Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 21.8.2004
Svátek má Johana




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Atraktivní zaměstnání u fantastických Českých Textáren
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jednadvacátýho
 >EKONOMIKA: Tempo zvyšování úrokových sazeb se zpomalí
 >ZAJÍMAVOST: Fakta o Iráku
 >SETKÁNÍ: Ani jednou jsem nevystřelil!
 >ENERGETIKA: Zemi si přece nechceme zničit
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - autobusy a vlečňáky
 >PSÍ PŘÍHODY: Když se Iris urazí
 >VÍKENDOVINY: Copak jsem nějaká učitelka?
 >PENÍZE.CZ: Investiční životní pojištění: jak na něj I.
 >ŠAMANOVO SVĚDECTVÍ: Vy hajzlové, vždyť někoho zabijete
 >SPOLEČNOST: Svoboda slova nebo propagace fašismu?
 >SPOLEČNOST: Nebe, peklo, ráj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ne vše bylo zalito sluncem
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí semetrika a její paní

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
21.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jednadvacátýho
Jan Kovanic

To dnes nehrozí

Tak máme zase jednadvacátýho srpna. Vzpomínám toto datum každým rokem. Tenkrát, v osmašedesátým, mi bylo sedmnáct a zdálo se mi, že se přede mnou otevírá celý svět.

Pak přišli Rusáci - a byl konec. Ten konec nebyl nejdřív tak patrný. Však tady měla být okupační vojska jen dočasně, jen co se znormalizujeme. Zpočátku jsem počítal každý týden. Ten první začínal tragicky, s kalužemi krve u liberecké radnice, se zavalenými lidmi pod troskami podloubí, které na tehdejším náměstí Bojovníků za mír pobořil ruský tank, jenž svými pásy sklouzl po tramvajové vyhýbce.

První týden začínal tragicky, ale i euforicky. Po prvním ochromení z nemohoucnosti se zdvihla vlna národního odporu - tedy hlavně informačního odporu. A možná bychom to i nějak líp "vyhráli", když se Biľak a spol. ukázali jako neschopní břídilové. Rezoluce OSN, vyzývající k odchodu "spojeneckých vojsek" - to by bylo vítězství. I když by nikdo nikam neodešel. Jenom by naši emigranti mohli utvořit mezinárodně uznanou vládu. Otevřená okupace s vojenskou sovětskou vládou - to by byl taky jeden druh vítězství. Bylo by to děsné, ale po roce 1989 bychom na tom byli možná lépe, než dnes. Nikoli ekonomicky, avšak politicky. Nu což, po prvním týdnu se naši unesení a napravení miláčkové navrátili domů a hloupé nápady sedmnáctiletého byly nahrazeny normalizační "realitou".

Tak jsem alespoň počítal týdny. Týdny plynuly, a když jich bylo moc, tak nějak kolem Palacha, začal jsem počítat měsíce. A pak už roky. A najednou ta dočasnost trvala mnohem déle, než bych myslel - a už to vypadalo, že to bude nafurt. Naštěstí nebylo.

Dnes nemáme na svém území žádná okupační vojska. Hospodářskou pomoc neposíláme ve formě zbraní do rozvojových zemí, neplatíme příspěvky solidarity, jen "krvavé" daně. Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi. A mnozí z nás svobodně volí současnou komunistickou stranu, která se hrdě hlásí ke svým minulým zločinům, která i dnes ústy svých politiků obhajuje naši dlouholetou okupaci sovětskými vojsky.

Dneska nejsou žádná sovětská vojska. I když síla ruské armády se upevňuje a spolupráce tvrdé levice v Evropě zesiluje.

Podělat si to můžeme jedině sami.

Psáno v Praze na Lužinách dne 20. srpna 2004

bylo-nebylo-nesmí být



Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku