Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 26.7.2004
Svátek má Anna




  Výběr z vydání
 >PENÍZE.CZ: Roční cestovní pojistka: papírová nebo plastová?
 >NÁZOR: Lékařství nebylo vynalezeno k záhubě, ale k blahu lidí.
 >NÁZOR: Medicina v kapitalismu - kapitalismus v medicině - a to vše v ČT.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Překvapení od švestky
 >PSÍ PŘÍHODY: Opálená Iris
 >NÁZOR: Už se těším na mých patnáct minut
 >NÁZOR: Jak se stát eurokomisařem
 >DETEKTIVKA: Hledání ve tmě
 >SVĚT: Zahraniční silák , domácí slaboch
 >NÁZOR: Pan Tlustý není, s odpuštěním, blbec, jak je dnes prezentován.
 >FEJETON: Bradavice aneb zásadní příspěvek k problematice zdravotnictví.
 >Špidlova trafika
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Základní teze koncepce systému zdravotnictví ČR
 >KULTURA: Pozvánka na výstavu - Kontinuální pozvánka na expedici napříč kontinenty.
 >POLITIKA: Spor o zahraniční politiku nebo pomsta?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
26.7. NÁZOR: Lékařství nebylo vynalezeno k záhubě, ale k blahu lidí.
Jiří Kilian


Máme tu patnáctý rok společenského vývoje v podmínkách svobody a demokracie. Jeden by čekal, že předchozí bezpočty roků žití v dnes už zapomínaných diktaturách budou vystřídány vládou rozumu a obecného smyslu pro obec a národ, kterému Řekové říkali POLITIKON. Čekání je to marné, jak vidět i na tom, co se dělo a děje v oblasti tak politicky významné, jakou je zdravotnictví.

Všechny dosavadní vlády naší věci předstírají snahu nebo se s nezměrnou neschopností snaží postavit funkční systém zdravotní péče a jejího financování. Ze svobodných voleb byli do čela státu postaveni nejlepší z kandidátů, aby tu předepisovali, co je správné, užitečné a spojené se zákony. Prvním jejich počinem při vytváření systému bylo, že sjezdili světa kraj od Kanady po Singapur a odevšad přivezli nějakou dobrou zkušenost. Jakoby ono " my jsme my " nedovolilo převzít nějaký někde již fungující systém vcelku, vytvořil se slepenec jednotlivostí, považovaných za skvělé. Pejsek a kočička uvařili z toho nejlepšího dort, který chutnal příšerně a odvážným ochutnavačům začalo být brzy nevolno. Jeden by čekal, že nepoživatelné bude vyhozeno a začne se znova kuchtit. Ale to ne. Od samého počátku je onen dort přechucován a dochucován a nevolnost postihuje už kdekoho, neboť není jiné krmě a jíst se musí. A tak se objevují stále noví a noví dochucovači a přechucovači a jejich počínáním další a další nevolnosti, nejen žaludeční.

Tvoří se koncepce. Vskutku zajímavá činnost, hodně zdlouhavá a s nicříkajícím výsledkem. Neboť co je to koncepce ? Potřebujeme koncepci nebo pravidla ?

Pohledem zcela obecným nacházím dvě prapříčiny potíží zdravotnictví :

- První tkví v tom, že systém zdravotní péče a jejího financování je prost definic postavení jednotlivých jeho účastníků a definic pojmů vůbec. Takto by nebyl funkční žádný systém a není funkční ani ten stávající. Je pln proklamací, jejichž interpretace jsou přerůzné, hlavně však intuitivní a přitom není zřejmé jakými kompetencemi a odpovědnostmi je kdo vybaven. Jeho dogmata jsou nadána zvláštním paradoxem : Skutečnost není interpetována, ale interpretace se uskutečňují.

- Druhá, s tou první související docela těsně, je v tom, že je dána závazná objednávka a současně s ní i závazná cena. Stát prostě rozhodl, že tolik a tolik takové a takové péče tak a tak dostupné, bude poskytnuto za takovou a takovou cenu. A stát si pojistil fungování toho nesmyslu tím, že na jedné straně oním " lege artis " zavázal poskytovatele i v oblasti trestního práva a na druhé straně proklamuje, že zdravotnictví je bezedná studna a poskytovatelé jsou těmi, kdo spotřebovává zbytečně prostředky.

Správně to má být tak, aby stát sdělil, kolik peněz chce na péči dát a poskytovatelé mu sdělili, co za to mohou poskytnout, nebo naopak, že stát sdělí, jaký rozsah, obsah a dostupnost péče žádá a poskytovatelé mu sdělí, jakou to bude mít cenu.

Jenže stát si počíná stejně, jako si počínala komunistická diktatura. Není ani vcelku co se divit, v čele je až příliš těch, co v čele byli i tehdá, jen se stali trochu mazanějšími : přenesli odpovědnosti na samosprávy a pojišťovny a ponechali si, co komunisté měli rádi, to je čelné postavení bez odpovědnosti. Z toho postavení pak hledají všemožné viníky, zejména zdravotníky a mezi nimi zejména lékaře, které činí odpovědnými za všechny špatnosti.

Sociálně zdatný stát s holou zadnicí nepřipustí žádné prvky přirozeného způsobu regulace spotřeby péče a pokouší se ji zajistit
administrativními prostředky. Nepřeberné množství stále se měnících pseudopravidel má být řešením. Socialismus chce odstranit anarchii trhu společenským plánováním a k tomu potřebuje nesmírný nárůst byrokratické moci, která v konečném důsledku vede k ekonomické stagnaci a k nesvobodě, což obojí právě ve zdravotnictví nastalo, když peněz se nedostává a byrokratická moc nařizuje způsoby, kterými jsou porušována ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv ( důkazy lze předložit ).

A co uprostřed toho medicína ? Pláče, chuděrka, pláče. Postupně pak ale utírá slzy a hledá způsoby úniku z jedné bídy do druhé.
Nedejbůh, že zvolí cestu přijetí toho, co jí diktuje pseudoekonomické socialistické krédo " musíme šetřit, ať to stojí co to stojí " , že nechá na sobě prostituovat socialistická pseudoekonomická dogmata až tak, že ji to přivede na scestí, na němž se ve své historii ocitla již několikrát.


MUDr Jiří Kilian








Další články tohoto autora:
Jiří Kilian

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku