Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.8.2004
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >TECHNOPARTY: Technolidé jsou normální...?
 >POLITIKA: Co všechno musí vyřešit Gross
 >FEJETON: Vzpomínat na Prahu nad ruskou čepicí
 >FEJETON: Královny virtuální krásy?
 >FEJETON: Cestou ke slávě
 >POLITIKA: Jaký mír?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - cigarety a kafe, taky banány
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak kdo blbě vidí
 >VÍKENDOVINY: Lopude Lopude, kdo po tobě pude?
 >DETEKTIVKA: Na vlastní oči
 >EKOLOGIE: Ropná krize je tady. A co dál?
 >SPOLEČNOST: Zábava na stadiónu
 >ZE ŽIVOTA: Vzpomínka na padesátá léta - MANDELINKY
 >POSTŘEH: O háčkovi
 >PENÍZE.CZ: Autentizační prvky a metody pod drobnohledem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
6.8. DETEKTIVKA: Na vlastní oči
Lydie Junková

Motto. Neviditelná ruka trhu (invisible hand) - svým způsobem základ ziskuchtivosti:"Není to laskavost řezníka…, nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku….výhody, které plynou jim."
(Adam Smith, Bohatství národů.) Odvolávat se dnes na teorii z konce 18.století, tedy z počátků kapitalismu, je jistě myšlenkový lapsus, leč "šedivá-li teorie, zelený strom života" …

"Mně se to celé nezdá!" poručík Gall si zamnul oči a sklopil stolní lampu. "Musím si s ní ještě promluvit."
"To si rozmysli," namítl kapitán Doubek . "Uvědom si, co to děvče v poslední době prožilo!"
"Právě proto! Co když se jí to v hlavě popletlo? Mohlo se to odehrát úplně jinak."
"Vypovídá přece stále totéž, že ho viděla, jak tam nad ní klečí a drží se rukama za hlavu!" Kapitán zavrtěl hlavou. "Vždyť je to ještě dítě!"
"Já vím. Připustila, že to snad původně nechtěl udělat. Ale jak se při tom tvářila! Vůbec nezaváhala, že by to nemusela prozradit, ani v nejmenším ho nelitovala."
"A neměl bys spíš politovat ji? Přistihla vlastního otce nad mrtvolou...Ať už tu ženu zabil, nebo nikoli."
Poručík Gall si znovu pročetl celý spis. Musel si přiznat, že ta dívka v něm nebudila žádné sympatie, naopak; a to bylo samozřejmě špatně: vždycky se snažil být nepředpojatý. Co mu na ní vlastně tak vadilo? Štíhlounká blondýnka se sklopenýma očima; snad jí bylo hanba. Za otce? Za to, že přihlížela a nezasáhla? Tvrdila ovšem, že když přišla, bylo vlastně už po všem. Že na zemi za plotem zahrady ležela bezvládná postava - a nad ní - nejdříve ho údajně ani nepoznala: . "Teprve když se narovnal... tak jsem viděla, že je to - táta," šeptala nešťastně. Kapitán má pochopitelně pravdu, muselo to na ni zapůsobit strašně.
Otec Renáty Paterové se arci nepřiznal. …. Nepopírám stálo v jeho výpovědi , že jsou v těch místech moje stopy! Chodil jsem tam často trhat maliny...
Poručík Gall už ani dál nečetl. Věděl, že obviněný nebrousil jenom v maliní, ale že se opodál, v břečťanem malebně obrostlé chatě, tajně scházíval se ženou, kterou tam později našli mrtvou. Někdo ji uškrtil a nepochybně si k tomu oblékl rukavice. Inženýr nezapíral, že to byla jeho milenka. "Ale já jsem ji nezabil!" vykřikl, když mu sdělili obvinění. "Jaký bych měl důvod?" Zakryl oči, roztřásla se mu ramena.
Poručík zažil nejrozličnější komedie, které mu občas lidé servírovali, zřejmě přesvědčeni, že kriminalisté jsou slabomyslní. avšak tenhle člověk působil naprosto věrohodně. Nikdy nebyl trestán, s nikým neměl konflikty; známí a kolegová z práce shodně tvrdili, že "Olda má strašně mírnou povahu; je až moc slušnej". Jediným jeho pokleskem byl ten nelegální poměr. Arci poté, co Viktor Gall spatřil jeho manželku, začínal tu nevěru chápat: nesmírně rezolutní dáma, ten typ,který by hravě zvládl vzbouřenou armádu, už jen těma studenýma očima.
"Ona ho hrozně tejrala!" prohlásila s gustem sousedka z protějšího bytu. "A on si nechal všecko líbit - hlavně kvůli tý jejich zakřiknutý žábě. Byl to moc hodnej člověk."
Jak asi otcovo provinění snášela ta dívka? Byla jedináček, nevýbojná pravděpodobně po něm, ale podle sousedky kupodivu oddaná své matce.
"Musela mu tu zradu mít strašně za zlé," řekl Viktor Gall .kapitánovi.
"A z toho usuzuješ,že tu ženu uškrtila sama a pak to hodila na tátu?"
Poručík se nepřel; raději se vypravil do inkriminované zahrady . Táhla se za nepříliš výstavnou chatu, polozbořená zeď ji jakž takž oddělovala od cesty, jež se vzadu stáčela kolem hustého smrkového lesa. Viktor Gall se zastavil před bujným maliním a chvilku nehnutě zíral do přítmí mezi vzrostlými, silnými kmeny. Nevšímaly si ho. Trčely tu, naprosto lhostejné k malicherným lidským záležitostem. Žádný nápad z té tmy nevyplouval.. Poručík až příliš dobře věděl, že neobjeví nic, nač by už před ním nepřišli specialisté se svým náčiním a technickými fintami. Chování lidí, stopy jejich činů. .. Jenomže celé to má jednu obrovskou vadu: pozorování, byť prováděné sebedokonalejšími prostředky, přichází většinou, když už je po všem. Příliš pozdě. Zbývá nanejvýš jakási hrubá rekonstrukce citů, vášní, divokých afektů, nebo naopak promyšleného jednání. A přitom pachatel - často už dlouho předtím, než něco provede - signalizuje do okolí nějakou hrozbu. Nevěnuje jí nikdo pozornost? Nevnímá ji? Nebo na to prostě kašle?
Viktor Gall měl zničehonic výrazný pocit, že tu není sám. Nepohnula se opodál větev, visíci skoro až k zemi? Už i na cestě bylo teď šero, vidět sotva na pár metrů. "Je tu někdo?" zeptal se.Žádná odpověď. Opodál zapraskaly suché větve, mohla to být zvěř. Anebo…

."Sestra s ním byla moc šťastná," zašeptala tou dobou hubená, nemocně vyhlížející starší paní, navlečená do sepraného svetru. "Ona mi strašně chybí!" zavzlykala, "byla tak hodná! Starala se o mě, ani se kvůli mě nevdala. A když konečně někoho našla... Já vím," vytáhla kapesník a utřela si oči,"je to asi špatné, když je ženatý."
"Na tom tolik nezáleží," řekl kapitán. "Já vás nechci trápit, ale pochopte, paní Hroudová: my musíme hledat pachatele!"
"Tak vy si nemyslíte, že by pan inženýr?" ožila trochu." Já stejně nevěřím, že by toho byl schopný! Vždyť neměl proč! Oni se - měli moc rádi ..."
"Nevíte o někom, kdo by chtěl vaší setře ublížit?"
Zamyslela se, slzy, už ani neutírala."Kdo, prosím vás! Vždyť ona každýmu pomohla, jak to šlo. Já tu bez ní taky už moc dlouho nebudu."
"Našli jsme vedle ní kabelku,v peněžence měla asi šedesát korun. Nemohla mít u sebe něco cenného?"
"Na krku měla řetízek po matce, zlatý, ale ten jste mi přece přinesli..."
.
"Te děvenka se léčila u nějakýho doktora Nebeckýho!" hlásil o něco později podporučík Křížek. "Je to asi dva roky, to jí bylo sotva patnáct."
"Tak se za ním vypravíme!" řekl kapitán.
"Jenomže ona se po něm slehla zem! Je prý někde v zahraničí, na nějaký stáži či co."
V oficiálních seznamech se jeho jméno nevyskytovalo. Jak se ukázalo, měl stěží dva semestry medicíny; potom dal přednost výnosnějšímu živobytí.

"Něco jsem o něm tuším slyšel," řekl známý psychiatr, ke kterému se Viktor Gall občas uchyloval o radu. "Prý se kamarádil s jedním psychologem z jakési obskurní poradny.Ten že mu měl dohazovat pacienty. Většinou ženy."
"A něco konkétnějšího,pane profesore?" zeptal se zdvořile poručík-.
"Jméno toho psychologa neznám, ostatně pochybuju, že by se někdo k takové lidumilné činnosti přiznal. Nevyloučil bych, že pobíral od toho terapeuta procenta z honorářů! Prachy, o kterých se slušnýmu doktorovi ani nezdá." Profesor si vysunul brýle na čelo, odkud mu vzápětí sklouzly zpátky na nos. "Ale snad by o tom měla něco vědět matka té dívky!"

Otevřela dveře, oděná do elegantního domácího oděvu. Když se kapitán představil, pozvala ho dovnitř. Kráčela před ním do obyváku, který připomínal spíše taneční sál. Stěny zdobené obrazy, na krbu mramorová soška, která měla připomínat starožitnost.
Mlčky ukázala kapitánovi na křeslo u malého stolku a usedla proti němu.
"Na co se vaše dcera vlastně léčila, paní Paterová?" zeptal se.
Podívala se na kapitána, jakoby zírala na prázdnou zeď. "To víte - v době dospívání..." Mávla pěstěnou rukou. "Naše Renáta byla od malička strašně přecitlivělá."
"Užívala nějaké léky?"
"To ani ne. Chodila na jakési - seance. Na začátku s nějakou skupinou. Potom sama. " Paní Paterová nezměnila výraz tváře, jen pohled zledověl.
"A pomáhalo jí to?"
Zarazila se, avšak jen na okamžik. "Nijak moc." Nepatrně vzdychla. "Ona se už s námi v té době moc nebavila. Bylo jí čtrnáct a začala být - sama pro sebe."
Tahle matka se o vlastní dceru nezajímala. Ostatně jako matka ani nevypadala,
"Víte, pane kapitáne, já mám velmi náročné zaměstnání," řekla náhle."Jsem pořád na cestách. A v té době, o které mluvíme, jsem byla víc venku, než doma."
"Co tomu všemu říkal váš manžel?"
"Ten?" Víc despektu se do jednoho slůvka nevešlo.
"Co soudíte o tom, že byl obviněn?" pokračoval kapitán.
"Jestliže byl obviněn, musím tomu věřit. Nebo mám pochybovat?"otázala se jízlivě.
"Máte snad svůj vlastní názor!"
"Není první ani poslední, kdo se zbavil nějaké - ženské!" Znělo to, jako by si odplivla. "Nehledě k tomu, že Renáta ho přece přistihla při činu!" Ani kapka soucitu, dokonce ani s vlastní dcerou.
"Přistihla - to je silné slovo Kdyby každý, kdo najde mrtvé tělo, musel být hned vrahem, měla by policie dost snadnou práci," namítl kapitán.
Něco v jeho tónu ji přimělo, že se na něj soustředěně zahleděla.

"Mít v ruce dýku, připíchla mě ke zdi!"
"Přestaň s mrtvolami, šéfe!" ohradil se Viktor Gall. "Nevidíš, že obědvám?" Zahryzl se do jablka, ke kterému přikusoval rakvičku se šlehačkou.
Dveře se rozlétly,na prahu se objevila mohutná postava podporučíka Křížka. "Máme další mrtvolu!"
Viktor Gall znechuceně odhodil zbytek rakvičky. "Doufám, že zas někde v malinách."
"V jakých malinách? Ta paní umřela v posteli! "
"O kom je řeč?" zeptal se kapitán Doubek.
"No jo, to jsem neřek. O sestře tý uškrcený. Paní Hroudové. Ale ta si pustila plyn."
Události najednou dostaly nečekaný spád.: ukázalo se, že nešťastná žena neodešla ze světa dobrovolně.
"Podívejte se, já nejsem moc všímavý," řekl drobný stařík, který bydlel naproti přes ulici. "Jenomže vím jedno: paní Hroudová chodila do kostela - a nikdy by na sebe nevztáhla sama ruku. Bylo vidět, jak je nešťastná pro tu smrt svý sestry, ale k takovýmu hříchu by se neodhodlala! Na to vezmu jed."
Poručík potlačil poznámku, že mrtvých už je dost. "Víte o někom, kdo tu mohl přiložit ruku k dílu?"
Starý pán mžikem změnil výraz. "Aby ne!" řekl . "Ten večír tu byl zas ten její synovec. Syčák, že mu není rovno. Pořád z ní a té její nebožky sestry jen tahal prachy. Nikde nedělá, bere podporu a chlastá.Divím se, proč takový nezavíráte!"
"Kde bydlí?"
"To nevím. Nejspíš je u nějaké ženské. Určitě jich bude mít víc."

Nebyl jediný, po kom pátrali.
"Já jsem se nikde neskrýval!" prohlásil dotčeně otylý čtyřicátník . "Získával jsem terapeutické zkušenosti v zahraničí - to snad dnes není trestné!" ušklíbl se jízlivě.
Poručík se nedal vyprovokovat. "Zajímá nás, jak a čím jste léčil Renátu Paterovou."
"Paterovou?" Pohladil si pleš."To víte, já mám moře pacientů -"
"Přemýšlejte, pane Nebecký!"
Něco v tom tónu, v poručíkově hlase muže zarazilo. "Počkejte - já už si to vybavuju - taková droboučká blondýnka, že ano. A ona vám řekla - nač si vzpomněla?"
"Vzpomněla?" Viktor Gall zpozorněl. ""Ach tak, ta probuzená paměť!" střelil od boku.
Na plaši vyrazily kapičky potu."Pamětˇ, jistě - Jsou takové vědecké metody, kterými si člověk může vybavit prožitky z minulých let -"
"Z dětství!" sykl poručík. Začínal být doma: už jednou se setkal s takzvanými léčiteli, kteří tvrdili, že lidem pomáhají prožít jejich minulost, vybavit si staré mučivé zážitky,aby se údajně zbavili současných psychických potíží. Jenže ti lidé si až příliš často vzpomněli na něco, co se vůbec nestalo. "Provedeme konfrontaci, Renáta Paterová nám poví, k čemu jste jí pomohl."
Jenomže Nebecký se mezitím vzpamatoval. "Nevím, co byste mi chtěl vyčítat! Prostě si vybavila, že ji vlastní otec zneužil, když byla ještě dítě -"
A bylo to jasné:v některých zemích se už léta šířila tahle epidémie, která rozvracela lidské vztahy a otce rodin přiváděla do vězení,aby byli po dlouhé době propouštěni s omluvou, že seděli nevinně, někteří i desítky roků…
"Svěříme ji do péče skutečným odborníkům. Nebude první ani jediná, která se z těch bludů, vsugerovaných v hypnóze, probere a odvolá je. Jenomže kdo odčiní ty následky? Na ně jste nemyslel?"
"Nevím, co po mně chcete! A na co jsem měl myslet!"
Opravdu to nechápal? Jediné, nač tihle šarlatáni brali zřetel, byl vlastní zájem, výhody, sebeláska, ziskuchtivost. Jen blázen by spoléhal na jejich lidskost.

"V malinách se zachytila kraťoučká nitka, stejné se našly také v bytě mrtvé paní Hroudové." Kapitán položil na stůl hlášení. ". Měl zase ty své rukavice a z těch právě byla ta vlákna. Takže se mu ta opatrnost vůbec nevyplatila!"
Nakonec zapůsobil banální mechanismus lidských vztahů: zradila ho jedna z četných žen, jimž porůznu věnoval svoji přízeň; asi jich bylo opravdu příliš mnoho a nesmlouvavé přání vyřadit konkurenci, anebo se prostě pomstít, nabylo vrchu.
"On je Rudolf syčák!" prohlásila dotyčná dáma. "Sebral mi v kvartýru kdeco a nakonec zmizel." Byla tak rozhořčená, že kriminalistům prozradila, kde ho najdou.

"Nejdřív se chtěl zbavit Dudové, aby jí starší sestra neodkázala majetek. Ale když potom vyčuchal, že teta chce všecko věnovat na dobročinný účely, přišlo mu to líto," shrnul jádro věci podporučík Křížek. "A přitom těch peněz nebyl žádný velký balík!"
"Dostane, co si zaslouží. Ale Patera z toho vyklouzne! Kdo mu prokáže zlý úmysl? Dudová je mrtvá - a bůhví, jak se to vyvine s Renátou! Profesor mě sice ujistil, že ji časem dají do pořádku, ale ona se mu přiznala, že otce nenáviděla, že se mu chtěla pomstít."
"Bůhvíjak se mohla dovědět, že má poměr s nějakou jinou ženou!" podotkl kapitán Doubek.
"Moc bych za to nedal, že v tom má prsty ta její matka! V každém případě Renáta otce špehovala. Musela vědět, kde se ti dva scházejí. A potom jednou uviděla tu ženu, jak leží u altánku na zemi a že někdo od ní utíká přes polozbořenou zeď k lesu. Profesorovi přiznala, že její otec přišel až za pár minut potom. Dívala se na něj, jak se nad mrtvou sklonil, jak se zhroutil na kolena, jak se rozplakal.. Cítila uspokojení? Kdo ví. Rozhodně prý může trvat roky, než se ti dva usmíří. Pokud vůbec kdy." Viktor Gallvstal a šel otevřít okno. Nad přízračným shlukem betonových kvádrů na obzoru se převalovala temná mračna. Náhle se roztrhla a v té nečekané škvíře vesmíru se objevila jediná bledá hvězda, vzdálená, téměř neskutečná.




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku