Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 15.7.2004
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >KOMENTÁŘ: Fifty-fifty
 >GLOSA: Hrrr na viníky !
 >EKONOMIKA: Koruna v dlouhodobém výhledu posílí
 >PENÍZE.CZ: Malá škola zvyšování úroků: hlavně nenápadně!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Běž na západ, mladý muži! Ale kde to je, jsi-li na Měsíci?
 >NÁZOR: Důchodový systém a mezigenerační solidarita
 >VESMÍR: Výtah ke hvězdám
 >ZAMYŠLENÍ: Pomůžeme ti, i kdyby tě to mělo zabít
 >POLITIKA: Jak funguje dnešní česká politická scéna 3.
 >PARDUBICE I : K estébáckým svazkům
 >TÉMA: Mašíni once more
 >ZAMYŠLENÍ: Němé prase
 >POLITIKA: Patové situace
 >MROŽOVINY: Převrhnutí uprostřed Atlantiku
 >POLITIKA: Jak funguje dnešní česká politická scéna 2.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
15.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Běž na západ, mladý muži! Ale kde to je, jsi-li na Měsíci?
Jan Kovanic

Tak kam, pane Armstrongu?

Před rokem se jeden čtenář Psa otázal: "A.C.Clarke ve své knize Měsíční prach uvádí, že na Měsíci vychází Slunce na západě. Nějak se mi to nezdá. Vážím si Clarka a nechci připustit, že by se mýlil. Je to snad chyba překladu, nebo je chybná moje představa o pohybu Země a Měsíce?"

Čtenáři jsem odpověděl, sám se při zkoumání problému něco dověděl, a tak jsem na základě materiálů sestavil přednášku, kterou jsem minulý týden držel na Festivalu fantazie v Chotěboři. Tady uveřejňuji trochu upravený původní dopis, neboť text samotné přednášky jsem ztratil...

Když jsem ten dopis dostal od Ondřeje Neffa, principála Psa, abych se k němu vyjádřil, poněkud jsem se zarazil. Ale ne, skutečně je to tak, naše představa o pohybu Měsíce a Země je správná. Slunce na Měsíci opravdu vychází na východě, jako na Zemi. Sice pomaleji, ale na východě. Protože Měsíc se kolem své osy otáčí ve stejném smyslu jako Země - to je od západu k východu. Stejný je i směr jeho běhu na dráze kolem Země. Také Země běží ve stejném směru kolem Slunce - a to ve stejném směru, jako se Slunce otáčí kolem své osy. Většina hmoty ve sluneční soustavě jede na kolotoči, který se tak otáčí (planeta Neptun má osu skloněnou do roviny oběhu kolem Slunce, obratníky nezná, zato má polární kruh na rovníku - ta je vyjímkou. Některé menší měsíčky velkých planet obíhají retrográdně (jako Saturnova Phoebe) - ale to jsou zachycené kousky meziplanetární hmoty, které rapidně změnily svůj směr, když padaly ze vzdálených Kuipierových a Oortových kulových mračen z okraje sluneční soustavy).

Přesto například na Venuši vychází Slunce na západě, protože Venuše se kolem své osy otáčí pomaleji (jednou za 243 dnů), než tato planeta oběhne Slunce (rok na ní trvá necelých 225 dnů, je tedy kratší, než místní den). Jenže kvůli mrakům není nejspíš vidět... To však není případ Měsíce. Kde se tedy Clarke mýlil? Nebo překladatel? Nebo se přece jenom mýlíme my?

Až po chvíli mě napadlo vysvětlení: Jde totiž o to, jak je na Měsíci definován východ, a jak západ! Původně byl brán Měsíc jako součást nebeské báně. Podívejte se na oblohu: Nahoře je sever, no a vlevo je přece na Zemi východ - tak buď i na Měsíci. (Psáno pro čtenáře na severní polokouli, australští prominou.) Vpravo je pak západ. Tak jsou orientovány i hvězdné mapy. Až od začátku kosmického věku, po prvních sondách k Měsíci, se toto těleso posuzuje samostatně, dřív to vlastně ani nebylo potřeba. Dokud Luna 3 v říjnu 1959 nevyfotografovala jeho odvrácenou stranu, do té doby pro nás nebyl Měsíc koule, ale jenom placka.

Jenže Měsíc je koule (skoro). Když se nedíváme na Měsíc jako na součást plochy nad naší hlavou, ale na samostatný glóbus, pak je při severu nahoře východ vpravo a západ vlevo. Proto na své konferenci v roce 1961 astronomové oficiálně přehodili orientaci na tu dnešní, normální, pozemskou, naši... Říká se jí "kosmonautická" a byla poprvé použita na měsíčních mapách, které od počátku 60. let kreslili kartografové pro program Apollo.

Po většinu historie byla orientace obrázků východ-západ na Měsíci opačná, než dnes. Proto i Mare Orientale - Moře východní - leží na západě ze Země viditelné měsíční polokoule! Když stál Clarkův kosmonaut na povrchu přivrácené strany Měsíce, pak Slunce nad Východním mořem zapadalo (tedy správně na západě). A pochopitelně, vycházelo by na druhé straně, než je moře východní, nad "Západním mořem" (pokud by takové bylo) - čili (dnes - a z planetárního hlediska správně) - na východě... Aby se orientace na Měsíci zlepšila, navrhovali někteří astronomové (a používali ve svých publikacích) místo názvu "Mare Orientale" název "Mare Annulatum", neboli Prstencové moře, čímž zmatek dokonali.

Když už o měsíční orientaci píšu - astronomický dalekohled obrací, proto byly všechny kresby Měsíce původně kresleny s jihem nahoře a severem dole. (Jako tomu bylo u starých pozemských map.) Pak byl samozřejmě tehdejší okraj, který byl označen jako západní (dnes východní) přece jen vlevo a tehdejší východ - inu ten byl vpravo. Aby byla zachována kontinuita, byly i fotografie Měsíce pořízené neobracejícími zrcadlovými dalekohledy při tisku obráceny! Podle této orientace pak byly popisovány objekty na povrchu Měsíce - ne, kde je sever a jih, západ a východ, ale kde je nahoře, dole, vlevo a vpravo. Dokonce ještě v knížce "Vesmírní sousedé naší planety" od profesora Zdeňka Kopala, jenž vedl tým Manchesterské univerzity, který fotografoval pro Apollo Měsíc z observatoře na Pic du Midi, je otištěna fotografie Měsíce v úplňku s jihem nahoře. A to se psal rok 1984, ale ta fotka je orientována stejně jako kresba úplňku od Františka Antonína Marii de Rheita Capucinus z roku 1645! Ony ty změny chvilku trvají, než se po čtyřech stoletích konečně usadí...
(A tohle snad raději ani nečtěte: Pokud se díváte okulárem z boku dalekohledu, tak ten je vybaven hranolem, který obrací ještě stranově:)

Západ byl na Měsíci na východě od té doby, co se lidé dívali na měsíční disk. Bylo tomu tak v době Galilea Galilei, Tycha de Brahe a Johana Keplera, stejně jako v době Julese Vernea, Jana Nerudy a Alberta Einsteina. Platilo to až do doby startu prvního člověka do vesmíru. Takže když dnes někdo čte starší popisy měsíční krajiny - včetně dobových sci-fi - může být často desorientován.

A to je vysvětlení záhady: Artur C. Clarke byl astronom, proto ctil astronomickou orientaci. Shodou okolností svou knížku dopsal právě v roce 1961, těsně před tím, než se přešlo na orientaci kosmonautickou!

A kde je na Měsíci Mare Annulatum? Neexistuje. Obrovské kaldeře s mnoha prstenci, která na nás vykukuje zpoza západního okraje Měsíce se stále říká Mare Orientale. Když se totiž díváte na odvrácenou stranu Měsíce, tak tam je skutečně na východě.

Ostatně, podívejte se někdy na Měsíc sami, třeba i jen divadelním kukátkem. Je moc krásný. Někteří z vás po něm budou šlapat.

Psáno v Praze v září 2003 a červenci 2004

Pozvánky:

Pražské planetárium dnes (čtvrtek 15.7.) od 13:00 pořádá dětský den s tematikou "Cesta na Měsíc",
každý den (krom pátku) je v planetáriu od 16:00 promítání filmových dokumentů z jednotlivých výprav Apolla - a to až do 27.7.,
v předvečer 35. výročí přistání Apolla 11 na Měsíci v úterý 20.7. od 18:00 zde drží speciální přednášku pánové Marcel Grün a Antonín Rückl .

Štefánikova hvězdárna ve středu 21.7. od 18:00 pořádá besedu s geologem, který držel v ruce Měsíc. Petr Jakeš se jako jediný Čech podílel v NASA na výzkumu měsíčních hornin z programu Apollo.
Na hvězdárně se můžete do 31.8. podívat i na měsíční kameny , které k nám přiletěly jako meteority.
A od 20.7. se můžete dalekohledem trochu větším než divadelní kukátko podívat i na skutečný Měsíc...

Sever je nahoře



Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku