Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.8.2004
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Topolánek a jeho poslové
 >POLITIKA: Korupce nebo pouhá nabídka
 >VZPOMÍNKA: Můj jedenadvacátý srpen
 >NÁZOR: Přibyl v Aténách
 >NÁZOR: Na tuto vládu bych nevsadil ani korunu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů
 >POLITIKA: Hoši s hroší kůží
 >NÁBOŽENSTVÍ: Panna Marie nebyla panna
 >MÉDIA: Titanic - jen nádherný biják anebo skrytá manipulace?
 >EKONOMIKA: Levnější ropa vytvoří prostor pro růst akcií
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bart velikej?
 >PENÍZE.CZ: Chcete zlevnit hypotéku?
 >PSÍ PŘÍHODY: Drobná finta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do Jizerek
 >POLITIKA: (Ne)být na (ne)správné straně dějin

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
24.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Značky sem nevedou
Jan Kovanic

kaple ve Vlčí

Od mala mě zajímaly neznámé cesty, skrytá místa, tajuplné kameny a neopakovatelné příběhy. Nejdříve jsem si je nalézal sám, ale později jsem přibral ku pomoci mapy, průvodce, internetové stránky. Když na svých cestách po naší vlasti něco zajímavého uvidím, snažím se na to upozornit i čtenáře Neviditelného Psa. Je to ale děsná práce. Nestačí jen najít nějakou zajímavost, je potřeba k článku přičlenit i další údaje, hledat v materiálech a ověřovat.

Několik takových článků jsem vyrobil, ale teď se už nemusím tolik snažit. Totiž: Kdysi vycházívaly na stránkách Večerní Prahy články s popisem cest a mapkami, kudy se vydati i v dálnějším okolí Prahy. Svým způsobem na ně navazují i články Ivany Mudrové v současném Večerníku Praha (dříve i v měsíčníku Lidé a Země a v přílohách Českého slova). No a teď autorce konečně vyšla v nakladatelství Lidové noviny knížka se stodvaceti náměty na výlety po všedně nevšedních místech v Čechách, nazvaná "Kam značky nevedou". Jejím prostřednictvím můžete navštívit přírodní zvláštnosti, historické objekty a zajímavé obce: Katusice, Samšina, Siřejovice, Neprobylice, Želízy, Nelechov, Svojkov, Líčkov, Vraclav, Tatobity... Znáte?

Určitě ne všechna tato místa, i když do některých z nich značky přece jenom vedou. Já tedy znám Tatobity. Jezdívali jsme tudy s rodinkou pravidelně na svoji jarní dovolenou na Horní Mísečky. A děti se vždy smály: "Tady bijí táty". A měly - nevědomky - pravdu. Podle uvedené knížky zde totiž někdy v desátém století pobili noví křesťané staré pohany - "taty" - skrývající se dosud v okolních lesích. Až tudy příště pojedeme, musíme se zastavit u některých z naivních plastik Josefa Zemana, který jimi ozdobil hlavně okolí Tatobit. I když všechny nenajdu, ten kříž naproti autobusové zastávce si musím určitě prohlédnout. Stejně, jako si ho kdysi prohlédl Jan Neruda, kterého inspiroval k jeho Baladě horské: "Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele, nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele, bílá lilje v ranní záři po celičkém těle..."

Tohle je další důležitá rovina knížky Ivany Mudrové: Dovíte se o vztahu našich velikánů k uvedeným místům. Snad nejčastěji je asi zmiňován praotec české turistiky Karel Hynek Mácha. K Jabkenicím patří Bedřich Smetana, ke Zlonicím Antonín Dvořák, k Poličce Bohuslav Martinů a ke Kersku Bohumil Hrabal. Kdo ale ví, že v Siřemi u Podbořan nacházel inspiraci Franz Kafka ke svému románu "Zámek"? Kafka tu u své nejmilejší sestry Ottly strávil od podzimu 1917 osm měsíců, "snad nejkrásnější dobu" svého života. (Doplním ze své vlastivědné cesty do Terezína, kde Ottla působila jako milovaná opatrovnice dětí: Spolu s nimi jela do Osvětimi a spolu s nimi tam byla zplynována.)

V knížce se nepopisují jen osudy velikánů, ale i mnoha místních zajímavých lidí, kteří zde pobývali třeba ještě nedávno. Zatím jsou zachycena skrytá místa od západu přes sever po východ Čech - a okolí Prahy: Kokořínsko, Český ráj, Pojizeří, Poohří, Povltaví, Posázaví, Podještědí, Čechy západní i východní, Vysočina... Chybí Čechy jižní - a Morava. Ale doufejme, že se o jejich skrytých místech dovíme něco v dalších knížkách Ivany Mudrové. Tahle se mi moc líbí a určitě se s její pomocí někam podívám. Třeba do míst, která často míjím a nevím, že tam, za těmi soutěskami ve skále, jdete-li neznačenou cestičkou mezi třetí a čtvrtou chalupou a pak po levém břehu potoka, najdu skrytou stélu, smírčí kříž či zarostlý židovský hřbitůvek...

Knížka zaujme i desítkami barevných fotografií Karla Sejka, které jí tvoří výmluvný doprovod. Nejsou přiloženy mapy - musí vás vést slovní popis. (Doporučuji si vzít s sebou vlastní mapu - nejvíce se mi osvědčily padesátky z edice Klubu českých turistů.) Článkům Ivany Mudrové se dostalo i obvyklého ocenění tím, že jsou citovány v jiných publikacích. Bohužel bez uvedení zdroje... Autorka sama uvádí své prameny na třech stránkách.

Na knížce je patrno, že Ivana Mudrová má naši zemi ráda. Proto je její vlastivědné dílko i vlastenecké. (Teď ale nevím, jestli si tu knížku vůbec koupíte:) Nakonec - sama cituje na závěr ze sto let starého Körbrova průvodce:

"Kráčejíce tudíž po stopách našich praotců, poznavše sídla královen i předních pánů českých, ty nezmarné pomníky dějství české minulosti, plné krásy i tragiky těch, kdo pro vlast v cizině se sladkým jménem jejím na rtech umírali, nabýváme důvěry... Proto procestovati tuto divukrásnou přírodu, pobýti ve středu našich bratří, jest nejen ušlechtilým požitkem duševním, ale i částečným plněním povinnosti vlastenecké. A každý budiž ujištěn, že od bodrého lidu českého dostane se mu všude přijetí co nejsrdečnějšího!"

Psáno v Praze dne 22. srpna 2004

Odkazy na web uvedené v publikaci:
Stránky obce Obříství
Stránky obce Poběžovice
Stránky Nadace Bohuslava Martinů
Stránky Lužických hor

foto (c) Karel Sejk: jeskyně s mlýnem v Tuboži
skalní mlýn


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku