Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.7.2004
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Athény 2004 – Marathón
 >ARCHITEKTURA: Zemřel Pavel Štecha, skvělý fotograf architektury
 >POLITIKA: Telička rozpuštěný a vypuštěný
 >FEJETON: Dobré matky
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Nebezpečné hračky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Když na rozhlednu, tak po rovině!
 >PSÍ PŘÍHODY: Poslušný pes
 >ZE ŽIVOTA: Selské slavnosti Holašovice 2004.
 >VĚC: Já chci taky vyznamenání!
 >POLITIKA: Telička na jedno použití
 >EKONOMIKA: Investory více zajímají firemní výhledy
 >NÁZOR: Lesk a bída liberální ekonomie
 >PENÍZE.CZ: KCP rozhodla: Rhinoceros musí zaplatit
 >PENÍZE.CZ: Roční cestovní pojistka: papírová nebo plastová?
 >NÁZOR: Lékařství nebylo vynalezeno k záhubě, ale k blahu lidí.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
27.7. VĚC: Já chci taky vyznamenání!
Zdeněk Černý

Dobrý den.
Chtěl bych reagovat na všechny iniciativy, které jakýmkoliv způsobem podporovaly vyznamenání vrahů Mašínů. Doporučuji přečíst si zápis z veřejného slyšení Senátu k tomuto tematu. Veřejné slyšení slouží k tomu, aby si senátoři mohli na základě odborných analýz utvořit "nezávislý názor". Sami posuďte prosím jeho kvalitu.... Nikde se tam nemluví o brutalitě, pokrytectví, zbabělosti, s jakou páchali násilné činy. O tom se nedozvíte ani na jejich ww stránkách. Marně jsem hledal někde ten "hrdinský čin", za který jsou navrženi na vyznamenání.. Sami posuďte, kolik času promrhala tato instituce snahou vyznamenat vrahy.
V Senátu teď leží jiné podání úzké skupiny občanů na spoluobčana, který též bojoval proti totalitnímu režimu. Jen s tím rozdílem, že se nedopustil žádného násilí a nejsou za ním nevinné oběti. Navíc od těch prvých placením daní spolufinancuje činnost této instituce. Společně teď můžeme pozorovat, kolik času bude věnovat tato instituce otázce udělení vysokého státního vyznamenání panu Zdeňkovi Černému, což jsem shodou okolností právě já.
V příloze posílám dokument, který odeslala úzká skupina našich spoluobčanů, mezi nimiž nechybí syn mé matky, otec mé dcery, manžel mojí ženy, nakonec jsem se ze skromnosti svým podpisem připojil i já a moji nejbližší přátelé. S pozdravem Zdeněk Černý

 


pondělí, 26. července 2004

Věc: Já chci taky vyznamenání!

 

Vážení páni Senátoři.

 

Žádám Vás laskavě o vyznamenání a odškodnění za odbojovou činnost v minulém režimu. Již brzy po narození jsem pochopil, že jsem se narodil ve zločineckém a nedemokratickém systému. Už na základní škole jsem měl odpor do sebe vstřebávat komunistickou ideologii. Ten u mne byl tak silný, že jsem brzy přestal prospívat i v ostatních předmětech. Za špatné známky jsem byl tehdejším režimem perzekuován a místo na studia jsem musel do kladenských hutí. Aby tomu nebylo málo, tak mi vzali do huti Koněv, přestože vedle byla ještě huť Poldi. Svůj boj s režimem jsem ale nevzdal a většinu času pracovní doby jsem tam trávil v kantýně popíjením sedmistupňového piva. Jako údržbář jsem vždy odváděl nekvalitní práci, často "ztrácel" nářadí, abych si vybavil domácí dílnu, házel špačky do hlubinných pecí ve víře výroby nekvalitního železa. Často jsem očůrával zeď Rudého koutku válcoven, dvakrát se mi podařilo ukrást spolupracovníkovi - horlivému budovateli socialismu část výplaty. Po čase jsem se pokusil úspěšně vstoupit do KSČ a dlouhými projevy protahoval schůze, aby soudruzi trávili co nejméně času se svými rodinami a neměli čas na řešení výrobních problémů. Po založení rodiny jsem měl nedostatek prostředků na další záškodnickou činnost, pro kterou jsem nutně potřeboval automobil a další finanční prostředky. Pokusil jsem se získat několik automobilů, zboží různého druhu i peníze. Úplně poslední pokus o financování mé záškodnické činnosti mi nevyšel a byl jsem tehdejším režimem odsouzen do vězení. Po návratu z vězení jsem změnil taktiku boje s nepřítelem, přestal chlastat a krást. Svůj odpor k režimu jsem dával najevo aktivní neúčastí na spartakiádách a v polovině osmdesátých let minulého století jsem vymyslel říkanku "Husáku,Husáku, ty jeden čur...!" Za celou dobu jsem však bohužel nikoho nezabil.

Mým cílem bylo rozvrátit hospodářství socialistického státu, rozvrátit komunistický režim a nastolit spravedlivý demokratický systém, který bude umět ocenit opravdové hrdiny a oddělí ty dobré vrahy od těch zlých. K tomuto boji a k činnosti, kterou jsem vykonával, se ale zapojilo méně lidí, než jsem předpokládal a celý projekt nakonec zkrachoval. Velkou roli tu sehrála i skutečnost, že jsem nevěděl, zda jsem třetí, čtvrtý, či pátý odboj. Smysl mého života a pocit uspokojení se naplňuje právě teď, když vidím jaké morální autority vyplouvají mezi elitami této společnosti...Za dobu vězení jsem přišel o výdělek, který by na postu špičkového manažera, kterým jsem se mohl stát kdybych nebojoval s režimem, čítal několik desítek tisíc euro!

 

Žádám Vás proto o veřejné slyšení, proč jsem rozhodl se vyznamenat. Zároveň potřebuji vyplatit částku, kterou jsem vyčíslil výše.

Děkuji za pochopení. Zdeněk Černý




Další články tohoto autora:
Zdeněk Černý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku