Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.8.2004
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Topolánek a jeho poslové
 >POLITIKA: Korupce nebo pouhá nabídka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Značky sem nevedou
 >VZPOMÍNKA: Můj jedenadvacátý srpen
 >NÁZOR: Přibyl v Aténách
 >NÁZOR: Na tuto vládu bych nevsadil ani korunu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů
 >POLITIKA: Hoši s hroší kůží
 >NÁBOŽENSTVÍ: Panna Marie nebyla panna
 >MÉDIA: Titanic - jen nádherný biják anebo skrytá manipulace?
 >EKONOMIKA: Levnější ropa vytvoří prostor pro růst akcií
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bart velikej?
 >PENÍZE.CZ: Chcete zlevnit hypotéku?
 >PSÍ PŘÍHODY: Drobná finta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do Jizerek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
24.8. NÁZOR: Na tuto vládu bych nevsadil ani korunu
Tomáš Haas

O tom, že se ještě před vyřešením "kauzy Přibyl" a před hlasováním o důvěře vládě objeví pokus odvést pozornost veřejnosti od těchto vážných problémů, ve kterých se koaliční vláda a její předseda topí vlastním přičiněním, jsem nepochyboval, zkušenosti s českou politikou jsou v tomto směru jednoznačné, vždy je po ruce vhodný nečekaný problém, jako "Švýcarské konto ODS", nebo slavná Klausova "švýcarská vila",který se objeví v ten nejpříhodnější moment, ať už jsou to volby, nebo hlasování o důvěře vládě. V tomto směru se tento nový skandál liší jen tím, že pokud Ostravského pana poslance Kořistku ten "člověk blízký ODS" nevolal telefonem ze švýcarska, znamená to, že "swiss connection" již je pasé, a zahajujeme novou éru "politické kultury" v ČR.

Nová je i v tom, že předseda našeho parlamentu, zřejmě po tom, co zaslechl zprávu o údajném pokusu kohosi zatím anonymního, "blízkého" parlamentní opoziční straně, neváhá skočit do automobilu, a spěchat z Ostravy, která je i jeho domovem, stejně jako onoho čestného koaličního politika, který tři týdny zápasil se svým svědomím, aby nakonec odolal korupčním svodům.

Pochopil bych spěch pana předsedy, kdyby spěchal pro to, aby si na kobereček zavolal poctivého poslance, aby se ho dotázal, proč tak dlouho váhal s oznámením závažného trestného činu, pokusu přimět člena zákonodárného sboru k porušení Ústavy české republiky.

To ovšem nebylo úmyslem pana předsedy, pan předseda spěchal, pravděpodobně za zvuků sirén a blikání modrých majáčků, proto, aby oznámil svůj úmysl nějakým jen jemu známým postupem (asi mobilizací a vyhlášením stanného práva), ještě před vyšetřením obvinění, suspendovat Ústavu, a odložit hlasování o důvěře vládě, které, jak Ústava jednoznačně přikazuje ve článku 68(3), se musí konat do třiceti dnů po jmenování vlády presidentem republiky.

Obvinění, které tak ochotně zveřejnila mfDNES nese všechny typické známky účelové provokace. Je dostatečně vágní k tomu, aby nebylo možné identifikovat, vyšetřovat a eventuelně trestně stíhat pachatele, a přitom je dostatečně specifické, aby bylo možno obvinit specifickou stranu. Ostatně přesnější identifikace by ani nepomohla, i v případě identifikace by obviněný těžko svou vinu přiznal, a stálo by zde tvrzení proti tvrzení. Pan poslanec sice uvažoval o "stávající nabídce" tři týdny, ale nenapadlo jej případ ohlásit policii, která pro podobné případy má právní i technické nástroje k tomu, aby případný viník mohl být identifikován a usvědčen.

Že si toho je pan poslanec Kořistka velmi dobře vědom je patrné i z toho, že sám na otázku, zda hodlá pokus o korupci (stále, podle něj trvající, limitovaný pachatelem "do šesti měsíců") oznámit policii takto: "Jak ji upozorním? Já nemám v podstatě žádného svědka. Ono to bude tvrzení proti tvrzení, nepřišel jsem na schůzku vybavený něčím, čím bych to mohl dokázat".

I předsedovi své vlastní strany, Unie Svobody, ohlásil (po třech týdnech), jen "obecně" to, že (podle prohlášení místopředsedy vlády, ministra spravedlnosti a předsedy Unie Svobody Pavla Nováka), na něho byl činěn nátlak. Pan předseda si, naopak od předsedy Zaorálka, nemyslel, že se jedná o závažný pokus o podplácení poslance Parlamentu, neuznal za vhodné ani svého poslaneckého kolegu vyzvat, aby případ neprodleně oznámil orgánům činným v trestním řízení, ale ani se jej pro jistotu nezeptal, kdo ten nám neznámý pachatel je. Nelze se divit, pan poslanec, jak oznámil ochotné mfDNES, se bojí o svůj život, pan ministr je větší šarže, a proto i strach je pochopitelně ůměrný jeho důležitosti, a jeho hlavní starostí zřejmě bylo, aby informace pana poslance zůstala "v obecné rovině".

Nešťastná Spravedlnost, která je od narození symbolicky slepá, v tomto případě navíc přičiněním svého novopečeného ministra stejně symbolicky ohluchla.

O život nešťastného poslance se nebála mfDNES, a neváhala věc zveřejnit, ani to, že tím znemožňí identifikaci a usvědčení možného pachatele pokusu o zkorumpování ústavního činitele a nejvyššího zákonodárného orgánu jí nevadilo.

Novináři, "hlídací psi demokracie", demokracii uchrání, i kdyby jí při tom měli pomoci zabít.

Celý případ, včetně toho, jak o něm mfDNES informuje, je plný děr. Nikdo se nepozastaví nad tím, proč by například Mirek Topolánek, pokud by se jeho strana pokusila podplatit koaličního poslance, sám (před týdnem) oznamoval tisku, že s poslanci koalice, a konkrétně s ním, ODS jednala. Nikdo ani nepřemýšlí o tom, proč by vůbec ODS něco tak nebezpečného a riskantního dělala, když její preference díky vládě, která dokázala nemožné, jejíž předseda se topí ve vlastní vinou zaviněném skandálu a je subjektem veřejných demonstrací ještě před tím, než je jeho vláda představena parlamentu, konsistentně rostou, přímo úměrně k poklesu vládních preferencí.

Jisté je jen to, že novinový prostor naplňuje nová, uměle a bez jediného důkazu vyrobená "aféra ODS", a je z něho vytlačena skutečná aféra pana Přibyla, a diskuse programu nové vlády. Nikdo, zvláště potom, co pan Přibyl podal svou resignaci, na základě "nových skutečností", se nepozastaví nad tím, jaké to jsou nové skutečnosti (pan Přibyl se, úplnou náhodou právě dnes, dozvěděl, že v říjnu roku 1989 jeden z jeho podřízených "fyzicky napadl", samozřejmě "proti jeho rozkazu", "provokujícího občana").

Z informací. které zjistila mfDNES, to bylo trochu jinak. Vyplývá z nich, že dva policisté z Přibylovy roty "byly stíháni za zranění demonstrantů při protestech v lednu a říjnu 1989". Pokud jsou informace mfDNES pravdivé, nastává otázka, zda a kdy byl o těchto skutečnostech informován premiér Gross, případně jak to, že mfDNES je archiváři ministerstva Vnitra informována dříve než premiér.

Podle zprávý Lidových novin ("Přibyl nevydržel palbu kritiky", LN 20.8.2004) "Část dokumentů se našla v pražském a část v brněnském archivu ministerstva vnitra. Ředitel brněnského archivu ministerstva vnitra Svatopluk Vican uvedl, že je všechny již v úterý odeslal do Prahy. Šéf odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra Jan Frolík řekl, že dokumenty se postupně zkoumaly a průběžné výsledky se posílaly přímo ministrovi vnitra".

Zajímavé je to, že pan Přibyl, který se podle svých vlastních slov vždy pohyboval "patnáct kroků za svými podřízenými příslušníky", nepostřehl zásah, který se stal předmětem trestního stíhání dvou příslušníků jeho roty.

Pan ministr by měl odpovědět i na otázku, kterou se zřejmě nikdo nezeptá, proč přijal resigaci pana Přibyla, proč jí neodmítl, a pana Přibyla sám okamžitě neodvolal.

Možná vysvětlení jsou jen dvě, zachovat benefity, které panu Přibylovi náleží za dobu strávenou v jeho službách, a které by ztratil, pokud by byl odvolán, a uspokojit dvě strany, které na něho tlačí, ujistit "své" lidi v bezpečnostních orgánech, že vzájemná loyalita trvá, a nemusí se ničeho bát, a zároveň uspokojit volání veřejnosti po odchodu pana Přibyla z Úřadu vlády, a umožnit novinářům se vrátit k informování o "sympatickém mladém premiérovi", a ještě nějakou dobu plnit stránky novin informacemi o "skandálu ODS".

Tomáš Haas thaas@rogers.com


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku