Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.7.2004
Svátek má Viktor




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Pes pokousal v obličeji malé děvče
 >REAKCE: Ad: Několik glos
 >MROŽOVINY: Poznámka k iráckému problému
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Doba stříhaných trávníků
 >PSÍ PŘÍHODY: Učenlivá Iris
 >EKONOMIKA: Experti očekávají posílení koruny
 >ZAMYŠLENÍ: Sportem ku zdraví
 >SVĚT: Hodnocení univerzit
 >PENÍZE.CZ: Pojišťovací poradce, nebo pošťák?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HISTORIE: Athény 2004 – Marathón
 >ARCHITEKTURA: Zemřel Pavel Štecha, skvělý fotograf architektury
 >POLITIKA: Telička rozpuštěný a vypuštěný
 >FEJETON: Dobré matky
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Nebezpečné hračky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
28.7. Špidlovi nebude slušet frak z ostudy
(eff)

Chováme se jako smradi, bohužel i na nejvyšší úrovni

Přestože se říká, že čas zhojí každou ránu, "sarajevský syndrom" Václava Klause je zřejmě nezhojitelný, napsal týdeník Respekt v roce 2002. A měl pravdu. Někdejší místopředseda ODS Ivan Pilip se nikdy nezbaví hanby, kterou na sebe uvalil, když se spolu s Janem Rumlem a dalšími rebely pokusil o převrat ve straně, zatímco její předseda Václav Klaus byl na pracovní cestě v Sarajevu.

Rebelové měli tehdy sto a jeden dobrý důvod, proč zvolili k útoku na Klause právě chvíli, kdy byl Klaus s cizině. Strach z čelního střetu byl z těch sto a jednoho důvodů až tak někde na osmém místě, asi nebyl úplně první. Jistě to nebylo dílo okamžitého nápadu. Však také jsme slyšeli nejedno vysvětlení, jak to všechno bylo myšleno a k čemu všemu dobrému to mělo vést. Puch zrady však nevymizel ani po letech a současné problémy Unie plynou jistě i z toho, že v pachu zrady se špatně dýchá. Vést rebelii, když je ten, proti komu se rebelie vede, pryč, to se prostě nedělá. Je to osudový přehmat, přinejmenším. Ani tisíc dobrých a logicky zdůvodnitelných důvodů nepřeváží fakt, že to či ono je vnímáno jako něco, co se nedělá.

Obdobně osudového přehmatu se dopustil Jan Ruml, když v době televizní rebelie popadl spacák a šel bivakovat do velínu na Kavčích Horách. Ruml je dnes natolik v politickém ústraní, že je mimo hlavní proud nevraživosti. Jakmile by ale vystrčil růžky, hned by mu na ně někdo pověsil transparent DOČASNÉ BYDLIŠTĚ VELÍN. To proto, že určité věci se nedělají. Do veřejnoprávní televize politik nesmí vtrhnout a dělat tam nátlak ve prospěch té či oné skupiny. Nejenom proto, že to je proti zákonu a kdyby byly u nás normální právní poměry, všichni tehdejší účastníci "betléma" by měli přinejmenším opletačky s policií a soudy. Nesmí to udělat, protože se to nedělá. Ruml to udělal, byl to přehmat a už nikdy mu ho nikdo neodpáře.

Do třetice, nikdo nikdy už neodpáře Vladimírovi Špidlovi, že ze všech vykopnutých politiků dostal ten nejzlatější ze všech zlatých padáků. Žádný nešel hladovat a nikdo to od nich ani nečekal. Dejme tomu, že bylo nutno vyhodit ředitele prosperujících Českých aerolinií, aby mohl Jaroslav Tvrdík usednout do vaty. Byla to tedy hodně silná ukázka arogance moci, ale veřejnost je vycvičena a otrlost jí nechybí. Tvrdík by asi měl s tímto škraloupem problémy, kdyby se chtěl do vrcholné politiky vrátit, ale nezdá se, že by to měl v úmyslu.

Veřejnost je vycvičena třebas i takovými případy, jako když Česká pojišťovna dostala státní garanci 4,7 miliardy korun, načež bývalý ministr financí Ivan Kočárník se stal předsedou jejího představenstva. Ani Kočárník se asi nechce vrátit do politiky.

Ale Vladimír Špidla?

To přece je politik, a navíc je znalost historie jeho silná stránka. V hlavách zmatené chasy zvané vládní koalice mohla vzniknout myšlenka "vyhodíme Teličku a pošleme tam Špidlu". Dokonce je možné, že k takovému řešení existuje sto a jeden dobrý důvod. Proti stojí jeden jediný - že se něco takového nedělá.

Sociální demokraté svého předsedu a premiéra podrazili a vykopli. Otisk boty je na zadní kapse jeho kalhot zřetelně vidět. Špidla sám Teličku do Bruselu pomáhal instalovat poté, kdy došlo k mezinárodní ostudě s nominací Miloše Kužvarta. Načež během několika dní má být vykopnut Pavel Telička.

Otřesné jsou samy okolnosti Teličkovy likvidace.

Tento muž je fakticky ministr evropské vlády. Tento vysoce postavený činitel se dozví o svém pádu z telefonátu svého kamaráda. Vydá se tedy do Prahy a zde nikdo, doslova nikdo nenajde dost zmužilosti, aby se mu odvážil podívat do očí a říci mu:

"Pane Teličko, račte pochopit, pan Špidla přece jen musí něco dělat, takže mu uhněte a popusťte svoji židli."

Asi každý Čech, který byl někdy někde zaměstnán, zažil něco podobného - sám jsem to zažil mnohokrát na sobě i u jiných. Chováme se k sobě jako zbabělí smradi. Ve vrcholné politice by přece jen člověk čekal jinou úroveň. Jak vidno, marně.

Toto se nedělá, toto je strašná hanba. Pořád ještě bych si přál, aby se ta hanba přestala dít a aby si ti pánové uvědomili, co děsného činí. Ale jestli bude pokračovat a pan Špidla odletí do Bruselu, posadí se na Teličkovu židli a bude tam šprtat anglická slovíčka "mother - matka", "beer - pivo", dopustí se osudového přehmatu, který nelze odestát. Vladimír Špidla, muž možná nepřístupný a dogmatický, ale dosud bezpochyby čistý, se přiřadí k politikům ve fráčku ušitém z látky, jíž se prostě říká ostuda.

Je to ta nejtrvanlivější tkanina, jakou textilní průmysl zná.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku