Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.8.2004
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Topolánek a jeho poslové
 >POLITIKA: Korupce nebo pouhá nabídka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Značky sem nevedou
 >VZPOMÍNKA: Můj jedenadvacátý srpen
 >NÁZOR: Přibyl v Aténách
 >NÁZOR: Na tuto vládu bych nevsadil ani korunu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů
 >POLITIKA: Hoši s hroší kůží
 >NÁBOŽENSTVÍ: Panna Marie nebyla panna
 >MÉDIA: Titanic - jen nádherný biják anebo skrytá manipulace?
 >EKONOMIKA: Levnější ropa vytvoří prostor pro růst akcií
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bart velikej?
 >PENÍZE.CZ: Chcete zlevnit hypotéku?
 >PSÍ PŘÍHODY: Drobná finta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do Jizerek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
24.8. POLITIKA: Hoši s hroší kůží
Martin Stín

Když vyšly Cibulkovy seznamy spolupracovníků STB, Václav Havel namítal, že nositelé uveřejněných jmen budou vystaveni tlakům, jež vyvolají vlnu osobních tragedií. Tehdy se jednalo o plošný mnohočetný seznam, takže pozornost veřejnosti se rozmělnila a Havlem předpovídaný tlak se rozptýlil. Žádná vlna osobních tragedií se nedostavila. Proti tomu v dnešní době jsou Pavel Přibyl a stále více i Stanislav Gross vystaveni soustředěné pozornosti intelektuálů a médií, která je pro ně nelichotivá a měla by být hodně nepříjemná jak adresátům, tak jejich rodinám. Můžeme se domnívat, že rodina Stanislava Grosse tu mediální sprchu snáší poměrně dobře, protože jeho děti jsou ještě příliš malé a paní Šárka Grossová, jak nedávno zvěstovala urbi et orbi v Lidových novinách, moc noviny nečte. Jak je na tom po této stránce rodina Pavla Přibyla, si netroufám odhadovat, ale dovedu si představit, že jí dobře není. Ale dovedu si představit, jaká muka by na jeho místě prožíval citlivý člověk, kdyby se již hezkých pár dní stále viděl a slyšel v novinách, televizi, rozhlase, a ještě by se musel smiřovat s vidinou, že až do pádu vlády bude muset jednou týdně chodit do práce zadním vchodem nebo hodně brzy, aby se nepotkal s demonstranty, kteří mu přijdou dát najevo své pohrdání. Ten pán musí mít hodně tlustou hroší kůži, když už dávno nepoděkoval svému chlebodárci za důvěru a neodklidil se někam, kde ho svou přítomností nebude kompromitovat. Hroší kůží se obrnil i premiér. Trpělivě, bez jediného hnutí brvou, pronáší stále další hlouposti, jen aby obhájil svou mizernou personální politiku. Dává tím občanům najevo, že skutečně mu na jejich mínění vůbec nezáleží. Má je totiž za hlupáky, jimž do voleb dokáže natolik zmást hlavy, že jeho straně znova prodlouží sladký pobyt ve Strakově akademii.

Společenská debata kolem nechutného zjevu Pavla Přibyla je postižena zjednodušováním a zejména na premiérově straně také neznalostí stavu věcí, nebo aspoň jejím předstíráním. Je nesmysl chtít dnes, po 15 letech, hledat v archivech důkazy o tom, že Pavel Přibyl v lednu 1989 skutečně osobně někoho tloukl. Jednotlivým esesákům se také většinou nepodařilo prokázat osobní odpovědnost za masová zvěrstva. V případě Pavla Přibyla o to ani nejde. Podstatná je skutečnost, že policejní sbory předlistopadového Československa měly především za úkol hájit vedoucí postavení KSČ a poddanství vůči SSSR proti komukoli, včetně lidu této země. Za tím účelem byly soustavně vychovávány k správnému „třídnímu" a marx-leninskému pohledu na svět. Plníce tuto svou základní úlohu, často se dopouštěly nezákonností. Teprve v druhé řadě plnily běžné policejní úkoly, jako ochranu majetku a životů občanů, dohled nad veřejným pořádkem, řízení provozu na komunikacích, atd., a to leckdy na vyšší profesionální úrovni, než současná policie. Kdo vstoupil do služeb kterékoli policejní složky, musel být „třídně" a ideologicky správně orientovaný a musel mít odpovídající původ. Je otázka, zda se takový člověk může vůbec přerodit v upřímného demokrata. Policejní složky se lišily podle svého poslání mírou političnosti a sklony k nezákonnostem. V polistopadovém kvasu se podařilo obrátit nevoli národa proti Státní bezpečnosti, a to daleko více vůči jejím tajným spolupracovníkům než proti profesionálním příslušníkům, kteří byli skutečnými nositeli zla. Pohotovostní pluk SNB zůstal ve stínu STB, přesto, že právě jeho brutalita byla zápalkou, která spustila události, jež následovaly po 17.listopadu 1989. Možná to bylo i proto, že s jeho řáděním se mimopražští obyvatelé téměř neseznámili. Média zásadně neinformovala o surovostech, jichž se tato sebranka dopouštěla. Jediným posláním Pohotovostního pluku SNB bylo potlačování veřejných vystoupení obyvatelstva, a používanými nástroji bylo bití obušky, kopance, kroucení rukou, nezákonné zatýkání, používání vodních děl a slzného plynu, štvaní policejních psů na bezbranné lidi, vytlačování zástupů z úzkých ulic buldozérskými radlicemi na těžkých vozidlech. Kdo vstoupil do Pohotovostního pluku SNB, vypracoval se na velitele roty, a vydržel tam sedm let, ten se především zavázal oddaně sloužit režimu, o jehož kolaborantském charakteru po 21.srpnu 1968 již nemohli pochybovat ani zaslepení, a dobrovolně se vědomě ztotožnil s tím, že při tom bude proti svým spoluobčanům používat výše uvedených ukrutností. Jistě byly nějaké nepodstatné individuální rozdíly mezi jednotlivými příslušníky Pohotovostního pluku SNB, ale sotva někdo vedl evidenci o tom, kolikrát kdo z nich udeřil obuškem. Nechť si pan premiér otočí otázku a neptá se po jednotlivostech z působení svého vasala, nýbrž po tom, co ho vedlo k tomu, že se nestal třeba horníkem, strojvůdce, učitelem, ale proč se dal právě na tuto nechutnou dráhu?

Není také podstatné, zda byl velitel roty Pavel Přibyl nasazen při potlačování demonstrací právě v době Palachova týdne, ač se o tom bůhvíproč nejvíce mluví. Pohotovostní pluk SNB nastupoval proti demonstrantům opakovaně od 21. srpna 1988. Zatímco při této demonstraci napadal pouze malé skupiny a jednotlivce až po jejím ukončení, 28. října 1988 se pokusil rozehnat spontánní oslavy výročí vzniku Československa, a úspěšně tak pokračoval až do 17.listopadu 1989, s výjimkou povolené demonstrace 10.prosince 1988 na Škroupově náměstí. Jeho příslušníci se chovali vždy stejně. Palachův týden k sobě poutá pozornost pro tvrdošíjnost civilní mládeže, která nastupovala každý den na Václavské náměstí, aby se nechala masakrovat od svých vrstevníků, zfanatizovaných spratků z Pohotovostního pluku SNB. Patrně i míra surovosti policistů byla vyšší, protože nemožnost zlomit odpor jejich protirežimních vrstevníků je deprimovala a přiváděla k zuřivosti. Je vyloučeno, že by rota Pavla Přibyla neúčinkovala při potlačování žádné z demonstrací, jež v letech 1988-1989 proběhly. Je možné, že on osobně nemusel použít obušek, ale vedl do takových akcí své podřízené a odpovídal za jejich chování. Vypracoval-li se na velitele roty, určitě to nebylo proto, že by mu jeho nadřízení vytýkali nedostatek horlivosti při vykonávání zločinných úkolů. Jistě si nezasloužil zastřelení, a nikomu by nevadil například jako řadový policejní důstojník, vyšetřující běžné trestné činy. Nemůže však být vysokým representantem státní moci, která stojí na souhlasu národa, odmítajícího praktiky předlistopadových orgánů činných v trestním řízení

Do styku s mladými zločinci z Pohotovostního pluku SNB přišly postupně statisíce občanů a jsem si jist, že žádný na ně nevzpomíná v dobrém. Generačním druhům Pavla Přibyla včetně premiéra by se jistě hodilo, kdyby svědci řádění SNB už konečně vymřeli a dali pokoj, ale ještě jich stále zbývá dost na to, aby mohli dělat potíže. Nikdo z nich se nemůže smířit s kariérním vzestupem takto kompromitovaného člověka až na špičku vládního aparátu. Předseda vlády by si měl uvědomit, že tímto jmenováním se drze vysmál zmláceným účastníkům demonstrací a urazil je. Nezapomenou mu to a rádi mu přijdou zacinkat klíči, až po nejbližších parlamentních volbách s ostudou potáhne ze Strakovy akademie do zapomnění. Neomlouvá ho ani to, že Pavel Přibyl získal bezpečnostní prověrku. Tvůrci lustračního zákona prostě na zločinecký útvar, zvaný Pohotovostní pluk SNB, trochu pozapomněli. A kladný výsledek prověrky není důkazem Přibylovy bezúhonnosti, ale špatně nastavených kriterií bezpečnostních prověrek a selhání NBÚ.

Mylné je samo o sobě soustředění pozornosti na Pavla Přibyla. Jeho vzestup je výsledkem systémové politiky výběrového promíjení předlistopadových prohřešků lidem, jejichž využití se z nějakého důvodu zdá vedení sociální demokracie příhodné. Za působení Stanislava Grosse v čele resortu vnitra jsme byli opakovaně svědky protežování příslušníků předlistopadových mocenských struktur. Obsazení funkce ředitele Úřadu vlády je jen jeden z premiérových personálních excesů. Používání kompromitovaných osob k ovládání důležitých pozic ve státní správě a neúcta k právu jsou jeho význačné vlastnosti, které z něj činí nositele zla. Jmenování Pavla Přibyla je následek, příčina je Stanislav Gross. Demonstranti a jejich sympatizanti by měli odvrátit pozornost od slouhy k pánovi a domáhat se premiérovy demise. Člověk, který se nestydí vyvyšovat horlivé sluhy kolaboračního režimu a urážet tím občany, kteří se vystavili osobnímu riziku, aby se naše vlast mohla znova stát demokratickým právním státem, nemůže být předsedou vlády.

Budiž nám útěchou, že již za dva roky voliči předloží sociálním demokratům účet. Věřím, že kariéra Stanislava Grosse i Pavla Přibyla tím skončí.

21.srpna 1988 se u sochy Sv.Václava sešlo několik set nespokojených občanů, kteří během pokojného pochodu na Staroměstské náměstí dali hlasitě najevo touhu po změně poměrů. Neměli internet, a přesto od jimi zapálené jiskry vzplál požár. Dalšího střetu s mocí, ke kterému došlo 28. října 1988, se již zúčastnily tisíce občanů a lavina se valila dál, až v listopadu 1989 přivedla pod melantrišský balkon přibližně dvě stě tisíc občanů, cinkajících klíči konec starého režimu. Brutální zásahy Pohotovostního pluku SNB tento pohyb nedokázaly zastavit. 12. srpna 2004 se před Úřadem vlády sešlo údajně asi 400 nespokojenců. Během demonstrace zazněly první hlasy, aby se tlak zaměřil hlavně proti Stanislavu Grossovi jako nositeli zla. Odhaduji, že nejméně dvě třetiny přítomných byli intelektuálové, z nichž každý má určitý společenský vliv. Většina z nich patrně užívá internet a je tak způsobilá svépomocně předávat své názory dalším lidem. Jejich kritický názor na panování Stanislava Grosse se bude šířit zemí a stane se reálnou silou. Počet demonstrantů bude postupně narůstat geometrickou řadou. Nepadne-li Grossova vláda předčasně, nejpozději v r.2006 při řádných parlamentních volbách účastníci demonstrace z 12. srpna 2004 budou mít již značný vliv. Ten se promítne do úbytku hlasů pro ČSSD, která vyzdvihuje na vedoucí místa představitele včerejších potlačovatelů ústavních práv občanů. Přece jen má demokracie proti totalitě značnou výhodu: vládnoucí špičky se jednou za čas přece jen probudí ze snu o nedotknutelnosti jejich moci. Jejich probuzení bývá tvrdé.

Vyšlo na Politikonu 19.8.2004


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku