Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 10.8.2004
Svátek má Vavřinec




  Výběr z vydání
 >BÁSNĚNÍ: Strážce majáku má příliš rád ptáky
 >PENÍZE.CZ: Chcete ještě na vysokou?
 >NÁZOR:Co vy na to, pane ministře?
 >PRAHA: Václav stále svatý, leč zabedněný
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Největší hajzl a ksindl
 >KNIHA: Média a jejich postavení ve společnosti
 >NÁZOR: Není koho volit
 >POSTŘEH: O cestování
 >SUDETY: Dokument naší doby
 >FEJETON: Antická doba
 >POLITIKA: Vláda ČSSD-KSČ, KDU-ČSL a US-DEU
 >KOMENTÁŘ: Vítězové vládní krize: premiér Komunikátor a prezident Pábitel (aneb, jak Češi konečně mají, co si zaslouží)
 >MROŽOVINY: Člověk v zrcadle moře
 >SVĚT: Pigmentace politicky korektní
 >PENÍZE.CZ: Autentizační prvky a metody pod drobnohledem II.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
10.8. POSTŘEH: O cestování
Ivo Rýznar

Jsou města, kam cestovat z Prahy vlakem je buď pro toho kdo má spoustu času,
nebo je vášnivým milovníkem vláčků. Patřím do druhé skupiny. Do takových míst
jako je třeba Liberec nebo Jablonec bych se sám vypravil klidně dráhou;
nevadilo by mi několikeré přestupování, nevadilo by mi procestované půldne. Rád
pozoruji nádraží, mašinky, příslušníky modré armády. A čas jízdy dokáži vyplnit
hodnotnou četbou.

V červenci jsem vyrážel se svým kloučkem na týden do Jizerských hor. Cílová
stanice - Jablonec nad Nisou. Nevlastním auto, letadlo ani vrtulník, takže v
úvahu připadal pouze vlak nebo autobus. Dost živě si dovedu představit jak by
se potomek dlouhou cestou nudil, a tak padla volba na výrazně rychlejší
autobus. Po dřívějších zkušenostech jsem se rozhodl zakoupit jízdenky s
místenkami alespoň den dopředu. Zůstat stát s dítkem a těžkou krosnou na
nástupišti, a pozorovat odjíždějící autobus narvaný k prasknutí, se mi tedy
rozhodně nechtělo.

V den odjezdu jsme se dostavili na Florenc s dostatečným časovým předstihem.
Nejprve zjistit odkud že nám to vlastně jede, pak si zaskočit na oběd, a na
poslední chvíli se ještě vyčůrat. Nedělal jsem si iluze, že by Karosa byla
vybavena suchým záchodkem. Po vykonání všech procedur jsme zamířili k
nástupišti. Tam už stála množina lidí, kterou by bylo možno rozdělit do dvou
skupin - na ty kteří měli předem k jízdence zakoupenou místenku, a na ty kteří
těch pár korun chtěli ušetřit a jízdenku si hodlali koupit až u řidiče. Kdyby
to ovšem měli napsáno na čele.

Chvíli před přistavením autobusu se objevil nepříliš sympaticky vyhlížející muž
a prohlásil k davu: "Jestli někdo jedete do Jablonce bez jízdenky, můžete jet
se mnou. Jedu autem za stejnou cenu a mám volná místa." Po chvíli váhání se
ozvaly tři mladé slečny. Popadly své batohy a připravily se vyrazit za ním.
Bůhví, proč jsem si v tu chvíli vzpomněl na film Smrt stopařek. Pak se z
lavičky ozvala postarší paní: "Já bych jela také... Anebo raději ne. Já
zapomněla, že mám důchodcovskou slevu a jedu za polovic."

Jak se dopravce lidumil zatvářil, je nad slunce jasné.




Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku