Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.6.2004
Svátek má Petr a Pavel




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: A co já, volič ČSSD?
 >POLITIKA: Proč padl Vladimír Špidla
 >POLITIKA: Po Špidlovi přichází nejistota
 >KULTURA: Koncert podle Interkoncerts
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do světa silných strojů II.
 >PSÍ PŘÍHODY: Smutný osud Bartových tenisáků
 >ARCHITEKTURA : Nové stanice metra
 >DOPRAVA: Výsledky crash testů na Václaváku
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Važme si hub
 >EKONOMIKA: Fed zvýší sazby o 25 bodů
 >PENÍZE.CZ: Unie svobody chce kombinovaný systém
 >CHTIP: závěrečné vysvědčení pro Petru Buzkovu
 >PRAŽSKÝ CHODEC: V sobotu jsem byla fotit na Kubě!
 >LIDÉ: Slova na rozloučenou s Jiřím Tancibudkem.
 >POLITIKA: Extrémní pravice v Belgii.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
29.6. POLITIKA: Proč padl Vladimír Špidla
Lubomír Zaorálek

Jsou politické pády, či spíše odchody z politiky, v nichž o nic moc nejde, o něž dějiny nezavadí, ale i pády do "propadliště dějin". Pád vlády Vladimíra Špidly nepatří do žádné z těchto kategorií, ale do řetězce krizí, o kterých řekl nedávno v Praze holandský premiér Balkenende: "Je těžké dnes vládnout kdekoliv v Evropě.". Měl na mysli řadu úkolů před kterými stojí celá Evropa - rovnováha financí, zachování sociálního státu, demokracie v EU. Odcházející český premiér si velmi dobře uvědomoval tento evropský pohyb, do kterého je Českou republiku nutné začlenit.

Špidlova vláda spojila svůj osud s perspektivou integrované Evropy a sám Vladimír Špidla je představitelem těch politiků z bývalého východu, kteří si osvojili státnický rozhled, vzpírají se populistickému pojetí politiky a usilují o reformy, bez nichž by jejich země beznadějně zaostala. Proč tedy byl donucen k rezignaci?

Jan Patočka někde píše o rozdílu mezi "velkými" a "malými" dějinami a ukazuje jak v české historii se často politikům obtížně daří dlouhodobě zvládnout obojí. Podle Patočky jsou porážky od Moravského pole až po Bílou horu selháním právě oněch vnitřních "malých" dějin.

Vladimír Špidla se vyznačuje mimořádnou citlivostí vůči velkým dějinám, neúspěch jeho politiky souvisí s nezvládnutím oněch malých dějin. Petra Buzková nedávno řekla, že Vladimíru Špidlovi se nepodařilo "zúžit prostor pro neloajalitu". V tom je obsaženo mnohé. Vladimír Špidla změnil poměry v sociální demokracii a řídil stranu mnohem demokratičtějším způsobem. Odmítl autoritavní metody a zašlapávání protivníků, ať se to týkalo sociálních demokratů, koaličních partnerů nebo opozice. Nicméně i demokratický politik má za úkol sjednocovat a budovat loajalitu. To jsou ty Patočkovy malé dějiny. Aliance, které vytvořil Vladimír Špidla pro podporu své politiky, byly slabé a stále slabší. A jako kdyby stále spoléhal na to, že ty velké dějiny a historické trendy má v zádech jako spojence, kteří nakonec vyřeší i problémy vnitřní.

Vladimír Špidla jako by si neuvědomoval, co pro občany konkrétně znamená, že země vstupuje do Evropské unie a že vláda provádí nutnou reformu financí. Zdá se, že nedocenil to, že tato historická změna znamená pro občany nejdříve strach z neznáma a existenční obavy.

Stejně důležitá věc jako mít v politice vizi je schopnost oslovovat veřejnost .Vladimír Špidla umí výborně mluvit v kroužku vnímavých posluchačů, ale veřejnost jako by odbýval naučenými formulkami. Problémem Vladimíra Špidly není, že zradil svůj politický program, ale že ho neobhájil. Jeho problémem není, že v koaliční vládě ustupoval pravici, ale že nedokázal reformu veřejných financí prezentovat v sociální demokracii jako sociálně demokratickou politiku. Ale čím nepopulárnější jsou kroky vlády, tím naléhavější je úkol politika přesvědčivě je obhajovat ve veřejné diskusi.

Vladimír Špidla jistě není politickým vůdcem, jemuž není co vytknout. Ale je jisté, že získal obdivuhodné renomé v evropské zahraniční politice a dokázal dva roky v nesmírně křehké koaliční sestavě plnit to základní, co si předsevzal - vstup do EU a zahájení reformy veřejných financí. Sociální demokracie neodmítla Špidlovu vizi. Verdikt ústředního výboru nad Špidlou říká, že vizi plné integrace do Evropy chce i nadále uskutečňovat, ale navíc pro ni chce získat podporu široké veřejnosti.

Uvidí se, kdo je postavou jen přechodnou, která svou roli v české politice už dohrála, a kdo postavou v plném slova smyslu perspektivní. Špidla sice prohrál zápas o funkci premiéra a předsedy strany, ale nikoli věc, s níž spojil svou politickou čest.

Lubomír Zaorálek




Další články tohoto autora:
Lubomír Zaorálek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku