Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.8.2004
Svátek má Roman




  Výběr z vydání
 >SUDETY: Dokument naší doby
 >FEJETON: Antická doba
 >POLITIKA: Vláda ČSSD-KSČ, KDU-ČSL a US-DEU
 >KOMENTÁŘ: Vítězové vládní krize: premiér Komunikátor a prezident Pábitel (aneb, jak Češi konečně mají, co si zaslouží)
 >MROŽOVINY: Člověk v zrcadle moře
 >SVĚT: Pigmentace politicky korektní
 >PENÍZE.CZ: Autentizační prvky a metody pod drobnohledem II.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZDRAVÍ: Ach ta vedra
 >GLOSA: Speciálně český jednoduchý návod na něco.
 >BÁSNĚNÍ: Ten usměvavý král
 >SVĚT: Obžaloba bobrů
 >MOBY DICK: Kultura otevřených dveří - záleží na tom, kdo je za nimi
 >NÁZOR: S.Grosse & politologická rozjímání & pan Pehe - "ty jám mám nejradši !"
 >NÁZOR: Great pravicelevice'prachyroll EU schwindle

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
9.8. POLITIKA: Vláda ČSSD-KSČ, KDU-ČSL a US-DEU
Jiří Wagner

Nedávno sestavenou vládou se zabývala bez výjimky všechna naše média. Nejčastěji jsme byli seznamováni s trampotami, jimž musel čelit čerstvě jmenovaný soc-dem premiér při hledání konsenzu s dalšími dvěma koaličními partnery, byly nám předkládány problémy i pseudoproblémy s tím související a dozvídali jsme se, jak, kde a s kým byla tato jednání vedena, až měl člověk dojem, že ve zprávách chybí jen detailní jídelní lístek z hotelu, kde se předsedové koaličních stran zrovna hádali.

Na přístupu novinářů je zajímavé ale to, že v žádném deníku ani televizním či rozhlasovém vysílání se neobjevila jedna zajímavá informace, a to že třetinu nové vlády tvoří komunisté - samozřejmě bývalí, nyní "hodní".

Není divu, že se Miroslav Grebeníček v uplynulých týdnech nijak hlasitě neprojevoval, zatím mu stačí zastoupení jeho strany ve vládě v podobě bývalých soudruhů, z nichž někteří (například Zdeněk Škromach) se svou vstřícností k nedemokratické straně nijak netají.

Pokud tedy vláda projde parlamentem, o čemž asi není pochyb, budou v ní sedět lidé, kteří svou politickou příslušnost k totalitní straně víceméně tají a ve svých životopisech ji vesměs zamlčují:

Zdeněk Škromach - členem KSČ v letech 1982 až 1989

Jaroslav Palas - od roku 1981 členem KSČ, v roce 1995 vyloučen "pro snahy o zformování moderní levicové strany", v tomtéž roce vstoupil do ČSSD.

Milada Emmerová - členkou KSČ byla 22 let, k sociálním demokratům vstoupila v roce 1994.

Milan Urban - od roku 1985 do listopadu 1989 členem KSČ, sociálním demokratem se stal v roce 1995.

Jaroslav Bureš - člen KSČ v letech 1986 – 1989, od té doby nestraník

Snad jedinou výjimkou z uvedené přehlídky kariérních bolševiků je
Pavel Dostál, který byl komunistou do roku 1969, pak na protest ze strany vystoupil a za své postoje během okupace Československa v roce 1968 byl až do roku 1989 perzekvován.
Jeho některá vystoupení však dávají spíš za pravdu Petru Cibulkovi, který ve svém Poučení z krizového vývoje po roce 89 napsal, že kdo byl jednou komunistou, ten jím - až na vzácné výjimky - zůstává až do smrti, protože prvotní je myšlení, které nelze lehko změnit, zatímco rudá legitimace je druhotná.

Bohužel, ze životopisů ostatních ministrů se dozvídáme, že ke komunistům se dali až ve víceméně zralém věku, čímž nám připomínají spíš známý citát připisovaný Winstonu Churchilovi:
Kdo není komunistou ve dvaceti, nemá srdce. Kdo je komunistou ve třiceti, nemá mozek.

Kdo ale pohlédne na stránky poslaneckého klubu ČSSD vedeného bývalým bachařem a bolševikem Petrem Iblem, skoro má chuť zaplakat a Grosse politovat. Vždyť ten chudák ani nemá z čeho vybírat...!

Zbývá tedy jen otázka, proč se žádný z novinářů o komunistické minulosti ministrů nezmínil. Je bývalá příslušnost ke komunistické straně u sociálních demokratů naprosto běžná, nebo už se to tak nebere?


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku