Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.8.2004
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >PEDOFILIE: Listování povoleno?
 >TÉMA: Vliv domácího násilí na psychiku oběti domácího násilí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jizerky - silniční krajina
 >POSTŘEH: O značkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oni se už definitivně zbláznili
 >PSÍ PŘÍHODY: Opět jsem neznámý pán
 >PSI: Vycvičený pes není nebezpečný
 >POLITIKA: K moci se dostal kariérní politik
 >POLITIKA: ODS otáčí, a to je dobře
 >POLITIKA: Průběžné výsledky kyperské války
 >NÁZOR: Co president může, a co musí
 >NÁZOR: Proč se vladimír špidla směje, až se za břicho popadá
 >PENÍZE.CZ: Vraťme životnímu pojištění původní význam
 >TÉMA: Pachatelé domácího násilí
 >SVĚT: Jak se máme, Afghanistáne ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
5.8. POSTŘEH: O značkách
Ivo Rýznar

Tvrdit, že značky jsou jenom na silnicích, by byla naprostá blbost. Jako nemotorizovaný účastník převážně pěšího provozu zavítám tu a tam i do lesa. A ejhle, na některých stromech potkávám bílo-modro(červeno, žluto, zeleno)-bílé značky. Turistické značky. Bez benzínu, rezervní pneumatiky či výstražného trojúhelníku podle nich mohu dojít jen s mapou téměř kamkoli.

Jenomže v lese nejsou značky toliko pro dálkoplazy. Kolikrát jsem si všiml, že na stromech jsou namalovány i jiné jednobarevné pruhy. Kdysi jsem byl poučen, že si takto označují stromy lesníci. Ovšem k čemu , to si mohu pouze domýšlet. Předpokládám však, že ať je důvod jakýkoli, označkovaný strom je určen k porážce.

Není tomu tak dávno, co mi prodloužení trasy metra hodně zkrátilo cestování do práce a z práce. Po čtyřech letech jsem nemusel obcházet ohradou obehnané staveniště a mohl zamířit nejkratší cestou ke stanici prostředku městské hromadné dopravy. Po čtyřech letech jsem vykročil opět po chodníku, který mi byl takovou dobu tabu. Po chodníku plném děr, prasklin a nerovností. Vyrazil jsem tuhle se synkem z domu na procházku a co nevidím. Každá tato past na nohy byla omalována kolem dokola bílou barvou. Zvídavý potomek se mne coby vševědoucího otce optal, k čemu to je dobré. Vzpomněl jsem si na stromy a odvětil, že si tímto opraváři chodníků zřejmě označili kam bude potřeba nalít trochu asfaltu, aby byl chodník zase alespoň přibližně rovný. Klouček se s odpovědí spokojil, i když vyjádřil obavu, zda barvu nesmyje první déšť. "Neboj, oni to jistě do té doby spraví," odpověděl jsem mu.

Uběhlo několik týdnů. Vracel jsem se právě z dovolené a blížil se k té naší označkované pěší zóně. Moc dobře jsem věděl, že za tu dobu v Praze několikrát vydatně pršelo, a že by synkovy obavy mohly být naplněny. Ale ne, říkal jsem si v duchu, chodník bude spravený, bílá barva bude odstraněna. Ve chvíli kdy jsem vkročil na komunikaci pro pěší jsem pochopil, že mám synka vizionáře.

Bílé čáry byly nahrazeny zbrusu novými červenými.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku