Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 30.7.2004
Svátek má Bořivoj




  Výběr z vydání
 >PENÍZE.CZ: Začínáme investovat: část druhá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - O mlékárnách
 >PSÍ PŘÍHODY: Hlídání ve čtyři ráno dnes nanovo
 >VÍKENDOVINY: Celkem nevýznamný poloostrov na asijském kontinentu
 >POLITIKA: Vítězové a poražení
 >SPOLEČNOST: Praha plná krav
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POLITIKA: Malou domů hraje i opozice
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vrtulník typu DogBell aneb Navštivte vojenské muzeum
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Těšení na tunel
 >PSÍ PŘÍHODY: Hlídání ve čtyři ráno
 >PENÍZE.CZ: Je vůbec nezbytné vybírat nějaké daně?
 >NÁZOR: Vojnu zrušili liberálové
 >NÁZOR: Úloha „užitečných idiotů“
 >TÉMA: Pes pokousal v obličeji malé děvče

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
30.7. VÍKENDOVINY: Celkem nevýznamný poloostrov na asijském kontinentu
Václav Vlk

Miliarda.... Sakra, miliarda! Jak je velká miliarda?! Jak je hodně tisíc, to vím. I deset tisíc si lehce představím. Stotisíc je sice hodně, ale taky vím jak to vypadá. Milion si představím hůř, ale jo. Jsou to třeba Pražáci. Všichni. Sto milionů už je na mne moc. Co třeba sto milionů lidí? Budu si představovat: Česko má 10 milionů, Rakousko myslím pět, Švýcarsko taky. Maďarů je tuším šest milionů, Slováků i s místníma Maďarama a Romama tak 5 melounů, komplet Německo i s Turkama má 80 milionů obyvatel, to máme... (jak počítali Voskovec a Werich..: to máme 80 plus 5 a plus pět a k tomu..., Ludolfovo číslo je 3,14... a takže celkem je to asi tak 110 milionů lidí! Sakra, to není ani deset procent! Z počtu jedné miliardy a celkem prý nejasných dalších dvě stě milionů... Proč přemýšlím zrovna o miliardě a dvě stě milionech? No přemýšlím o Číňanech!

Z hlubokých myšlenek hodných celého muže, protože my celí muži zásadně myslíme na věci veliké a osudové, jako je budoucnost lidstva a tak, zatímco ženy většinou přemýšlí kam půjdeme zítra, co tam budeme dělat a hlavně co udělají s penězi, které my vyděláme, mne něco vyrušilo. To něco bylo to, že obě Rusky sedící vedle nás a bavící se silně ječivými hlasy jak Marfuša s macechou v Mrazíkovi začaly náhle šeptat. Rozhlížel jsem se po vagónku vláčku stojícím v konečné stanici ve výši 3454 metrů nad mořem... A hned mi to bylo jasné! Moment! Pokud si myslíte, že žádný vlak nemá konečnou v takovéhle výšce, tak to se mýlíte.Tenhle má. Je to vláček, který vás vyveze do sedla Jungfraujoch, ležícím mezi špičkami alpských obrů Jungfrau a Mönch a kousíček od svalnatého Eigeru. Myslíte-li si, že jsem úplný "pako", když ve vláčku v konečné stanici vytesané v kameném tunelu ve skoro 4000 metrech nad mořem přemýšlím jak vypadá miliarda, tak to si pište, že nejsem. Tedy nejsem "pako". Myslím, že by vás podobné myšlenky napadly také. Hned se dozvíte proč.

Kdybyste se potulovali a procházeli po oné stavbě hrdě se vypínající nad a vedle ledovců jako my a vpíjeli se do krásných výhledů a romantiky velehor a mířili k výšinám vznešených myšlenek, dlouho u nich nezůstanete. Nedovolí vám to totiž neuvěřitelné množství Asiatů ověšených fotoaparáty a šišlajících do mobilních telefonů, kteří jsou všude kolem vás. Nejsou to Japonci, jak by člověk předpokládal, ale jsou to Číňani! Ani se nemusíte ptát z které Číny jsou, protože v jejich oblečení a vůbec jednání je něco, co je nezaměnitelné pro každého, kdo v komunismu žil. Navíc to dotvrzuje "nenápadná" přítomnost mladých, dobře živených mužů s důležitým výrazem ve tváři, v jejichž přítomnosti štěbetající Asiatky umlkají a ve tvářích dostanou výraz, jaký jsem naposledy viděl na účastnících zájezdů CKM před třiceti lety.

Už to, že je tato stavba v sedle alpských velikánů doslova narvaná Číňany, je pro našince neuvěřitelné. Číňani na Jungfrau! A co jich je! Jsou všude, obsadí všechny volné lavičky široko daleko, svým množstvím ucpou i to největší okno na tu nejkrásnější vyhlídku. Cpou se rýží v restauraci, tedy spíše velehorském bufáči, kde je vyvěšen jídelníček v čínských znacích. I na dveřích záchodků jsou čínské znaky a v chodbách k ledové jeskyni vytvoří jejich výpravy takovou zácpu, jaká bývá v době špičky ve vozech pražského metra.

Bylo jasné, proč Rusky začaly šeptat. Ve vchodu do vagónu se ozvalo štěbetání a během pár vteřin byl do posledního místečka obsazen čínskou skupinou.
Jsou okamžiky, kdy člověk pocítí zadostiučinění ve chvíli, kdy by to nečekal. Do této chvíle suverénní Rusky, však to známe nejméně od roku 1968, jak umí být Rusky "suverénní", se evidentně zmenšily a jak Wolkerův hrdina se snažily "státi se nejmenší na světě".
Nejsem moc škodolibý. Tedy aspoň ne víc než většina lidí co znám. Ale nedalo mi to, aby mi v hlavě neběželo heslo z doby Srpna 68: "Jděte domů Ivani, lezou vám tam Číňani!"

No, jestli lezou do Ruska, nevím, ale do Interlakenu, k jezerům a do hor je Švýcaři přímo lákají. Pryč jsou všudypřítomní Japonci, dneska jsou v Alpách hitem Číňani. A taky jsou všude. I ve vláčku kolem nás. Hlasitě se smějí, pokřikují na sebe, jak se zdá zajímají se jen samy o sebe. Ano, "samy", protože kolem nás sedí samé mladé Číňanky, mlaskají, výskají, hlasitě a ječivě se smějí a těch pár bílých spolucestujících je vůbec nezajímá. My sedíme a mlčíme, malá bílá skupinka ve vláčku uprostřed tunelu v Jungfrau a já přemýšlím, zda autor krásných knížek o soudci Ti znal jenom krásné Číňanky anebo nám něco zamlčel. Protože, ať koukám jak koukám, a koukal jsem pořádně , nikde žádná hezká Číňanka. Možná, že jsem narazil na zájezdu chovanek z nějakého čínského "vošklivince", ale co jsem viděl to jsem viděl. Jestli jsou takhle krásné i gejšy v Šanghaji, no tak nazdar. To musejí být ti námořníci dlouho na moři. Aby holky vydělaly.

Vláček se rozjíždí, video nám začíná ukazovat historii stavby této úžasné trati a to mi dává možnost na chvíli zapomenout na čínskou záplavu. Za chvíli budeme přestupovat ve stanici Kleine Scheidegg na další vláček, který nás poveze dolů do údolí. Hurá, už bylo těch Číňanek a jejich politruckého doprovodu skoro dost. Vláček zastavuje, vyrážíme ven na nástupiště a tak, jak jsme vystoupili, směřujeme všichni... k záchodkům. Mají jich tam plno, nových i zánovních a vědí proč. Tlak dělá s měchýři, jak vím už z biologie na základce z kapitoly "Ryby ", svoje.

Hrdě vkráčím na ona místa a vstoupím do "místnůstky" asi tak o rozměrech čtyřpokojáku v paneláku. A strnu. Kolem stěn mušle, všude. V jednom rohu místnosti stojí malinká skupinka bělochů včetně podivně zamlklých adolescentů, kteří před chvíli řvali na nástupišti jako koně, u druhé zdi se mačkají k sobě Číňané, těkavě se rozhlížející a u nejdelší stěny stojí...

Sakra, to jsem se lek. Pamatujete si na Goldfingerova zabijáka? Toho Korejce? Jak házel tím vražedným kloboukem? Hrozný zjev! Obrovské krabicovité tělo, hlava posazená na býčí šíji přecházející do piánovitých zad? Jo? Pamatujete? Jak ho nakonec James Bond zlikvidoval jen díky kabelu vysokého napětí?

Tak takových Korejců tam stálo asi deset. Zády k ostatním a na první pohled to vypadalo, jako když jich tam stojí nejmíň dvacet. Tak širocí vypadali zezadu. Obrovská záda narvaná v o půl čísla menším saku. Dva po stranách stáli tak, jako by ty, co zrovna měli plné ruce práce, chránili, a tvářili se stejně jako ten Kim z Goldfingera. Pak si oklepali, otočili se a za hrobového ticha vypochodovali ven. Ježišmarjá, to byly zjevy! Svaly na čelistích jak boule, hranaté brady, obrovské pazoury. Čert ví, kdo to byl. Etnicky to byli určitě Korejci! Korejce já poznám, od té doby co jsem chodil za jednou dívenkou co bydlela pod Karlákem v internátu kousek od kostela sv. Karla Boromejského a kde bydleli poslední studující Severokorejci. Co je k nám dovezli jako sirotky za korejské války. Takže žádná mýlka! Jo a taky podle toho, že měli na klopách odznáčky v barvách a tvaru jihokorejských vlajek. Já sice v zásadě vím, co s Korejcema! Když začnou být agresivní, nejlíp je je rychle ožrat. Alkohol totiž nevydrží. Jenže, na tom hajzlíku žádný šnaps nebyl. Tak jak rychle zvadly ty dvě Rusky po příchodu Číňanů do vagónu, Čínští souzi, ač měli převahu, se stejně evidentně zděsili při pohledu na tyhle Korejce. Jak je vidět, nikomu nerostou stromy do nebe. A kdo to vlastně byl? Vim já? Možná hoši od Goldfingera, možná jihokorejská výprava vzpěračů... Čort znájet!

Cesta dolů do údolí Lauterbrunnen pak už proběhla v klidu. Krásná příroda a na konci útulný hotýlek. Večer jsem se díval z terasy hospůdky údolím Lauterbrunnen na bílé špice Mittaghornu a Jungfrau a přemýšlel, co si o nás Evropanech asi tak myslí čínští turisté. Co navštíví Jungfrau a vůbec Evropu. A pak jsem si vzpomněl, jak u výtahu v nejvyšším patře budovy tam nahoře v sedle Jungfraujoch byla na stěně propagační turistická mapa čínské letecké společnosti. Z mnoha měst uprostřed veliké Číny byly nakresleny šipky leteckých tras do Evropy. Na mapě, kterou z největší část zabírala Čína, Mongolsko, Japonsko a dole Indie, na jejím druhém konci vedle sebe bylo několik teček. Se jmény London, Paris, Basel, Roma, Bruxeles. A ty tečky byly na té mapě vlastně nahňahňány těsně vedle sebe.

Díváme-li se na to takhle, tak si ta miliarda musí nutně myslet, že Evropa, ta do které létají, ta která si sama o sobě myslí že je ta jediná a pravá skutečná a civilizovaná (přeloženo: Západní), tak ta že není nic jiného než celkem nevýznamný poloostrov na druhém konci světadílu zvaného Asie.

P.S.- Jo, a kdyby se náhodou vládě povedlo, jak plánuje, udělat úspěšnou reklamní kampaň, aby čínští turisté létali do Prahy, mám návrh. Postavme kousek za Prahou ještě jeden Karlův most a na kopci papundeklový Karlštejn, protože jinak se nám sem ti Číňani nevejdou.

***********************
Obrázky :
Obr. 1: Nahoru a nahoru a nahoru a jsme vy výšce 2610 metrů.Nad námi Jungfraujoch.
Obr. 2: Na zastávce se můžeme koukat na Eiger, tam co ve filmu vždycky bojují horolezci se smrtí.
Obr. 3: Konečná! Jungfraujoch!
Obr. 4: Už jsme zase dole a koukáme na Lautebrunner a jeho stovky vodopádů a na za nimi na alpské obry




Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku