Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.6.2004
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Tam kde je Balaton, má hudba správný tón - část B
 >TÉMA: Na dolním Labi nejde jen o přírodu
 >REAKCE: Labské jezy
 >POLITIKA: Klaus nechápe Evropu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vesnické funusy
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě k úkazu na obloze
 >MÉDIA: Kouzlo nechtěného
 >NÁZOR: Poněkud šílený komentář, aneb Pan premiér to má spočítané...
 >FEJETON: Ministr kouření varuje - zdravotnictví škodí zdraví
 >MÉDIA: Reakce ČT na nezvýšení televizních poplatků
 >NÁZOR: Nulová tolerance
 >O KNIZE: Volné navázání na čekání "Až to rupne"
 >POSTŘEH: O instantnosti
 >NÁZOR: Poslední svobodné volby
 >PENÍZE.CZ: S kartičkou zdravotní pojišťovny na cesty po Evropě?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.6. O KNIZE: Volné navázání na čekání "Až to rupne"
Edmont Dante

Čekání na lepší časy
Mnoho lidí v různých dobách čekalo, dalo by se říci pasivně až některé období skončí a přijdou lepší časy. I naše společnost tyto období zažila a naposled hned po válce, kdy se nenaplnilo očekávání mnohá lidí. Ale jde nic nedělat a čekat? Jak takové čekání na lepší časy vypadá? Čekáte-li na vlak tak si dobu krátíte třeba čtením. Co třeba četli? Smáli se vůbec? A čemu se tedy lidé smáli?

Co se četlo a na co se stály fronty, co se schovávalo pod pult pro své známé? Čím se dalo revanšovat za banány, jako výměnný obchod, když se objevily v zelenině nějakým nedopatřením, nebo těsně před Vánočními svátky? Mohla to být i kniha, jinak skoro všechno.

Nevím jestli Vám řekne něco jméno Miroslav Peterka, ale Bohumil Hrabal určitě ano. A přičiněním těchto dvou lidí vznikla taková zvláštní kniha, která ovšem není určená ke konzumnímu čtení. Jeden z nich byl fotograf o druhém se není třeba se zmiňovat. A co říkají sami autoři o své knize nazvané "Toto město je ve společné péči obyvatel?"

Cituji z úvodu:
….......................tuto knížku lze pak považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru, který drsně a záměrně kontrastuje to, co bylo naznačeno předtím. Tuto knížku je ale možno považovat za jednou vyhledávaný dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickým rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Takže o čem je vlastně tato kniha. Nastala již její doba vyhledávaného dokumentu? Jsou zde černobílé fotografie pana Peterky působící dosti nostalgicky. Nenajdete na nich pyšné paláce a domy z minulých století, naopak jsou zde zdánlivě ohyzdná pražská zákoutí, ale omyl, to chce se na fotografie podívat přemýšlivýma očima a uvidíte krásu, uvidíte rovněž skrytý absurdní humor, který z těchto koutů na Vás zavane. Dnes by jste marně tyto místa hledali, navždy zmizely.

Humor a absurditu fotografie v nich obsaženou nelze popsat, ani jsem se o to nepokoušel. Jak chcete popsat pohled na zapadlou pražskou uličku s prodejnou "MASO" a doplňujícím nápisem "Rychlý nákup" před kterou stojí fronta lidí s odevzdaným výrazem ve tvářích a uvolňující průchod pro dopravce kteří manipulují s prázdnými lodnami na maso?

Byla to doba kdy se nedalo mnoho věci říct otevřeně a hledaly se různé jinotaje a v nich občané objevovali co chtěl tím básník vlastně říci a možná v tom objevili i to co vůbec nechtěl říci. Ale dejme slovo opět autorům:

Text sestaven volně podle Attribute der Heiligen, Pražských tajností od Pop. Biliánové, Mysterium der Schachkunst, vyšetřovacích soudních spisů a hovorů ulice.

A v těchto sesbíraných útržcích lidé nacházeli humor a uvolnění. Posuďte sami, snad se zasmějete i dnes, vybral jsem soudní spisy a útržky hovorů ulice. Tady jsou:

Žije spořádaným životem, protože je pod pantoflem.

Napsal dvě knížky: "Kterak upoutaným balónkem jsem naučil kocoura asociace , takže ve skvrně na zdi spatřoval mola a šel pacičkou po něm."
"O vlivu kouření, zrcadel a biografů na uzavíraní sňatků mezi osobami se stejnými rysy ve tváři." Vladimír.

Řídil v podnapilém stavu své motokolo v obci Jinonice a bezprostředně ohrožoval svou jízdou chodce na které křičel: "Uteč z cesty, nebo tě zajedu."

Zanechala u mne pouze jednu peřinu a několik oděvních svršků pro ženské pohlaví. Jinak u mne nic podstatnějšího nezanechala.

Pacient neustále se dožaduje kouření. Když mu není vyhověno, kope a tluče do dveří. Ve vzteku roztrhal na kousky kapnu a proužek látky si přivázal ozdobně jako mašli na penis.

Poznámka:
Lidé zde nacházeli narážky na státní zřízení, které v té době hraničily s kriminálem, ale zapomněl jsem na jednu věc, vše je situováno před rok 67, pokračují:

Poměr k našemu zřízení pro jeho chytrost a mazanost lze těžko určit.

Pochází ze spořádané rodiny, kde oba rodiče pracují, matka dokonce na směny.

Své buržoazní choutky ukájel obviněný tím, že využíval svého jmění, aby byl čtyřikrát mladší. Za republiky za deset let vystřídal čtyřicet jar. V zimě trávil jaro v Provenci, pak za jarem popojel do Sicilie, pak k jaru si sjel do Říma a české jaro si nechal naposled. A ještě se tím chlubil, čímž pobuřoval pracující, protože je vyzýval k následování.

Zpráva o její pověsti je toho druhu, že v místě svého pracoviště je v organizaci ČSM. Přesto její poměr k dnešnímu zřízení je kladný. Má velmi dobrou pracovní morálku a vzhledem ke svému polepšení v nápravném táboře je dávána jiným pracovníkům za vzor.

Dostal se do blázince, jak bylo zjištěno příslušnými orgány, proto, že mu komise neuznala na výstavě jeho kamzly, stavěcí holuby. Napsal tam spisek, který svědčí, že není takový blázen. Ten spis má jméno: "Běda vám, předáci, předeběhli jste všechny a navíc jste se vykašlali na zadáky. Rovněž běda vám, zadáci, kteří jste se nechali předeběhnout předáky. Ale blahoslavení buďtež vy, středáci, kteří jste nezůstali ani vpředu, ani vzadu."
Když jsem v ústavní zahradě opisoval úředně název tohoto spisku, dva chlapci překopli míč a skrz bránu na mne volali: "Pane blázen, podal byste nám ten míč?" Když jsem je zjistil, obviněný otec jednoho mne udeřil se slovy. "Tu máš do držky."

Mezi účastníky došlo u lidového soudu ke smírnému jednání, při kterém navrhovatel odpůrkyni zbil tak, že měla modřiny v obličeji.

Kulak Josef Hušek se vetřel do tvořícího se JZD, ovšem po dlouhém přesvědčování.

Obviněný po spáchání krádeže v Lověně v rohu místnosti udělal velkou stranu (vysral se). Ke své osobě udává: Jsem jediným sourozencem.

Jinak také tloukla o roletu pohřebního ústavu, aby se dovolala pomoci.

Takto piji z radosti nad svým životem z jiných důvodů se neopíjím.

Tak jsme se opíjeli s radosti nad svým životem a tloukli o roletu pohřebního ústavu, abychom se dovolali pomoci a to bylo tak asi všechno co se dalo dělat. Přesto nám to bylo k smíchu. Ale třeba to už není k smíchu. Další citáty snad příště?




Další články tohoto autora:
Edmont Dante

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku