví: vuřt za vuřt.
Ovšem komu by dali zatím v historii nejdelší buřt? Byl dlouhý 700 metrů, vyrobil ho řeznický cech v Královci při jedné slavnosti roku 1592 a čtyři tovaryši na něm pracovali celý týden. Snad se ta slavnost odehrávala v zimě, jinak tovaryši na jednom konci uzeninu dokončovali a na druhém už ji klidně mohli požírat červi.

Na sklonku prvního tisíciletí byly v různých zemích vuřty zakázány a výrobci vuřtů a jaternic, lidé, kteří mísili zvířecí krev s masem, byli prohlášeni za bezectné, měli být veřejně mrskáni a ostříháni dohola.
Proč asi vznikl tento zvyk? Možná to byla první ochrana spotřebitelů. Co si budeme nalhávat vuřtíky byly a jsou velmi často všelijak šizené a co se do nich rozemele, někdy možná neví ani jejich zhotovitel. Jedno je jisté, vuřty vždy byly a stále zůstávají zlatým dolem pro uzenáře.
Ovšem nyní, po vstupu naší země do EU, prý už musejí výrobci uzenin s pravdou ven. Mají totiž povinnost zákazníkovi sdělit sladké tajemství, cože v každém masném výrobku vlastně je. A co v nich je?
Našla jsem ve svém archivu pitoreskností tento mejlík - jsem na rozpacích, byl to žert anebo ta Erbenovsky hrozná jistota, kterou vidíme, ne v prosekaném ledu na jezeru, ale na monitoru?


Nasledujici receptura na obycejne parky byla ziskana od nejmenovaneho pracovnika jedne Rakouske firmy, ktera vyrabi uzeniny na objednavku a podle cenovych pozadavku supermarketu a hypermarketu v Ceské republice. Pokud byste v receptu marne hledali maso, nespletli jste se, skutecne tam zadne neni.

Obycejne parky:

receptura na 100 kg vysledneho produktu :

15 kg SEPARAT ( masokostni moucka)
15 kg SADLO
26 kg KUZOVA EMULZE
10 kg A-GEL (chemie)
6 kg SKROB
22 kg LED (strouhany pro spojeni smesi, pozdeji zvodnati)
1,9 kg SUL
2 kg SOJA
1 kg EMULGATOR
1,1 kg KORENI + BARVIVO
------------------------------------------
100 kg celkem = ruzovoucke parecky

No, dobrou chuť.

Z magazínu eF - Futurologie




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku