Mnohokrát jsem z různých míst slyšel tvrzení, že srkání byť jediného piva brčkem přivodí konzumentovi zaručenou opici. Nikdy jsem to však nezkoušel, takže nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale spíše to považuji za fámu. Kec. Pověru. Nepřišel jsem totiž na žádný rozumný důvod, proč by tomu tak mělo být. Myslím si totiž, že je úplně jedno, jestli upíjím pěnivý mok pomalu přímo ze sklenice nebo usrkávám trubičkou. Nebo se snad nějakou záhadnou reakcí chmeloviny s plastovým brčkem násobí účinky té trošky alkoholu?

V pátek jsem byl v kině. Měli jsme s sebou na chroupání pouze krabici slaného popcornu, a tak není divu, že se záhy dostavila žízeň. Ve filmu zrovna padla zmínka o dvanáctileté whisky, tudíž jsem vyrazil k baru pro něco na spláchnutí. Colou jsem nechtěl rozleptávat žaludeční stěny, a tak jsem vybral červeného Vavřince. A jak už tomu v biografech bývá, nalil jej barman do papírového pohárku, navrch připlácl víčko a do středového otvoru zasunul brčko. Poprvé v životě jsem tímto způsobem srkal víno. Přitom jsem si vzpomněl na pověru o pivu. Čekal jsem, co se bude dít...

Při odchodu z kina jsem měl pocit, že ty dvě decky v sobě trochu cítím. Že by na tom přece jenom něco bylo? Nevím, opravdu nevím. Anebo šlo pouze o jistý druh sugesce? Něco jako když před mnoha lety byl v základních školách zjištěn výskyt vší. Vzpomínám si na spontánní reakci, která v naší třídě nastala vždy poté, co na toto téma zavedla učitelka řeč.

Většina spolužáků se okamžitě začala drbat ve vlasech.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku