Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 28.6.2004
Svátek má Lubomír




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Slova na rozloučenou s Jiřím Tancibudkem.
 >POLITIKA: Extrémní pravice v Belgii.
 >PRAŽSKÝ CHODEC: V sobotu jsem byla fotit na Kubě!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do světa silných strojů
 >PSÍ PŘÍHODY: Konec dobrých časů
 >DETEKTIVKA: Jistota na dlouhou dobu
 >INFO: Občané za svá práva
 >NÁZOR: Zamíchá prezident nové vládě mariáš?
 >GLOSA: Rouček, Špidla, Dostál - maskoti ODS
 >PENÍZE.CZ: Lépe bydlet na hypotéku, nebo na stavební spoření?
 >Z VODY: Jak se kebule přestala bát vody
 >POSTŘEH: O práci
 >DROGY: Léčba funguje
 >MEJLEM: Vtip
 >MOBY DICK: Strategický cíl současného vedení Českých Textáren odhalen

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
28.6. Úkol pro Václava Klause
(eff)

Učenci bádající v oboru samodestrukčních procesů mají zlaté časy. Vývoj v sociální demokracie vydá na čtyři doktorské práce. Snad jen chování velryb vrhajících se na mělčinu snese srovnání. Není to nic, co by mělo těšit i toho člověka, který není člen fanklubu Lidového domu. Zdravý a silný politický systém potřebuje zdravou a silnou levicovou politickou stranu. Sociální demokracie už dávno není ani zdravá, ani silná strana. Levicová snad pořád ještě je, až na to, že není patrno, co se pod pojmem levicovosti u ní myslí. U zdroje tohoto samodestrukčního procesu stojí dva okruhy problémů. Jeden problém je v objektivní síle strany, druhý problém je ve schopnostech ten první problém řešit. Ve volbách v roce 2002 sociální demokracie dostala příliš málo hlasů na to, aby mohla sama a bez podpory jiných subjektů realizovat svoje záměry. Každý kdo má do utváření politické strategie měl po volbách fasovat cedulku a připevnit si ji na viditelné místo nad psacím stolem. Na té tabulce mělo být naspáno: VE SNĚMOVNĚ NÁS JE JENOM TŘETINA. To je alfa a omega. Poslanecký klub České strany sociálně demokratické nemá devadesát, nemá osmdesát, on má jen sedmdesát členů, tečka. To je objektivní důvod, proč se Vladimír Špidla musel spojit s lidovci a Unií svobody. Spojit se s ODS nemohl, protože i beztak chabé vítězství sociální demokracie bylo postaveno na odmítnutí opoziční smlouvy, natož pak myšlenky velké koalice s ODS. Spojit se s komunisty nechtěl a ani nemohl, protože mu v tom bránilo sjezdové usnesení. Vyskytly se potíže. Nemohly se nevyskytnout. A nastala samodestrukce. Ideologicky zaslepení lidé uvnitř strany začali spřádat báchorky o zradě programu a o nutnosti zrádce postřílet. To, že nevynesu na zádech pianino do čtvrtého patra není zrada programu vynést pianino. Musí nás na to být víc. Takto prosté to je. Navíc, pianino mohu tahat s kýmkoli, kdežto v parlamentě se strana může spojit jen s jinými parlamentními stranami. Vše ostatní je iluze. Zdá se, že právě iluze či jakási magie slov a jmen zatemnila mysli stratégů sociální demokracie. Přestože věděli do čeho jdou - Vladimír Špidla jim včas sdělil odhodlání odejít, nedostane-li od strany jasný mandát, sestřelili ho. Miloš Zeman jim navrhl neméně jasnou alternativu - mimořádný sjezd a totální výměnu vedení. Podle hesla, že si kapři nevypouštějí rybník, nepřistoupili ani na tuto variantu a vznikl z toho nejapný kompromis: do čela strany se dostal muž, jehož politické názory jsou velká neznámá a který nese na neúspěších strany stejný díl viny, jako Vladimír Špidla. Tím samozřejmě nic nekončí. Ve středu vláda končí a začne se jednat o vládě nové. Miroslav Grebeníček udělal chybu, že vypukl bezprostředně po Špidlově rezignaci v hlasitý jásot. Oprávněně si myslí, že teď má sociální demokraty na lopatě. Občanští demokraté vy ztratili pracně nabytý kredit, kdyby podpořili to, co z budoucích jednání vzejde - pokud by to neměla být vláda připravující předčasné volby. Po odchodu unionistů bude zbývat tedy jen jediný možný spojenec, totiž Grebeníčkovi stalinisté. Směšné jsou řeči Miroslava Kalouska o tom, že jeho strana podpoří jen takovou vládu, která se nebude opírat o komunity. O koho jiného se vůbec může opírat budoucí vláda se sociálnědemokratickým jádrem? Kdyby Grebeníček projevil více zdrženlivosti a byl schopen potlačit euforii a počínat si takticky, mohl pomoci strčit lidovcům hlavu do chomoutu. Toho chomoutu, který by se stal už brzy oprátkou. Taková je tedy momentální situace, jak se vyvinula po sobotním jednání ústředního výboru. Rozhodující roli nyní převezme Václav Klaus. Bude to bezpochyby jeho nejobtížnější zkouška státníkova, s jakou se kdy střetl. V obdobné situace stál v roce 1998 Václav Havel a tehdy selhal, když zpletichařil vládu složenou z "přátel přátel". Věřme, že se Václav Druhý z chyb předchůdcových poučil a provede lodici státu skrze úskalí, navršená nepochopitelnou pošetilostí zaslepenců.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku