Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.7.2004
Svátek má Bořek




  Výběr z vydání
 >VÝZVA: Hledám majitele fenky sražené autem.
 >ZAMYŠLENÍ: Poněkud znesvěcené svátky.
 >LIDŠTINY: Politické gesto
 >POLITIKA: Dvě glosy
 >MROŽOVINY: Zvedá se třetí technologická vlna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přípravy na výlet do Itálie
 >PSÍ PŘÍHODY: Co on tam vyčuchává
 >GLOSA: Sponzorují automobilisté stát anebo naopak?
 >ZAMYŠLENÍ: Bičujme bolševika v nás
 >LITEVSKÉ LISTY: Všechny chrámy světa
 >PENÍZE.CZ: Letadlo, které nikdy nedoletí aneb jak nezbohatnout
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Zemědělské stroje
 >POLITIKA: Ústava nechává prezidentovi volné ruce
 >GLOSA: Ne hlavní, ale jeden z více malých důvodů proč občané nechodí volit.
 >MOBY DICK: Ambrožův konec

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
12.7. ZAMYŠLENÍ: Poněkud znesvěcené svátky.
Milan Pavel

„Jak jste strávil svátky, pane doktore?“ „Na Křivoklátě, milostivá paní, na Křivoklátě“. „No dobrá, ale proč tak nepohodlně?“

Tohle jsem zaslechl před lety, z dnešního hlediska asi dost dávno. Předstíraje, že jsem si zachoval zbytky dobrého vychování, tvářil jsem se, že náznaku vtipu, obsaženého v tomto krátkém, smyšleném rozhovoru, nerozumím. Dnes si myslím, že pan doktor si prostě udělal výlet, a zdvořilá tazatelka si tuto prostou skutečnost vyložila poněkud podivně.

Přejděmež od výmyslu ke skutečnosti: kdyby se někdo zeptal jistého mého přítele, jak strávil dva svátky, uplynuvší počátkem minulého týdne, musel by popravdě říci že převážně v hluku a randálu, v němž spolu s obyvateli domu, v němž bydlí, a několika sousedy v nejbližším okolí, žije již od konce května. Proč?

Malé strpení, však k tomu dojdem. Zatím ještě jeden malý výlet do minulosti. Bylo to ještě před rokem 89 kdy mi přítelkyně vyprávěla o tom, jak její známý chtěl koupit chalupu nebo chatu, pokud možno s výhledem do krajiny a na vodu. Vtělil toto své přání do inzerátu a dostal menší balík odpovědí které s pedantskou důkladností, jemu vlastní, roztřídil. Nakonec si vybral ve východních Čechách malý, nepříliš sešlý domek na povlovné stráni nad jezerem. Zdálo se, že všechno je výborné, téměř úplně podle představ spokojeného nového majitele, jenže čas ho měl přesvědčit o jistotě nejistoty: pod jeho chalupou začal bez předchozího upozornění a zpočátku bez stavebního povolení jakýsi papaláš stavět dvoupatrový dům – a náš známý měl po výhledu. Bránit se a protestovat sice mohl, bylo to ale zbytečné. Nomenklatura měla tenkrát tytéž výsady, jaké mají dnes ti nejmajetnější, schopní koupit si nejen kteroukoli nemovitost, ale i celý stavební úřad, třeba i s nemalou částí městského zastupitelstva. Vtipálkové dodávají, že i s panem starostou, převázaným ozdobnou mašličkou, a neberou na vědomí politický vývoj. Až bude jistý známý politik premiérem, bude takové vtipkování zakázáno.

T.G. Masaryk prý kdysi řekl, že vývoj spěje doleva. My bychom spíše řekli, že spěje k levárnám. V souvislosti s bydlením se o tom přesvědčil právě ten můj přítel, který strávil svátky v hluku a randálu: domek u lesíka, v němž bydlí, býval kdysi klidným, tichým místem, z dnešního hlediska málem k závidění. Před domem, obklopeném menší zahradou, klidná, předměstská pražská ulice, za domem lesík, po jedné straně slušní sousedé tak jako většina lidí v okolí, po druhé straně kousek louky, prohlášené úřady za chráněný zelený pás. Jenže chráněný zelený pás přestal být ještě v osmdesátých letech zeleným pásem, úřady ochotně ustupovaly stranickým a mocenským tlakům a samozřejmě již tenkrát byly prorostlé korupcí. V bývalém zeleném pásu vyrostly tři domy prominentů, kteří určitě měli kde bydlet, ale proč by si nepolepšili, když na to měli, a proč by nevložili peníze, vyplývající z jejich mimořádného postavení, do něčeho trvalejšího, než je bankovní konto, tenkrát ještě ke všemu s nekonvertibilními korunami? Tržní hospodářství, jak víme, začínalo pro některé vyvolené nebo dobře informované dávno před „sametem“. Významnější příslušníci nomenklatury nešli s dobou, ale před dobou.

Na pochybná mocenská rozhodnutí minulých let navazuje pozdější vývoj bez pověr a iluzí a ovšemže i bez skrupulí. Snaha úspěšných a schopných, zvláště ovšem všeho schopných, ukládat majetek do nemovitostí, trvá. A tak zatímco zestárlí majitelé domků, pokud z nějakého důvodu nemají možnost předat své nemovitosti dětem, právě tak jako ti, kdo zde žili v nájmu, vytlačováni drahotou odcházejí, uvolněný prostor obsazují tzv. kapitálově silní jedinci z Čech i z ciziny, zvláště z té východní. Noví majitelé si kupují domy vlastně jen formálně, jako drahý přívažek k vyhlédnutému místu, přívažek, který téměř okamžitě začínají bourat a přestavovat. Ve skutečnosti kupují jen výhodná a zajímavá místa, nepříliš daleko od městského centra. Mají na to, pár desítek milionů nejsou pro ně velké peníze. A tak lidi v kdysi klidném prostředí obšťastňuje denně a po několik měsíců rachot sbíječek, protože dřívější uspořádání domu novému majiteli nevyhovuje, teď tu musí být terasa, nejspíše nový bazén, garáž pro několik aut, výtah, třeba i další poschodí. Bourací práce jdou pomalu, zdivo bylo důkladné a nejednou je to solidní železobeton místy obložený keramikou. Nezaměstnanost obstará lacinou pracovní sílu, zvláště slovenskou nebo ukrajinskou, pracuje se většinou i o víkendech, protože gastarbeitři volno nepotřebují a hluk práce o nedělích, leckde na venkově nebo i v zahraničí zakázaný, pražskému magistrátu (včetně jeho zbožných lidoveckých radních, kteří by měli být zastánci klidu v den Páně), nevadí. Jak dopadnou ty přestavby, vedené novými majiteli? Nechte se překvapit. Zda se stavba bude hodit do místního prostředí? Koho by to zajímalo! S městským úřadem úspěšně spolupracuje mediálně známý architekt, který má i v místě za sebou nemalý kus užitečné práce, do záležitostí radnice se ale nevměšuje; nejspíše také zde platí pravidlo, že kapr si přece rybník nevypustí. A úřednictvo, jehož jednání nelze vysvětlit jinak než... no však víme, schválí cokoli: parčík místo chodníku, zahradu místo dlouhodobě užívané cesty, změnu domku z třicátých let na nevzhlednou škatuli a činžák těsně vedle jednopatrových vilek. Je lhostejné, ke které straně se hlásí ten či onen člen vládnoucího zastupitelstva. Nejsou to politické strany, které tu rozhodují. Máme všichni přece jeden cíl – osobní prospěch, a jednoho boha – zlaté tele.

Na hlavní třídě vyrostl velký, vícepodlažní dům. Před ním, na plotě před stavbou, byla vývěska, na níž se stavební firma omlouvala všem, jimž její stavební činnost nějak znesnadňovala život. Byla to sice formalita, ale připomínalo to jakousi slušnost. Majetní investoři jen o kousek dál nic takového nepotřebovali, mínění sousedů je nezajímá. Bezprostřední sousedé nemusejí také znát předpokládaný rozsah prací, v novinách i v ČT kritizovaný stavební úřad na případný dotaz ochotně poskytne nepravdivé informace, nebo řekne, že nejste účastníkem stavebního řízení a tudíž požadavku že byste chtěli vidět projekt, nelze vyhovět. Zákon o přístupu k informacím úřad nejspíše nezná, občan tedy na ně údajně nemá nárok, stejně jako nemá nárok na klid a ticho o nedělích a svátcích; vyhláška totiž pro změnu zase nezná neděle a svátky, stanoví pouze noční klid, od desíti večer do šesti ráno.

Vývoj je neúprosný a nelze jej zastavit. I v přístupu úřadu k budovatelské činnosti lze pozorovat výraznou změnu: v polovině devadesátých let chtěl novopečený ruský majitel domu s rozlehlou zahradou obehnat svůj pozemek betonovou zdí, aby mu do jeho panství nekoukali kolemjdoucí . Záměr posuzoval referent stavebního odboru úřadu městské části spolu se zástupkyní odboru životního prostředí. S odůvodněním, že by se tím výrazně změnil ráz krajiny, stavbu zdi nepovolili. Majitel domu vyřešil situaci nakonec tak, že dosavadní plot z drátěného pletiva doplnil ohavnou hustou zelenou síťovinou, což mu vyšlo levněji. Později, poučen vývojem poměrů, se vyjádřil, že když bude mít zájem něco přistavovat, nechá to prostě provést a pokutu, nějakých těch třicet tisíc, prostě zaplatí. Dnes by se nejspíše nemusel bát ani té pokuty, jenže dům, za který údajně zaplatil přes dvacet milionů, nedávno se ziskem prodal. Rozsah a důkladnost změn, které teď nemovitost prodělává, svědčí možná o nebývalé pružnosti projektanta i schvalovacích míst, spíše však o něčem docela jiném.

Bourací a stavební ruch, který jde tak pěkně na nervy, randál, který musí nejbližší okolí snášet, má ovšem i kladnou stránku věci. Několik lidí, také těch běžně okrádaných Ukrajinců, tu bude mít po nějakou dobu práci, kterou potřebují. Pokud po jejich odchodu zde zůstanou nežádoucí změny, nebude to jejich vinou.

Změny jsou ale součástí života. Je tomu tak i na okraji kdysi klidné a tiché čtvrti: zmizely drobné obchody. Přibylo psů - a na cestách i chodnících psích exkrementů. Kriminalita tu bývala něčím výjimečným; zato dnes se domy i branky zahrad důsledně zamykají, protože už málem není domu, který by nenavštívili zloději, jejichž drzost stále stoupá. Lesík na vršku, využívaný pro krátké procházky, také už není zcela bezpečný. V letních večerech přitahuje narkomany a alkoholem posílené vandaly, v zimním přítmí ctitele zábavní pyrotechniky. Obojí určitě ne k potěšení těch, kdo bydlí v nejbližším okolí.

Součástí změn, začasté nežádoucích a nevratných, je i bydlení těch, kdo jsou na záporném konci majetkové stupnice: na odlehlém svahu vršku stojí stan, vytvořený terénní vlnou, bidlem, a přes ně položenou starou igelitovou plachtou. Kolik lidí nocuje v tom stanu a kam půjdou, až přijde zima? Možná do blízkého parčíku, v němž počátkem minulé zimy tři bezdomovci nocovali. Dva muži a jedna žena. Ti dva muži už nežijí, podchlazení zřejmě vykonalo své. Žena zůstala jako poslední, několik nocí spala na lavičce, přikrytá ubohou dekou a dekami svých bývalých spolunocležníků. Pak se ztratila, neznámo kam.

Najdou s jistě moudří, kteří budou tvrdit, že úspěšnost a bohatství je výsledkem snahy, píle, vytrvalosti a cílevědomého úsilí. Nepochybujme o tom, že se najdou i ti, kdo budou tvrdit, že život bezdomovců je důsledkem jejich svobodné životní volby.

Tak jednoduché věci jistě nejsou. Jsou ale otázky, které nám pokládá běžný, všední život. Neodpoví na ně revoluce ani sobecká, alibistická lhostejnost. Nevyřeší je žádný přesun politických korýtek. Dobrat se odpovědí nebude snadné a nebude to brzy. Přesto se o to musí naše společnost pokusit.




Další články tohoto autora:
Milan Pavel

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku