Včera večer jsme se vraceli s Ljubou z města. Šli jsme ulicí Na Můstku a najednou koukám... A nejen koukám, já povídám:
"Oni už přestavěli ČKD a je v něm obchod s hadrama!"
Samozřejmě, že toto byl zásadní omyl. Když řeknete ženské, že je někde obchod s hadrama, dá se předpokládat s pravděpodobností nerozeznatelnou od jistoty, že se zmíněná ženská bude chtít podívat dovnitř. Což samozřejmě tak dopadlo. Dole na Můstku je teď třípatrový obchod New Yorker. Ljuba si v něm vybrala plátěné kalhoty. Nebudu líčit útrapy spojené se zkoušením kalhot, které byly v čísle 27 malé 28 velké a bylo nutno přijít na to, zda šicímu otrokovi ujela míra v sedmadvacítce do mínusu nebo v osmadvacítce do plusu (druhá varianta je pravdivá).

Nakonec zbývala poslední fáze, placení u kasy.
Stojím za Ljubou a koukám, hele, tady mají vzorek toaletní vody. Nastavil jsem tedy hřbet ruky zmáčknul jsem čudlík, fouklo to a v tom se Ljuba ohlédla.
"Co to proboha děláš?"
To jsem si i já všiml nápisu LADIES. Vedle byl druhý čudlík s nápisem MEN. Tak jsem nastrčil náhradní ruku, zmáčknul čudlík...
Zkoušel jsem pak mít ruce v kapsách. To sice šlo, ale duchy bylo cítit dál. Domů jsem šel s rukama vzhůru, jako válečný zajatec, to trochu pomohlo. Hodně pomohla horká voda a rejžák, i když ne stoprocentně. Ještě teď, když přiložím...
Ne, nebudu pokračovat.
Ano, tohle "hele, čudlík" vedlo Švejka k zastavení vlaku. A mne...
Nedočkáte se závěru článku. Musím si jít drhnout ruce.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku