Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 19.8.2004
Svátek má Ludvík




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO SVĚDECTVÍ: Vy hajzlové, vždyť někoho zabijete
 >SPOLEČNOST: Svoboda slova nebo propagace fašismu?
 >SPOLEČNOST: Nebe, peklo, ráj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ne vše bylo zalito sluncem
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí semetrika a její paní
 >PENÍZE.CZ: Lee Raymond: Ropa může rychle zlevnit
 >LITERATURA: Válka neskončila ve chvíli, kdy se lidé přestali zabíjet
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Opomíjené aspekty antických olympijských her
 >PENÍZE.CZ: Zprostředkovatelé pozor: další legislativní háček
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na moři
 >PSÍ PŘÍHODY: Za tohle Bart nemůže
 >GLOSA: Udělej něco s tím psem!
 >MROŽOVINY: Jadranské noční můry.
 >POLITIKA: A co na to občané
 >POLITIKA: Průběh demonstrace proti Přibylovi zklamal

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
19.8. ŠAMANOVO SVĚDECTVÍ: Vy hajzlové, vždyť někoho zabijete
Jan Kovanic

Včera jsem pouze konstatoval: "Současný šéf Úřadu současné vlády se zúčastnil v roce 1989 na Václaváku policejní akce jako velitel roty." Aby byl jasný můj názor: Myslím si, že Pavel Přibyl v čele Úřadu vlády být nemá. Nejde o to, jestli on mlátil nebo "jeho lidi" mlátili nebo jen "zadržovali". Přibyl patřil k velitelům. Jako velitel roty svou jednotku připravoval na zásah. Do přípravy patřily manévry na letišti Kbely, kde byl na přistávací ploše vyznačen půdorys Václaváku a okolí. A cvičilo se tu nejen "zadržování", ale i mlácení a chytání lidí ve spolupráci s estébáky v civilu. Proti tomu celkem nic. Ale - a hlavně - soudruzi velitelé dávali důrazně na vědomí, že vůči demonstrantům si mohou hošové dovolit úplně všechno! Protože jakmile se občan špatně zatváří, již jest to útok na veřejného činitele. A za to ho mohou zmlátit do bezvědomí. Zato když ho nezmlátí, mohou být disciplinárně potrestáni. Mě ani tak nevadili ti hošové, co jsem se jim díval přes jejich štíty do vystrašených očí. Byli většinou hloupí, svedení či bázliví. To se však netýkalo jejich velitelů. Ti velitelé a ti estébáci a ti jejich tehdejší komunističtí šéfové mi vadili a stále mi vadí.

Zásahové jednotky zasáhly už 21.8. 1988, zasahovaly kolem 28.10. 1988, později opět v srpnu a zase v říjnu a opět v listopadu. Byly připraveny i minimálně celý první týden sametové revoluce na vyčkávacích bodech pět minut od Václaváku. Hošové se měnili, ale velitelé zůstávali, a ti už přesně věděli, do jakých masakrů na nenásilných demonstrantech zase půjdou. Přesto zůstávali, cvičili, lhali o beztresnosti a vyhrožovali "slabým" jedincům.

Ještě připomínám, že k srpnovému výročí 1989 připravovali komunisté na střechách v okolí Václaváku palposty pro ostřelovače. Někdy si až říkám: Škoda, že tenkrát nestříleli! Ale zabít mohli i tak.

Včera jsem tu podal své svědectví o prvních třech dnech Palachiády v lednu roku 1989. Dnes pokračuje vyprávění o zbytku Palachova týdne. Opakuji další svůj pět let starý článeček, kde jsem psal o tom, co se dělo na Václaváku v lednu 1989:

....................................................................

Palach to dokázal

Před deseti lety řádili zběsilí komunisté v ulicích Prahy tři dny. 15., 16. a 17. ledna mlátili lidi hlava nehlava, vyváželi je do temných lesů a polí, pouštěli na ně psy, nechali do nich stříkat zneužitými hasiči. Ti psi a hasiči v tom byli nevinně.

Proč pořád používám to sprosté slovo "komunisti"? Abyste si uvědomili, že to prostě byli komunisti. Ne jen estébáci, ne jen "příslušníci SNB" a milicionáři. Milicionáři přeci byli komunisti a především komunisti. Byla to ilegální ozbrojená bojůvka složená ze členů KSČ. Esenbáci byli taky ve Straně a Strana je využívala a zneužívala. No, ti mladí hrdlořežští hoši možná byli jen v SSM. A samozřejmě, že všichni estébáci taky byli komunisti. Takže před deseti lety komunisti bili lidi. Opakuji to proto, neboť komunistická strana není jen tak nějaká strana, je to strana komunistů. Nestačí, aby se KSČ(M) přejmenovala a už by mohla být ve vládě, to teda sakra že ne!

V neděli, pondělí a úterý komunisti běsnili. I ti v novinách. Komunisti v Estébé vyrobili fámu, že se chce upálit další student, vyrukovali s tím ven a osočili disidenty z rozdmýchávání vášní a přípravy sebevraždy. Nemlich stejně, jako před tehdy dvaceti lety. Přitom do televize ani do rádia samozřejmě nikoho z disidentů nepustili, aby to novým pochodním rozmluvil, ještě že šla už poslouchat Svobodná Evropa. Ta Svobodná Evropa, která podle některých současných ministrů nižádnému převratu nepřispěla, protože stejně už všechno bylo vyhraný...

Je pravda, že v lednu 1989 k největší popularizaci pražských demonstrací přispěl sám komunistický tisk. To chtěl vidět každej! A tak každým dnem narůstal počet lidí na Václavském náměstí. Když v pondělí 16.1.1989 zabásli Havla, mysleli si snad komunisté, že už vše skončilo. Druhý den znali Havlovo jméno po celém světě všichni, i ti, kteří o něm dosud neslyšeli. A to v souvislosti s Palachem, jedním z nejznámějších Čechů. V úterý 17. ledna byl Václavák ještě plnější. Zase komunisti bili.

Celý komplex zásahů už natolik zevšedněl, že dokonce v Dikobrazu vyšel kreslený vtip. Na náměstí stojí pán ve spodkách, s ručníkem a mýdlem v ruce a říká: "Dneska snad poteče teplá."

Ve středu 18. ledna se však v 17 hodin horní prostor Václaváku zaplnil pouze demonstranty a netekla žádná voda. Stav bijců: Nula bodov. Den předtím komunistická delegace podepsala ve Vídni slavnostní závazek, že komunisti nebudou bít lidi za jejich názory. Mysleli jsme si, že už konečně začnou plnit to, co slíbili. Pod sochou svatého Václava, kam v předcházejícím dnu hrdlořezáci nikoho nevpustili, bylo několik set lidí. Další tísícovky přihlížely z chodníku. Celkem to mohlo být tři tisíce osob, ale protože chyběli komunisti v uniformách, bylo mnohem volněji, i auta mohla projíždět.

V davu pod Václavem bylo jen několik čtyřicátníků, pamětníků roku 1969, jen pár sedmdesátníků, pamětníků roku 1939. Všechno ostatní byli mladí lidé kolem dvaceti let. I mladší. Středo- a vysokoškoláci, učni a dělníci. Kluci staří, jako kdysi Palach. Víc kluků, ale i holky. Kde se najednou vzali po dvaceti letech komunistické výchovy a "normalizace"? Ti to přeci nezažili, proč oslovil Palach právě je? To se nebáli, že je vyrazí ze studia a pošlou na dva roky na vojnu? Asi se jim už nechtělo žít ve lži. Moje generace čtyřicátníků stála na chodníku, ztracené generace třicátníků a padesátníků se snad nedostavily ani tam...

Dav volal hesla. Ne ta, která se snažili namluvit lidem komunisté v novinách. Jen si to zkuste skandovat: Chceme rozvrátit socialistické zřízení, jsme pro návrat ke kapitalismu, žádáme obnovení Masarykovy republiky, jsme pro buržoasní stát...

Volalo se prostě a jednotně, slyšel jsem a zapsal: Lidská práva! Konec temna! Bojujeme za pravdu! Proč nám lžete?! Chceme právní stát! Svobodný volby! Ať žije Dubček! Masaryk! Masaryk! Palachovi desku! Palachovi náměstí! My jsme Češi! Češi pojďte sem! Honza Palach! Honza Palach! Honza Palach! Honza Palach! My se nedáme! Chceme žít jak lidi! Je nás tu jen hrstka! Gorbačov to vidí! Pusťte Havla! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu!

A komunisti na to nic. Takže Martin Palouš mohl svobodně přečíst vzpomínku na Jana Palacha. Před šestou jsme zapěli naši protistátní hymnu (československou), pak nastala pietní minuta ticha. Pod Václavem byl už jednotný dav lidí, připojili se i ti z chodníku, auta by neprojela. Ten dav vypadal jako černé klidné mračno. Pak z něj začaly odpadávat kapky lidí a během několika minut vypršel. Žádná rozbitá okna, žádná rozmlácená auta, vše proběhlo v míru a pokoji.

Po tomto čtvrtém dni veřejných protestů se zdálo, že už je vyhráno. Demonstrace budou pokračovat tak dlouho, dokud komunisti nepochopí, že jsou i se svou ústavně zakotvenou vedoucí rolí a obušky v háji. Na konec té nebité demonstrace se volalo: A zejtra všichni!

Druhý den, ve čtvrtek 19. ledna 1989, všichni přišli. Přišly i ty všechny gorily v bílejch přilbách, se štíty, obuchy a komunistickou knížkou v kapse. Některým těm hochům snad nebylo ani osmnáct. Taky. Tentokrát si to vynahradili. Tentokrát řádili nejvíc. Zbili i dvaaosmdesátiletého Bedřicha Nováka, kterého s poraněním hlavy a žeber odvezl do nemocnice náhodně přítomný sovětský lékař... V nemocnici ten den skončilo 18 lidí.

Tentokrát obklíčili komunisti skupinu na ploše Václaváku nepropustně, oddělili ji od davů na chodnících a hnali dolů na Můstek. Tentokrát nikoho nevyváželi. Viděl jsem: Celá plocha na Můstku byla vyklizená, davy ve vedlejších ulicích byly drženy dvojitým kordonem komunistů s obuchy v rukách. Za jejich zády se vytvořil ostrůvek, který jiní komunisté obestoupili, aby z něj nebylo úniku. Uprostřed ostrůvku se zvedaly ty metrové "mírnější prostředky" a padaly a padaly za mlaskavých ran na to, co bylo vevnitř. Pomyslel jsem si: Vy hajzlové, vždyť někoho zabijete! Zadržovaný dav šuměl a protestoval, ale co jsme zmohli. Bylo to uděláno tak, abychom viděli, co se stane těm, kteří budou odporovat. Byla to pyšná ukázka zvrhlé komunistické praxe. Bylo mi z toho na zvracení, z té brutality a z vlastní bezmocnosti.

V pátek dvacátého byl oddych. V sobotu 21. ledna 1989 následovaly manévry kolem všetatského hřbitova, kde spočíval popel Jana Palacha poté, co jeho tělo komunistické hyeny v říjnu 1973 vyhrabaly z pietní půdy Olšanského hřbitova. Zloději mrtvol a znesvěcovači hrobů se velkého mrtvého stále báli. Ostatky nechali spálit a urnu s Janovým popelem poslali Palachově mamince do Všetat.

Jak může ještě dnes někdo urážet památku Jana Palacha tím, že bude říkat, že komunisti jsou vlastně demokratickou stranou, protože je volila desetina občanů!!!??? V demokracii mohou volit i vrazi, ale tím nepřestávají být vrahy.

Jan Palach skonal v neděli dne 19. ledna 1969 v 15:30. Ještě předtím řekl do magnetofonu: "Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí."

Ti kluci a holky ho po dvaceti letech slyšeli. Po nehorázném komunistickém násilí se probrali i jejich rodiče, začali podepisovat petice za propuštění Havla, psát protesty do novin, ozývat se na schůzích... Šedá zóna se pohnula.

Palach to po dvaceti letech dokázal! Dokázal to!

Psáno v Praze dne 14. ledna 1999, vyšlo 18. ledna 1999 jako příloha Neviditelného psa, 18. srpna 2004 bylo jen mírně upraveno (zdůraznění textu)

........................................................................

Dovolte mi ještě poznámku: Co se za pět let od prvního uveřejnění tohoto článku změnilo? Na jaké zlo ještě stačíme? A umíme ho vůbec rozeznat???


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku