Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.7.2004
Svátek má Magdaléna




  Výběr z vydání
 >BÁSNĚNÍ: Naše pohostinství
 >POLITIKA: Grossodojmologie
 >POLITIKA: Vrchol sociální demagogie
 >ZE ŽIVOTA: Úřednická totalita
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Italové nás zachrání
 >PSÍ PŘÍHODY: Co nemá Bart doopravdy rád
 >POLITIKA: Jak funguje dnešní česká politická scéna 6.
 >PENÍZE.CZ: Rovná dávka není nesmysl
 >EKOLOGIE: Chcete radioaktivní odpad?
 >FEJETON: Chvála malých stran
 >EKONOMIKA: Další zvýšení úrokových sazeb je na dohled
 >MROŽOVINY: Technický šperk v srdci Jeseníků
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu zlá curva
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskové v Itálii
 >BĚS A HRŮZA: politicaly correct neboli společensky nezávadný

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
22.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Italové nás zachrání
Ondřej Neff

Vyprávění o cestách do ciziny je strašný zlozvyk, naštěstí je do dnes naposled. Takže ještě jednu Itálii vydržíte, byl jsem tam celý týden a otravuju s ní teprve potřetí!
Bydleli jsme s mým kamarádem Martinem Zhoufem v hotýlku na břehu moře v Pise, v jakémsi jejím námořním předměstí. Hotýlek byl součástí fronty domů, pak byla vozovka a dál už jenom hrázka a moře. Úderem osmé večerní se zastavil na ulici provoz a Italové se vyhrnuli na ulici a korzovali a povídali si a večeřeli v hospůdkách, ty se taky vyhrnuly na ulici a jezdili na kole a dobrou vůli sobě měli.

Překvapující byl počet dětí, to obrovské množství, od miminek přes dětičky až po výrostky obého pohlaví! Děti se tam hemžily dlouho do noci, my šli středoevropsky po jedenácté na kutě a venku na ulici to hučelo dál. Našinec si u nás už pomalu odvykl fenoménu "dětská parta". Tady u nás na Mrázovce bývalo pískoviště, pak ho zrušili a zřejmě nikomu nechybí. Ani nepamatuju, kdy jsem tady viděl kočárek.
Že by italská vláda dělala dobrou "prorodinnou politiku"?
Nebo je to tím, že nedělá žádnou "prorodinnou politiku"?
Legrační představa, že by se Italové stačili rozmnožovat za všechny ostatní Evropany a že by celý kontinent nazul jednu velikou italskou botu a za sto, dvě stě let bychom tady v Čechách hovořili italsky.
Já chápu, co mi na to namítnete. Nechci to slyšet. Ve vzpomínce se raději vrátím na korzo v Pise, zaposlouchám se do šplouchání moře a budu poslouchat vřeštění nezbedných děcek.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku