V sobotu jsme se byli s Ljubou podívat v Bechyni na světové mistrovství motocyklových akrobatů - STREETFIGHTERS DAY 2004. Ne na motorce. Částečně na kole! Samozřejmě, nejeli jsme na kole z Prahy do Bechyně. Mám na autě hák a na ten hák se připne taková šikovná plošina a na ni se připoutají kola. Autem odjedete někam do krásné krajiny, zaparkujete a pak jezdíte na kole. Úmysl jsme měli tento: pojedeme do Bechyně, budeme se dívat na motocyklové akrobaty a až nás to omrzí, budeme po krajině jezdit na kole.

K mistrovství patřilo i parkoviště. Jenže to nás odradilo svou rozlohou: někam auto zapikolujeme a budeme se odtud hodinu hrabat ven. Kdepak, chytře jsme zaparkovali ve stínu ve vsi, nasedli na kolo a jeli na letiště, kde se konalo mistrovství.
Ke společným výletům s Ljubou Krbovou nezbytně patří Ljubino zmizení. Že mi dokázala na kole zmizet v Paříži chápu, že umí zmizet v podstatě na polní cestě nechápu. Nicméně se to stává pravidelně. Takže jsem dojel ke kase onoho sportovního podniku, slezl jsem z kola a rozhlížel jsem se.
V tu¨chvíli jsem si uvědomil, že i já jsem poněkud středem pozornosti, protože jsem tam byl jediný na kole. Kubatury dvoukolových vozidel zde začínaly tak na 600 ccm. A já na kole. Tak jsem se zatvářil hrdě, ve stylu "jen čumte, motorkáři, já jsem biker" a najednou se ozvala rána a můj bike poklesl v kolenou.
Z pláště vyhřezl drát a prořízl duši!
Ne, nikdo se nesmál. Ani přihlížející, ani já. Potupně jsem musel kolo dotlačit k autu, vrátit na stojan a zamknout ho tam. Co se cyklistiky týče, měli jsme po žížalkách, já i Ljuba, když se opět vynořila z mimoprostoru, tvrdíc, že já jsem se ztratil.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku