Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.8.2004
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Topolánek a jeho poslové
 >POLITIKA: Korupce nebo pouhá nabídka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Značky sem nevedou
 >VZPOMÍNKA: Můj jedenadvacátý srpen
 >NÁZOR: Přibyl v Aténách
 >NÁZOR: Na tuto vládu bych nevsadil ani korunu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů
 >POLITIKA: Hoši s hroší kůží
 >NÁBOŽENSTVÍ: Panna Marie nebyla panna
 >MÉDIA: Titanic - jen nádherný biják anebo skrytá manipulace?
 >EKONOMIKA: Levnější ropa vytvoří prostor pro růst akcií
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bart velikej?
 >PENÍZE.CZ: Chcete zlevnit hypotéku?
 >PSÍ PŘÍHODY: Drobná finta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do Jizerek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
24.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů

Odpoledne jsem měl schůzku s Jirkou Wagnerem u stanice Malvazinky. Chtěl jsem ho naložit do auta a odvézt domů. Byl jsem na místě schůzky o něco dřív. Rozhodl jsem se, že zajdu k Meinlovi a koupím si balík minerálek a bramborové lupínky.
I tak se stalo.
S balíkem minerálek a pytlíkem lupínků jsem se rozhodoval, do které fronty se zařadím. Už jsem tu mockrát psal o tom, že se vždycky zařadím do nejpomalejší fronty. Tentokrát to bylo, zdálo se, jasné: u jedné kasy stáli jenom dva chlapíci, jeden měl jako nákup pár rohlíků a sejra, druhý sirup a karfiol. Zařadil jsem se tedy za ně.
Chyba! Oni ti chlapi, jeden jako druhý, platili meinlkartou. To je takový fígl firmy Meinl, vy jim musíte zaplatit dopředu (=půjčíte jim peníze) a oni vám pak strhávají prachy z toho půjčeného za nějakou mizernou slevičku, takže je to fakticky půjčka za minimální úrok. OK, to není moje starost, moje starost byla, že ta procedura odečítání peněz z meinlkarty zabere čas, takže jsem tam zase stál a čuměl a v duchu nadával.
Načež jsem se dostal na řadu. Kasírka načetla čtečkou čárového kódu pytlík s brambůrky, dala ho stranou, načež začala manipulovat s balíkem minerálek. Nějak do něho žďuchla, on padl na brambůrky, ozval se výbuch (ty jsou natlakované), brambůrky létaly, hnědě se chumelilo. Načež nastal tento dialog:
Kasírka: Jděte si pro nové lupínky a tyhle tu nechte... Já je zaplatím...
Já: Kdepak, mně stačí, co zbylo.
Kasírka: To nejde. Musím je zaplatit.
Já: Nechci, abyste je platila.
Kasírka: Stalo se to mou vinou.
Já: To byla náhoda.
Kasírka: Jděte pro ty lupínky.
Já: Nepudu.
Kasírka: Jděte.
Já: Nepudu.

A tak dál - a najednou koukám, já vygeneroval tu nejdelší frontu, lidi na mě nenávistně koukali, debile, di pro ty zatracený všivý brambůrky a už tu neoxiduj! Načež přišel za mnou Jirka Wagner, mezi tím jsem prodavačku konečně přesvědčil, aby převzala moje peníze, Jirka, aby mi pomohl, popad ten balík minerálek za ucho, jenže ucho se utrhlo a minerálky upadly a obal puknul a minerálky se kutálely po podlaze a lidi nenávistně koukali voni ty debilové jsou DVA!


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku