Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.8.2004
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >TECHNOPARTY: Technolidé jsou normální...?
 >POLITIKA: Co všechno musí vyřešit Gross
 >FEJETON: Vzpomínat na Prahu nad ruskou čepicí
 >FEJETON: Královny virtuální krásy?
 >FEJETON: Cestou ke slávě
 >POLITIKA: Jaký mír?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - cigarety a kafe, taky banány
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak kdo blbě vidí
 >VÍKENDOVINY: Lopude Lopude, kdo po tobě pude?
 >DETEKTIVKA: Na vlastní oči
 >EKOLOGIE: Ropná krize je tady. A co dál?
 >SPOLEČNOST: Zábava na stadiónu
 >ZE ŽIVOTA: Vzpomínka na padesátá léta - MANDELINKY
 >POSTŘEH: O háčkovi
 >PENÍZE.CZ: Autentizační prvky a metody pod drobnohledem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
6.8. POSTŘEH: O háčkovi
Ivo Rýznar

Už v květnu se mi kamarádka Dana svěřila, že neví ke komu udat na loď svou
pubertální dceru. V té době jsem už věděl že na vodu pojedu coby singl, takže
jsem jí slíbil najmout Adélu do posádky. Na post háčka. Ne snad že bych se o
své zadáctví skrblil, ale plavba s přídí hluboko ponořenou by nebyla to pravé
ořechové.

Červnový výcvik ukázal, že jsem s volbou posádky neudělal chybu. Ani budoucí
háček neprojevil vůči mně žádnou averzi. Záhy jsem pak dostal od Dany ponaučení
jak s háčkem zacházet, aby během vltavské expedice nedoznal úhony ani on, ani
já.


S háčkem si dělej co chceš, je ve tvých rukách...

Akorát dodržuj 10 + 1 bodík:

1. Neutopit

2. Nezapomenout na stanovišti

3. Ráno posadit na správný konec lodi (to v případě ztráty tvých brýlí)

4. Nenechat ho celý den tahat tvoje zásoby s pitím, při tom množství by mohl
dostat kýlu

5. Neházet na něj do stanu vosí a sršní hnízda

6. Nedávat mu zmiji do boty (pouze užovku)

7. Roubík používat pouze hygienický, ne posmrkaný kapesník či hadr od oleje z
garáže

8. Při vypadnutí z lodi neujíždět. Kdyby to nebylo náhodou, tak předtím alespoň
udělat "pá pá"

9. Nepokoušet se háčka učit nějaká nová sprostá slova (stejně už všechna zná)

10. Neposílat háčka samotného pro pivo, pouze v doprovodu zodpovědné osoby

11. Háčka vrátit po vodě ve stejném stavu jako byl dodán (s oběma ušima apod.)


Výprava se zdařila, přežili jsme všichni bez újmy na těle či duši. Neodpustím
si však alespoň trochu charakterizovat osobnost háčka:


Háček mívá občas obavy...

Ještě před vlastním vyplutím se Adéla dostala k dokumentu, který obsahoval
povinnosti a veškeré zodpovědnosti háčka. S trochou vzdoru však prohlásila, že
mi nádobí mýt nebude. Uklidnil jsem ji, že si ten ešus každé ráno vycídím sám,
neb nemám rád na nádobí po nekvalitní očistě přischlé zbytky.


Háček je plný elánu k práci...

Podle výše zmiňovaného dokumentu prohlásila, že bude loď klidně vylévat a
čistit. Když jsem ji upozornil, že bude také třeba z kýlu oškrabávat lastury a
chaluhy, dost se zaškaredila. Kdo ví, co si v tu chvíli o mém intelektu
pomyslila.


Háček je nezkušený a tvrdohlavý...

Když jsme se třetí den chystali vyplout, dostavila se Adéla na palubu v
dlouhých kalhotách a suchých botách, určených k pohybu po břehu. Vzhledem k
pěknému slunečnému počasí jsem jí poradil, že pro eventuelní případ cvaknutí by
bylo vhodnější zůstat v plavkách a sandálkách. Nedala si říci, zřejmě jsem
vypadal jako nemožný mentor. Ale jeden z obtížnějších jezů mi dal záhy za
pravdu.


Háček je statečný...

Před českokrumlovským jezem u lávky se zastavují prakticky všichni vodáci.
Tamní vracák totiž hučí skoro jako Niagarské vodopády (posuzuji, ačkoli jsem u
nich nikdy nebyl). Pravil jsem háčkovi, že pokud se na to necítí, v žádném
případě ji nebudu nutit šlajsnu se mnou sjíždět. S úšklebkem se na mne podívala
a pravila: "Jedeme!" Další události nechť zahladí čas zapomnění.


Háček podává střídavé výkony...

Je veřejným tajemstvím, že "můj" háček je zamilovaný do jiného háčka, který se
plavby také účastnil. Samozřejmě na jiné lodi. Pokud se soulodilo (kdo neví co
to je, jeho smůla), byla Adéla spokojená. Horší situace nastala, když jsme s
loďmi pluli každý samostatně. Pokud jsme byli jako předvoj našeho konvoje,
podávala coby pohon lodi výkony velmi chabé. Jak se říká, jen tak máchala pádlo
ve vodě. Zato když jsme se opozdili a loď s druhým háčkem byla v dáli před
námi, makala Adéla tak, že bychom měli šanci získat i Modrou stuhu.


Háček je vzpurný...

Je nutností aby na lodi někdo velel, jinak by hrozilo nebezpečí vzpoury či
jiných konfliktů, což by mohlo mít různé nepříjemné následky. Na lodích s
ručním pohonem zastává tuto funkci zadák. Ten podle situace rozhoduje kudy a
jak rychle se popluje. Zadák musí být silnou osobností, kterou nevyvedou z míry
ani řeči typu "A proč musíme pořád jezdit jen podle tebe?" Že taková slova mají
souvislost s předchozím bodem o podávání střídavých výkonů je nasnadě.


Háček je skromný...

Na rozdíl od loňské expedice byla naše posádka při projíždění šlajsen
nesrovnatelně úspěšnější. Vždy když jsme zdárně zdolali obtížný úsek, zahalekal
jsem, že jsme prostě nejlepší. A pokaždé se na mne Adéla otočila a povídala,
abych byl zticha. "Ale proč? Proč nevyjádřit nahlas, že jsme dobří?" otázal
jsem se. Její skromná odpověď mi vyrazila dech. "Já tě prosím, abys to už nikdy
neříkal. Nechci vypadat jako nějaký náfuka."


Jinak je však třeba říci, že háček je tvor mírumilovný, bez sklonů k
agresivitě.




Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku