Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.7.2004
Svátek má Čeněk




  Výběr z vydání
 >SMUTNÝ PŘÍBĚH: Muselo to být?
 >NÁZOR: Víme proč a koho volíme?
 >GLOSA: Několik glos
 >FEMINISMUS: Matriarchát u šimpanzů bonobo
 >DETEKTIVKA: Stín dravce
 >ZAMYŠLENÍ: Jsme skutečně zaostalí!
 >REAKCE: Jak jsem byl "odsouzen"
 >REAKCE: Ke komentářům k mému příspěvku o Ústavním soudu
 >PARDUBICE II : Informace o estébáckých snahách
 >POSTŘEH: O pláštěnce
 >PENÍZE.CZ: Penzijní fondy: deset svíček na dortu
 >BÁSNĚNÍ: Tys nešla
 >INFO: Jedinečná kolekce letniček je v plném květu
 >BÁSNĚNÍ: Telefonní číslo
 >MOBY DICK: Proč mlčí Gross

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
19.7. Tikající zabijáci.
JITA Splítková

Do banky vchází maskovaný muž. Na hlavě má místo čepice paruku, barevné sluneční brýle na rukou gumové rukavice. Je ozbrojen střelnou zbraní a granáty. Střílí, bere peníze, střílí a utíká ven.
Venku následuje honička. Střílí on. Střílí policie. Maskovaný muž vytahuje a odjišťuje granát. Hází ho na policisty. Granát vybuchuje. "Živého mě nedostanete," zařve muž a odjistí další granát. Tentokrát jím odpaluje sám sebe.
Toto není ukázka scénáře nějakého kriminálního filmu, ale jedná se o realitu. Popisované se událo v pátek v Havlíčkově Brodě. Průběh této kriminální události je známý a dokonce se i ví, kdo je onen agresivní lupič.
Pachatelem páteční loupeže v pobočce ČSOB v Havlíčkově Brodě byl účastník vojenské mise v Bosně SFOR Petr Kubát (31 let). Jednalo se o cvičeného žoldáka, který podle odborníků nezvládl přechod z války do našeho normálního života.
Po odchodu z armády nenalezl zaměstnání, byl svobodný, žil u rodičů. Občas hrál automaty, chodil na diskotéky a vybíjel si agresivitu ve rvačkách. Třikrát byl odsouzen za ublížení na zdraví. Jedna z obětí, mladý muž z Přibyslavi, byla dokonce zraněna jeho granátem. (Právo)
Podle všeho dotyčný trpěl posttraumatickou stresovou poruchu (posttraumatic stress disorder - PTSD). Válečné zážitky, zabíjení, zranění kolegů i vlastní, to vše neumožňuje těmto lidem včlenit se zpátky do mírové společnosti a přináší jim noční můry.
Američtí veteráni z vietnamské války ještě dnes, desítky let po návratu domů, trpí posttraumatickým stresem a jinými syndromy, které je vyřazují ze života (podle statistik PTSD se projevuje u 830 tisíc veteránů).
U těchto lidí dochází k náhlým výbuchům hněvu doprovázených i brutalitou, k alkoholismu, zvýšené kriminální činnosti nebo naopak se uchylují do svých vnitřních světů a stávají se workaholiky, což aspoň není společnosti nebezpečné. Všechno toto jejich chování (mentální poruchy) směřuje k jedinému, k utlumení hrůzných válečných vzpomínek.
Postižené americké veterány se snaží léčit psycholog Dr. David Ready ve Zdravotním středisku pro veterány v Atlantě, pomocí počítačové simulace bojů. Tento léčebný program "Virtual Vietnam", byl vytvořen na univerzitě Georgia Tech and Emory University (zdroj:Kaláb, Futurologie).
Je docela zarážející, že naše armáda se o své veterány zřejmě vůbec nijak nestará a jak jsme se právě teď přesvědčili, někteří mohou být tikající načasovanou bombou - nikdo netuší, kdy a kde prostě vybuchnou. Také člověka napadne, co vše se asi v Bosně dělo? A to nás ještě čeká návrat žoldáků z Iráku a Afghanistánu… o nasazení si cizích aktivních zabijáků "do kožichu" ani nemluvě (jedná se o ony americké vojenské základny).

JITA Splítková

Tak jsem tu zase zpátky
Včera večer jsem se vrátil z první prázdninové rundy - s kamarádem Martinem Zhoufem jsme byli týden v Toskánsku, konkrétně v Pise. Politické postřehy nemám žádné, nestačil jsem se rozkoukat, ani jsem se o to moc nesnažil po 1100 km dlouhé cestě na motorce nonstop Pisa-Praha. Ledaže by politické postřehy byly takovéto:
Na hranicích se nezměnilo dohromady nic, jen to, že stačí legitimace, nemusíte mít pas.
V Německu u pumpy prodávají euro-nálepky různých zemí, včetně nových - ale nikoli českou euro-nálepku. Nebo ji snad mají vyprodanou?
V Pise chystali jakousi slávu, měli tam vlaječky států EU, mezi nimi i naši. Maličkost, ale potěší.
Paní v recepci v pisánském hotýlku chtěla vědět, odkud jsme. Řečeno, že z Prahy. Znala to město, ano, je v Československu!
Je to politika? Není to politika? Patří to do úvodníku? Nepatří to do úvodníku?
V létě myslím, že je to politika a patří to do úvodníku.

Aston


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku