Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.8.2004
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >PEDOFILIE: Listování povoleno?
 >TÉMA: Vliv domácího násilí na psychiku oběti domácího násilí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jizerky - silniční krajina
 >POSTŘEH: O značkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oni se už definitivně zbláznili
 >PSÍ PŘÍHODY: Opět jsem neznámý pán
 >PSI: Vycvičený pes není nebezpečný
 >POLITIKA: K moci se dostal kariérní politik
 >POLITIKA: ODS otáčí, a to je dobře
 >POLITIKA: Průběžné výsledky kyperské války
 >NÁZOR: Co president může, a co musí
 >NÁZOR: Proč se vladimír špidla směje, až se za břicho popadá
 >PENÍZE.CZ: Vraťme životnímu pojištění původní význam
 >TÉMA: Pachatelé domácího násilí
 >SVĚT: Jak se máme, Afghanistáne ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
5.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jizerky - silniční krajina
Jan Kovanic

Mrtvý les

V Jizerkách je tolik silnic a silniček, že plácat se se po nich pěšky nemá smysl a je daleko lepší projet je na kole, psal Rowdy v komentáři k mému minulému článku o ráji v Jizerkách. Jo, nebejvalo to tak vždycky. Jizerskohorská krajina byla nejdříve protkána jen nemnoha cestami a místo turistů po nich poskakovali jeleni. Lesy zde byly hluboké, rostly v nich rudé buky, bílé kleny, věčně zelené jedle, jilmy, břízy, jeřáby... A dokonce i smrky. Jizerskohorské smrky, s hodně větvemi, hodně boulovaté kmeny mají, jak se můžete podívat třeba právě na Kristiánově a v okolí, třeba na cestě pod Liščí boudou. Príma dřevo. Asi jako první začal toto bohatství systematicky exploatovat Albrecht z Valdštejna, když v nechal v roce 1630 uprostřed lesa vykácet "novou louku". Dřevo odtud sloužilo nejdřív pro výstavbu Liberce, později se z něho stavěl hraběcí Jičín. I pro Jizerky měla Bílá Hora neblahé následy.

Les dával dřevo i místním železným hutím, které z chudé rudy tavily kulky do prusko-rakouských válek. Pak nastoupily hutě sklářské, které jednak ukusovaly les na jeho okraji směrem od Jablonce, ale další vznikaly uprostřed lesa. Na Nové louce stála taková huť do roku 1839. Pak zanikla, zároveň s rozvojem sklárny v Kristiánově. Z Kristiánova se sklo vozilo do kraje Hutní cestou, do údolí Blatného potoka, pak na hřeben Královky k dnešní Prezidentské chatě a dál údolím Bílé Nisy do Rýnovic. Huť stála například i na Jizerce. Patřila jednomu ze sklářského rodu Riedlů, který k ní jezdil na koni. Protože bydlel v Josefově Dole, nechal postavit cestu přes tři hřebeny a dvě údolí. (V tom prvním byla později postavena přehrada, co se z ní stala Protržená, ve druhé je nádrž Souš aneb Darré...)

První velké přebudovávání jizerskohorských cest nastalo na konci 19. století. Na základech starších stezek vznikly základy dnešních magistrál: Vysoká cesta vedla z Nové Louky přes Závory do Pil u Oldřichova v Hájích, Polednická silnice sem vedla taky, nejznámější je asi Stolpišská za hřebenem Holubníku. Pak přišla krize a konec se sklárnami. Po místních silnicích se vozil písek a vápno a armatury k budování železobetonových opevnění proti Prusku či komu zase. Načež v roce 1948 na Jizerky vtrhly důsledky další Bílé Hory. Začali jsme zalívat chřtány našich imperialistických nepřátel mírovou ocelí. Důsledky pocítily nejdříve Krušné Hory. Jizerky a Krkonoše byly další v řadě. Nevěřil jsem na začátku šedesátých let minulého století, když nám vykládali, že teď ale jsou jizerské lesy zasaženy tak, jak byly Krušné před dvaceti lety. Pak přišel první velký polom na Pytláckých kamenech. A další.

Málokdo ví, že naše severní hory byly ničeny polskými a východoněmeckými elektrárnami v údolí Nisy, v tom zářezu do našeho území kolem Žitavy. Zatímco my jsme v té době zastavili provoz elektrárny u Andělky, která spalovala hořlavou hlínu, co se jí říkalo lignit, naši severní sousedé postavili kapacity, převyšující výkon našich pokrušnohorských komínů. Emise natolik poškodily jizerskohorské lesy, že se další pobělohorská vláda v sedmdesátých letech rozhodla je "zachránit".

V létě roku 1972 jsem stanoval na severním břehu Černé Nisy (pro čtenáře map "Bedřichovská přehrada") a učil se tu na jednu zkoušku. Kousek vedle sídlili pražštíé trampi. Přifařil jsem se k nim. Přes den jsme chodili stavět protipožární rozhlednu na Brdo, po večerech vyřvávali u táboráku. Jednou až do této jinak panenské přírody zajel člověk na motorce. Vydali jsme se mu to vymluvit. Tvrdil, že je lesák. "Nemysli si, že když máš zelenej kabátek, že ti budeme věřit," opáčili jsme. "Vypijte mu benzín," nabádal nás sám Kapitán Kid, ale nakonec jsme se spokojili slibem zeleného mužíka, že na silnici za přehradou svůj stroj dotlačí. Zato nám u ohně vyprávěl báj, jak teď lesy budou zachráněný. "Tak proč se tu staví tolik silnic?ů optal jsem se ho. No a to právě byla ta záchrana! Silnice se postaví, aby se mohl celý les, ještě zdravý, vykácet a nezbyly tu po něm jenom ohlodané kosti jako na Jizeře. No a pak se vysází nový, zdravý...

Jak pravil, tak se stalo. Všechny staré silnice se vylepšily, postavili se i nové (ano, jsem pamětníkem výstavby nové traverzní silnice pod Holubníkem, jmenuje se Nová cesta...) a les zmizel, aby z něj někde udělali dřevotřísku. Ale ten druhý bod musel počkat, až všechny Bílé Hory dokonaly. Konečně Němci z Evropské unie odstavili svoje elektrárny, konečně naše lesní správa začala budovat nový les - za pomociholandských a kdovíjakých grantů a nadšených lidí. Jizerky se zase začínají zelenat, létají tu opět i motýli. V hlubinách Černé Nisy se daří sivenům, v liberecké Nise se proplétají pstruzi.

Co zůstalo, jsou transportní silnice pro genocidu stromů. Dvacet let jsem nebyl v Jizerkách. Pak jsem chtěl dětem ukázat tu krásu. Většinu času jsme šli po asfaltu, betonu, položených panelech. Jen od sedla Holubníku k Ptačím kupám jsme šli po houpavé rašeliništní půdě. Ale i tady se vyskytli horští cyklisté... Jako kluk jsem jednou šel starou poutní cestou do Hejnic (tou, co se pak nad Ferdinandovem jmenuje "Nová poutní cesta"). Na západním břehu Černé Nisy se šlo jen úzkým úvozem po hatích. Všude kolem to čvachtalo. Cesta byla v horším stavu, než když po ní chodily davy věřících. Když jsem sem po třiceti letech zavítal, skoro jsem brečel: Perfektní asfaltka vede od Závor pod Panenskou strání až k elektrárně v Rudolfově. Ale nesmí nse tu jezdit auty. Někdy se tudy jezdí. Ale dejete si pozor na policajty - ti se tu vyskytují taky. Zase ve svých autech...

Psáno v Praze 4. srpna 2004 před usnutím

Pokud se chcete stát Přítelem jizerských hor, navštivte stránky obecně prospěšné společnosti Suchopýr, která sídlí v Oldřichově v hájích. (Z tohoto webu jsem převzal uveřejněné fotografie.)
Za pouhých 200 korun si můžete koupit semenáček rudého buku, bílého klenu, věčně zelené jedle, jilmu, břízy či jeřábu. Oni vám ho zasadí a budete mít v Jizerkách vlastní strom. A když budete moc hodní, tak si ho budete moci přijet zasadit i sami! Více na zmíněném webu.

Les bude



Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku