Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.7.2004
Svátek má Vítězslav




  Výběr z vydání
 >EKOLOGIE: Chcete radioaktivní odpad?
 >FEJETON: Chvála malých stran
 >EKONOMIKA: Další zvýšení úrokových sazeb je na dohled
 >MROŽOVINY: Technický šperk v srdci Jeseníků
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu zlá curva
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskové v Itálii
 >BĚS A HRŮZA: politicaly correct neboli společensky nezávadný
 >GLOSA: V padesátých letech by pro tebe přijel černý tatraplán…
 >PENÍZE.CZ: Co pokulhává na rovné dani?
 >TÉMA: Jak má mít člověk tu Evropu rád?!
 >NÁZOR: Krach politiky zadržování komunistů
 >GLOSA: Dnes ani náhodou neplatí úsloví, co je psáno, to je dáno.
 >POLITIKA: Jak funguje dnešní česká politická scéna 5.
 >TÉMA: Co je to "domácí násilí"?
 >FEJETON: O Bohu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
21.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu zlá curva
Ondřej Neff

Vyprávění o cestách do ciziny je strašný zlozvyk. Ještě horší je, když je doprovázeno předváděním diáků, nyní digi fotek nebo videa. Toho druhého vás ušetřím toho prvního ne, aspoň dnes ne. Ano, byl jsem týden v Itálii!

Byl jsem s přítelem malířem Martinem Zhoufem na motorkách Sůzách v Toskánsku. Ve čtvrtek jsem se vypravil na osamělý výlet pode pobřeží z Pisy směrem na Livorno a pak dál, chtěl jsme se podívat do Voltery, kam jsem se loni na podzim dostal s Ljubou jenom na skok. Cestou mě zaujala odbočka do obce jménem Montenero. Jaké to asi je v Monte?
Jel jsem serpentinami, dojel do vesničky či pidiměstečka a cesta mířila pořád do hor. Pak už byla jednosměrná a velmi úzká. Po dalších 100 m jsem spatřil nápis varující poutníka, že někde vepředu je velmi neblahá curva neboli zatáčka. Pak se tabulka opakovala a třebaže neumím italsky, pochopil jsem, že je to horší curva, než by se dalo čekat. Načež následovala tabulka třetí, že je to opravdu hnusná curva a bacha na ni!
A byla.
Tak takovou curvu jsem neviděl. Cesta vedla kolmo přes vrstevnice a snad i kolmo vzhůru a pak se zkroutila do Moebiova pásu a v obráceném klopení s vracela někam dozadu. Musel jsem zastavit a chvilku špekulovat, co s tím udělám. Touhle zatáčkou nešlo projet - měl jsme pocit, že se ode mne chce, abych svoji dvou a půl metrákovou mašinu strkal do skříně, do horního fochu!
Nakonec jsem ji nějak prostrkal. Později mi došlo, v čem tkví záhada: jak to, že v tom úzkém hrdle není hromada rezavého plechu a vybělených kostí? Jak to, že tam všichni projeli?
To proto, že ti všichni jsou Taliáni. A ti jsou na zlé curvy zvyklí.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku