Ó, my se máme, řekl by člověk nad čerstvou statistikou o superboháčích v České republice. V nárůstu počtu dolarových milionářů (tj. těch, jejichž majetek přesahuje 27 milionů korun) patříme ke světové špičce: Ve světě jsme šestí, v Evropě druzí, zaostává za námi i Německo a Francie. Přitom statistika nezahrnuje ty Čechy, kteří převedli svůj majetek do tzv. daňových rájů, takže např. slavný kuponový Viktor Kožený se mezi našich jedenáct tisíc dolarových milionářů nepočítá... (studie společností Merrill Lynch a Capgemini).
V jednom textu nazvaném V Česku je 11000 dolarových milionářů (17.6.2004, Právo) autor zajímavě porovnává : "Zároveň s rostoucím bohatstvím menší skupiny lidí se však prohlubuje propast mezi nimi a lidmi žijícími pod hranicí chudoby. Jak uvedla ČTK, chudoba podle ČSÚ ohrožuje 133 tisíc českých domácností, tedy 392 tisíc lidí, nejčastěji z řad dělníků a nezaměstnaných. Chudá rodina si za celý rok 2002 přišla jen na 31258 korun hrubého, a to převážně na sociálních dávkách."
Já se k tomu upřímně ptám : Když reforma veřejných financí je nezbytná, aby se tempo zadlužování státu zbrzdilo, nerostly náklady za tzv. dluhovou službu, stát si nemusel stále půjčovat a vydávat dluhopisy, když je nezbytné "přiškrtit" tok nemocenských dávek a posvítit si na důchodový systém, aby nedošlo ke kolapsu, když na jednoho občana připadá 53000 korun státního dluhu, ... jsou naši úspěšní dolaroví milionáři SCHOPNÍ ČI SPÍŠE SCHOPNÍ VŠEHO ? A čím se jim asi daří lobovat u politických špiček, když levice řadu let ne a ne prosadit v parlamentu zákon o majetkových přiznáních ?
(www.vizek.info)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku