Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 1.7.2004
Svátek má Jaroslava




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Don Quijote v bludném justičním kruhu
 >ŠKOLSTVÍ: Slovní hodnocení
 >REAKCE: Labské jezy a "nová" fakta
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Konec problémů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Osudný omyl
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart opět v podezření
 >POLITIKA: Portugalská bída Evropské unie
 >GLOSA: Český tým v permanentní krizi ?
 >GLOSA: Co s tím?
 >NÁZOR: Slušní z kola ven ?
 >FEJETON: Až moc fotbalového šílenství
 >GLOSA: K čemu máme městskou policii
 >NÁZOR: Dvakrát "tři Grácie" v české licenci…
 >PENÍZE.CZ: Důchod podle ODS? Kolik si naspoříš.
 >CHTIP: Policajt a prodlužování penisů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
1.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Konec problémů
Jan Kovanic

V roce 1990 jsem se zaregistroval k drobnému podnikání - chtěl jsem příležitostně prodávat knížky. V roce 1992 nebo tak nějak jsem se proti své vůli stal "živnostníkem". Já o to nestál. Přihlásil jsem se původně na místo "kolportéra", pak jsem se musel "registrovat". Stačila by mi "licence" - ale bylo mi státi se "osobou samostatně výdělečně činnou". A tím jsem začal dělat úředníkům tohoto státu spoustu problémů.

Problémy se mnou neustávaly. Ale až letos se začaly kupit. Jeden problém jsem totiž vytvořil finančnímu úřadu tím, že jsem si daňový základ snížil o úroky ze stavebního úvěru. Máme novou koupelnu, moc pěknou. Ale finančnímu úřadu nebylo jasné, jestli jsem si ji postavil ve svém bytě. Chvíli jsem nechápal: Abych získal od spořitelny úvěr, musím být vlastník bytu, či jeho uživatel, který má k tomu schválení majitele bytu. Bez toho nedostanu úvěr a bez toho nesplácím úroky. No ale krom toho, že předložím potvrzení o částce, kterou dám na úrok, krom toho, že předložím smlouvu o úvěru, prý musím předložit doklad, že jsem i uživatelem toho bytu, kde jsem si postavil koupelnu. Takový je prý zákon.

Další problém jsem vytvořil Všeobecné zdravotní pojišťovně, protože jsem jí nepředložil přehled o příjmech a výdajích za rok 1998. Tím jsem porušil zákon v platném znění. Jak mi před měsícem (květen 2004) oznámila. Může mi být vyměřeno dlužné pojistné - včetně penále, a to by mohlo za těch šest let být skutečně mastné. Problém jsem skutečně zavinil já sám, protože jsem během roku 1998 přešel k jiné zdravotní pojišťovně a odevzdal jsem jen jeden formulář té nové pojišťovně. S paní od Všeobecné zdravotní jsem se nakonec dohodl tak, že jí stačila kopie formuláře od nevšeobecné zdravotní, ze které vyplývalo, že za onen rok jsem měl zaplatit 0,- (slovy nula) korun, no a oni si pak už poměrnou část strhli sami. A ani mě nenasolili penále! I když mohli, protože takový je zákon.

Nemenší problém jsem letos vytvořil Pražské správě sociálního zabezpečení, neboť jsem jí k přehledu za minulý rok nepřiložil jeden nový formulář. Já jsem se nepřihlásil k sociálnímu a důchodovému pojištění jako samostatně podnikající osobnost, stačilo mi, že mi toto pojištění platil jako závislákovi zaměstnavatel v té práci, kde jsem si vydělával na své koníčky (psaní knih a fejetonů). Tato (dobrovolná) pojištění neplatím už asi osm let, ale přehledy jsem musel dávat, protože takový je zákon.

Letos byl formulář sociálního úřadu doplněn ještě jednou přílohou. Protože jsem zvyklý nepřikládat přílohy, které se mě netýkají, nepřiložil jsem ho. Chyba! Učinil jsem problém, který bylo nutno napravit: I vzal jsem onen formulář, proškrtl jsem v něm kolonku, že jsem cizí státní příslušník, proškrtl jsem v něm kolonku, že jsem pojištěn v cizím státě a proškrtl jsem v něm kolonky všechny - včetně té, jež se mne tázala na pohlaví. Podepsal jsem a předal úřadu. Takový je zákon!

Naštěstí jsem se při tom dověděl, že jsem od dubna neplatil minimální důchodové pojištění 997,- Kč měsíčně. No, neplatil, dyť jsem zaměstnanej! To ano, odvětila upracovaná úřednice, ale nepředložil jste výšku svých příjmů. Mohl jsem být zaměstnán - avšak nemuseli mě platit, že! Protože jste nepředložil, museli jsme vám předepsat minimum. Takový je nový zákon...

Podobných problémů přidělávám státu spoustu. I rozhodl jsem se, že mu už nebudu dělat další problémy s registračními pokladnami, minimálními pojistnými a daněmi. Přerušil jsem svoji (ne)výdělečnou činnost. Byl bych ji zrušil, ale to bych musel zase přidělával úřadům práci, protože bych musel požádat o výpis o bezdlužnosti, a trvalo by to nejmíň měsíc. A musel bych platit. Takhle jsem jen zašel na živnostenský úřad, oznámil svůj zámysl, během minuty vyplnil a předal formulář - a za týden mi přišlo potvrzení poštou.

Možná by problémy nebyly, kdyby babka, prodávající jabka, nemusela mít stejný živnosťák, jako má obchodní řetězec. Možná by bylo pro všechny - "živnostníky", úředníky, finance i policii jednoduší, kdyby bylo více kategorií podnikatelů:

á) trhovci
bé) obchodníci a řemeslníci, zaměstnávající toliko sebe (a rodinu)
cé) podnikatelé do třeba padesáti zaměstnanců
dé) továrníci.

Ale to by chtělo moc nových zákonů, které by na sebe musely navazovat. Jednodušší je vždy udělat nějakou novelu, která sníží počet problematických pseudoživnostníků. Z jednotného chomoutu živnostenského zákona se zatím vymykají autoři, umělci a sportovci, ale to se prý má taky změnit, protože to mají zbytečně jednoduché.

Přerušení své "živnosti" jsem si napsal na maximální dva roky. Snad se do 1.7. 2006 sejdou v parlamentu zákonodárci, kteří začnou promýšlet takové zákony, aby občané nebyli pro stát problémem!

Ale nevím. Když se to nestihlo za patnáct let...

Psáno v Praze 30. června 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku